Novináři na okupované Ukrajině na podzim 1941

Říšské ministerstvo propagandy uspořádalo pro zahraniční novináře na podzim 1941 cestu po obsazené Ukrajině. Podobné výpravy se konaly pravidelně - např. na podzim 1939 do dobytého Polska, v létě 1940 na bojiště v Belgii a Francii. Těchto cest se účastnili i čeští novináři z protektorátu - viz také cesta českých protektorátních novinářů do SSSR v září 1942.

Cílem propagandistické cesty na Ukrajinu bylo ukázat sílu a rychlost německého postupu a bídné poměry panující ve „státě dělníků“ Sovětském svazu (s tím souvisela i výstava Sovětský ráj). Němci neopomněli poukázat i na to, jak prý „chrání“ kulturní památky nebo jak obnovili církevní život na obsazeném území. Účastníci výpravy po návratu o svých dojmech ze SSSR napsali řadu propagandistických článků a publikací.

Cesty v říjnu 1941 se účastnila více než dvacítka novinářů ze zemí spřátelených nebo okupovaných Německem a z několika neutrálních států. Šlo o pět novinářů z Itálie, tři z Japonska, čtyři novináře z USA (zastupující United Press, International News Service, Associated Press a Chicago Tribune), dva Švédy, jednoho Švýcara, Dána, Španěla, Bulhara, Rumuna, Slováka, Maďara a Srba.

Protektorát se souhlasem vedoucího tiskového oddělení v Úřadu říšského protektora Wolfganga Wolframa von Wolmara zastupoval tehdejší šéfredaktor Moravských novin a Moravské orlice brněnský novinář Antonín Jaromil Kožíšek (1905-1947). Ten po návratu kromě různých článků publikoval i knihu Moře bídy (Orbis, Praha 1942), ze které pocházejí fotografie. Kožíšek se účastnil i německých novinářských výprav na Balkán, do Skandinávie nebo do Francie. V letech 1943-45 byl šéfredaktorem pražského Poledního listu. Od Emanuela Moravce obdržel v roce 1942 Národní uměleckou cenu za publicistiku, v roce 1944 získal novinářskou cenu Karla Lažnovského. Byl také vyznamenán Svatováclavskou orlicí. Po válce byl za kolaboraci Národním soudem odsouzen k trestu smrti a 26. března 1947 popraven.

Výpravu dále doprovázeli zástupce tiskového oddělení říšské vlády von Schimpff, dr. Bassler z německého ministerstva zahraničních věcí a poručík A. Willimeck za německou armádu. Cesta vedla automobily z Berlína přes Vratislav (Breslau), Gliwice (Gleiwitz), obsazený polský Krakov a dále na obsazeném území sovětské Ukrajiny přes Jaroslav, Přemyšl, Brody, Dubno, Rovno, Kyjev, Bělaju Cerkev, Stavičov, Umaň, Pěrvomajsk, Nikolajev, Orčakov, Oděsu, Tiraspol, Kišiněv a poté z rumunské Bukurešti vlakem přes Budapešť zpět do Prahy a Berlína.