Eduard Pollok

Eduard Pollok se narodil 28. května 1922 v obci Krásná u Těšína jako syn svobodné matky Zuzany Pollok. Ta se později vdala a měla postupně dalších 8 dětí (Antonín, František, Anastázie, Florian, Anna, Zdena, Aurelie a Erika). Život takto početné rodiny nebyl nejlehčí, navíc s novým otčímem neměl Eduard právě přátelské vztahy. Rodina se hlásila k české národnosti a před druhou světovou válkou bydlela v obci Těrlicko (součást Československa od 28. července 1920). V tomto regionu bylo mezi tamním obyvatelstvem používáno místní nářečí, které je směsí staročeštiny a polštiny (používáno na Hlučínsku a Těšínsku). Tato skutečnost se projevuje v dopisech psaných tímto nářečím. V říjnu 1938 připadlo Těšínsko Polsku a Eduard Pollok se s rodinou odstěhoval z Těrlicka (obsazena 1. října 1938) do Kozmic na Hlučínsku. V březnu 1939 následovala okupace zbytku Československa a Hlučínsko bylo přičleněno jako bývalá součást Pruska (1742-1920) přímo k Říši. Rodina Eduarda Polloka byla nucena podepsat tzv. Volksliste, čímž se z Eduarda (který německy vůbec neuměl) stal občan Německa se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími.

Eduard Pollok na portrétní fotografii z předválečného období.

Pravděpodobně na přelomu let 1939/1940 odešel Eduard Pollok ještě s několika dalšími obyvateli Kozmic pracovat do Německa. Je také možné, že v té době sloužil u Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst, RAD). Svědčí o tom dopis, bohužel bez data, který si dovolím odcitovat:

Do Wehrmachtu se Eduard Pollok přihlásil dobrovolně někdy na podzim 1941 spolu se dvěma kamarády v Opavě. Důvodem byly tížívé finanční poměry v rodině, neshody s otčímem a navíc snaha finančně se osamostatnit (v roce 1940 se Eduard seznámil s dívkou, se kterou se mu narodil syn Kurt). Eduard byl přidělen ke 4. rotě / 28. Pionier Ersatz Bataillon ve Štrasburku. Zde prodělal základní ženijní výcvik a obdržel identifikační známku 4./Pi.E.B. 28 s pořadovým číslem 701. Z této doby je další dopis, který si dovolím citovat:

Podzim 1941, Štrasburk, Alsasko. Fotografie z výcviku u 28. Pi. Erstz. Btl., Eduard Pollok stojí v první řadě třetí zprava. Vojáci mají na sobě (mimo poddůstojníka ve vycházkové čepici) atypickou uniformu. Podle všeho by se mělo jednat o původně československou blůzu, ke které byl našitý nový límec z temně zeleného sukna.

Zima 1941/42, Štrasburk, Alsasko. Fotografie z výcviku u 28. Pi. Erstz. Btl. – stavba provizorního mostu přes vodní tok.

Zima 1941/42, Štrasburk, Alsasko. Fotografie z výcviku u 28. Pi. Erstz. Btl., Eduard Pollok stojí druhý zleva.

Že služba v tolik vychvalované německé armádě nebyl žádný med, můžeme tušit také z dalšího Eduardova dopisu z února 1942:

V březnu roku 1942 je Eduard Pollok jako ženista spolu se svými dvěma kamarády, se kterými rukoval, odeslán na východní frontu k jednotkám 751. Pionier Bataillon. Jednalo se o vyšší (Heer) jednotku. Tato jednotka nepatřila k žádné divizi a byla přidělována dle potřeby k jednotlivým sborům nebo armádám. V roce 1942 podléhal prapor velení 4. Armee / Heeresgruppe „Mitte“.

Březen 1942, Německo. Příprava na odjezd na frontu. Eduard Pollok stojí první zprava.

V březnu 1942 se německé armády podléhající velení Heeresgruppe „Mitte“ nacházely ve velmi těžké situaci – po ústupu od Moskvy v prosinci 1941 se německé jednotky snažily za každou cenu zadržet sovětský postup a znovu obnovit celistvost fronty. V lednu 1942 se jednotkám sovětské 33. armády (podpořené navíc sovětským výsadkem v týlu německé obrany) podařilo severně od města Juchnov prolomit linie na styku německé 4. Armee a 4. Panzer Armee a postupovat na Vjazmu. Jen s vypětím všech sil se německým jednotkám podařilo 3. února průlom uzavřít - v týlu HG „Mitte“ však nyní operovaly obklíčené sovětské jednotky v síle cca 10.000 mužů. Do této složité situace přijel na frontu k jednotkám 4. Armee v březnu 1942 Eduard Pollok. Byl přidělen k 1. rotě / 751. Pionier Bataillon, se kterou začal pracovat na budování obranných pozic v prostoru města Juchnov.

Březen 1942, Juchnov, Rusko. Eduard Pollok (šestý zprava) spolu se svými kamarády právě dorazil z Německa na frontu. Někteří vojáci (jako Eduard Pollok) mají na sobě  uniformy které používali ve Štrasburku - tedy zřejmě původní čs. uniformy s novým límcem a označením.

Dlouho však u jednotky nezůstal – 14. dubna 1942 je u vesnice Stěněnki severně od Juchnova raněn několika střepinami dělostřeleckého granátu do stehna. Píše o tom ve svém dopise rodině, který si opět dovolím odcitovat:

Po několikatýdenním pobytu v polním lazaretu v Rusku je Eduard Pollok v květnu 1942 konečně převezen do rezervního vojenského lazaretu IV ve Varšavě (Reserve Kriegslazarett IV Warschau), kam dorazil 9. května 1942. Odtud pochází také jeho další dopis:

Později je Eduard Pollok přeložen do rezervního lazaretu (Reserve Lazarett) ve městě Braunlage (Německo) a po doléčení je 17. července 1942 uznán schopným další vojenské služby a převelen k 6. Pionier Ersatz Bataillon v Mindenu (Německo).

Léto 1942, Německo. Eduard Pollok na portrétní fotografii po svém návratu z nemocnice. Na sobě má polní blůzu vz. 40 (Feldbluse M40), na levé náprsní kapse pak odznak za zranění (Verwundetenabzeichen in Schwarz). Zřetelné je černé lemování výložek určené pro ženisty (Pionier).

Odtud je už v září 1942 odvelen znovu ke své jednotce na frontu - 1. rotě / 751. Pionier Bataillon (číslo polní pošty 36324). U této jednotky pak Eduard Pollok slouží až do roku 1943. Bohužel, informací o nasazení této jednotky je málo - z dopisů můžeme pouze odvodit, že byla používána hlavně pro budování opevnění v týlu fronty.

Jaro 1943, Rusko. Eduard Pollok je na fotografii druhý zleva. Na levém rukávu je částečně viditelné označení hodnosti svobodník (Gefreiter).

Poslední dopis od Eduarda Polloka je z 10. září 1943, kdy v hodnosti Gefreiter slouží stále u 1. roty / 751. Pionier Bataillon. Opět si ho dovolím odcitovat:

V té době je prapor podřízen velení 9. Armee / Heeresgruppe „Mitte“, na jejíž pozice 1. září 1943 dopadl útok sovětského Brjanského frontu. 17. září osvobodily sovětské jednotky Brjansk a německé velení muselo dát povel k ústupu. Sovětské oddíly nepřítele pronásledovaly a ke konci září vstoupily konečně po dvou letech na území Běloruska. Postoupily až k řece Sož, podél které vedla další obranná linie německých vojsk 9. Armee. 30. září sovětské jednotky 369. střelecké divize / 50. armády řeku překročily u města Kričev a vybudovaly zde předmostí. O den později, 1. října 1943, se sovětským vojákům 413. střelecké divize / 50. armády podařilo vytvořit další předmostí a obsadili město Čerikov. Ten samý den jižně od jednotek 50. armády obsadili vojáci 41. střeleckého sboru / 3. armády Krasnopolje a postupovali dále k řece Sož. Vzhledem k velkým ztrátám a dlouhým zásobovacím cestám se však sovětský útok zastavil a do 3. října přešly sovětské jednotky Brjanského frontu na dosažených pozicích podél řek Sož a Proňja do obrany. 4. října 1943, cca měsíc po napsání svého posledního dopisu, Gefreiter Eduard Pollok padl v okolí obce Krasnaja Poljana (Чырвоная Паляна, Bělorusko). Spolu s ním padl také jeden jeho kamarád, se kterým rukoval v Opavě do německé armády. V té tobě se tato obec nacházela cca 20 km v týlu fronty a můžeme si tak pouze domýšlet, že se stal obětí dělostřelecké palby nebo leteckého útoku. Eduard Pollok byl pochován v obci Ivaniščeviči (Иванищевичи, Bělorusko) severozápadně od města Slavgorod spolu s ostatními padlými z jeho jednotky. O Eduardově úmrtí se rodina dozvěděla od jeho kamaráda (poslední z oněch tří, kteří spolu rukovali v Opavě), který přijel na dovolenku o několik měsíců dříve, než přišlo oficiální oznámení. Přivezl s sebou jeho osobní věci a fotografie jeho hrobu. Za jeho účasti také proběhla mše za Eduarda a jeho kamaráda v Evangelickém kostele v Opavě. Úředně ověřenou zprávu o jeho úmrtí vydal obecní úřad ve Štěpánkovicích až 23. května 1944.

Říjen 1943, Ivaniščeviči, Bělorusko. Vojenský hřbitov 751. Pionier Bataillon, hrob Eduarda Polloka je v prostřední řadě čtvrtý zprava (označen modrými tečkami). V první řadě je mimo jiné pochován také velitel 2. roty / 751. Pi. Btl. Leutnant (poručík) Paul Baron.

Říjen 1943, Ivaniščeviči, Bělorusko. Hrob Eduarda Polloka na vojenském hřbitově 751. Pionier Bataillon.

Fotografie a dopisy ze soukromé sbírky poskytl pan Miroslav Tobiaš.