Komentáře k: Eduard Pollok

Zpět na: Eduard Pollok
  • Reakce na článek

    Malasord 15. 1. 2012 19:14 (81.200.55.*)
    Smutný konec mladého člověka, ale podle dochované fotografie jeho hrobu, vědí alespoň pozůstalí jak skončil. Jeden kamarád mi vyprávěl, že bratr jeho babičky bojoval taky ve Wehrmachtu, padl údajně někde u Stalingradu a do dnešní doby nevědí nic o jeho osudu.
    • Re: Reakce na článek

      Glynwed 16. 1. 2012 00:06 (89.176.237.*)
      V dnešní době je možné zkusit zjistit informace o padlých německých vojácích z archivu v německu. je jen třeba znát jméno, datum narození a případně místo narození hledané osoby.
      • Re: Reakce na článek

        anolik 23. 4. 2013 23:52 (89.103.94.*)
        Děkuji moc za tento článek a i ty další, které jsem zatím nečetla. Na tyto stránky jsem dnes narazila úplnou náhodou, když jsem při tvorbě rodokmenu chtěla zjistit přesný význam výrazu "familiant" - na jiných stránkách byly další "užitečné odkazy" a já jsem si ze zvědavosti otevřela právě tento... Jak už tady někdo napsal, válka je hnusná, ať už člověk stojí na kterékoliv straně... o co těch válek pořád ještě je!!! Jako hodně malé jsme se se sestrou stále ptaly, jestli nebude válka... Bylo to někdy v 50.letech - Korea, Kuba, studená válka - to všechno malé 4-5leté dítě nedokáže pochopit a pojmout do té malé hlavičky, pamatuju si už jenom ten velký strach. Jednak jsme slyšeli z rádia a i z televize spousty zpráv,... možná i štvavých... a pak jsme taky slyšeli spousty vyprávění a vzpomínek od našich rodičů - maminka byla Němka a tatínek (Čech) se narodil v Německu ve stejném městě jako maminka. Od 31.ledna 45 je ale toto město Polské (hranice na Odře a Nise). Obyvatelé z východních území odcházeli v několika vlnách - nejdříve sami, dobrovolně (ze strachu z Rusů - blížila se fronta), později asi i z donucení jako všude jinde... I v maminčině rodině měli vojáka. Všichni, kdo ho znali, říkali, jaký to byl hodný kluk. Stejně jako Eduard se narodil v roce 1924 - v lednu. Asi musel odejít hned po dovršení 18let. Taky se nevrátil, taky ho hledali... Při tvorbě rodokmenu, jsem narazila na stránky německé církevní vyhledávací služby (Kirchlicher Suchdienst) a na stránky Německého červeného kříže, zadala jsem tam dotaz a přišla mi odpověď, ze které jsem zjistila jeho celé jméno (i po kmotrovi) a přesné datum narození, které jsem neznala... Stále se ještě nacházejí různé doklady, dokumenty, dopisy, i hroby... Co kdyby jednou... Jak tady někdo napsal, i já mám pocit, že na mně válka nějaké stopy zanechala, přestože jsem se narodila 7 let po válce, je to lítost, stesk "po domově" (svých rodičů), který jsem nepoznala, stesk po dědovi, který si ze zoufalství vzal život, stesk po babičce, kterou jsem viděla jenom asi 4x v životě - protože se rodina nakonec rozdělila a její druhá část zůstala v nepřátelském Západě... Chtěla jsem se trochu více dozvědět právě o bitvách okolo Briansku, odtud z lazaretu prý podle NČK, přišla jeho poslední vlastní zpráva v červnu 1943. Otto Wagner tak prý jako jeden z mála zůstává stále otevřenou kapitolou... Jestli mohu, ráda bych si kousek textu zkopírovala, Ilona
        • Re: Reakce na článek

          Glynwed 24. 4. 2013 06:37 (80.188.162.*)
          Napište mi na e-mail: glyn.wed@seznam.cz
          Ještě by se o vašem příbuzném dalo něco zjistit.
          • Re: Reakce na článek

            anolik 24. 4. 2013 15:19 (94.112.235.*)
            Otto Heinrich Wagner *27.1. 1924 - byl prý velmi šikovný, vyučený hodinář, existovala i fotografie v uniformě, ale tu nemám, pokusím se, jestli si ji nevzal brácha. Napíšu večer a přiložím fotografii dopisu od NČK a případně kontakty těch německých služeb, kdyby to ještě někdo hledal - mají to ale jako přiložený dotazník u genealogických stránek "Ancestry.de" a "Ahnenforschung.net", ještě jednou díky, budu se sem vracet. Ilona
      • Re: Reakce na článek

        Malasord 16. 1. 2012 18:57 (81.200.55.*)
        Zkusim mu to vyřídit, ale tady bude myslím si generační problém, ten padlý voják neměl žádné své potomky, jeho sourozenci či příbuzní již nežijí a ti co v současné době žijí s ním v podstatě nemají nic společného. Aspoń tak jsem to chápal z jeho řeči.
Zobrazit všechny komentáře k: Eduard Pollok