Komentáře k: Eduard Pollok

Zpět na: Eduard Pollok
  • Re: Reakce na článek

    anolik 23. 4. 2013 23:52
    Děkuji moc za tento článek a i ty další, které jsem zatím nečetla. Na tyto stránky jsem dnes narazila úplnou náhodou, když jsem při tvorbě rodokmenu chtěla zjistit přesný význam výrazu "familiant" - na jiných stránkách byly další "užitečné odkazy" a já jsem si ze zvědavosti otevřela právě tento... Jak už tady někdo napsal, válka je hnusná, ať už člověk stojí na kterékoliv straně... o co těch válek pořád ještě je!!! Jako hodně malé jsme se se sestrou stále ptaly, jestli nebude válka... Bylo to někdy v 50.letech - Korea, Kuba, studená válka - to všechno malé 4-5leté dítě nedokáže pochopit a pojmout do té malé hlavičky, pamatuju si už jenom ten velký strach. Jednak jsme slyšeli z rádia a i z televize spousty zpráv,... možná i štvavých... a pak jsme taky slyšeli spousty vyprávění a vzpomínek od našich rodičů - maminka byla Němka a tatínek (Čech) se narodil v Německu ve stejném městě jako maminka. Od 31.ledna 45 je ale toto město Polské (hranice na Odře a Nise). Obyvatelé z východních území odcházeli v několika vlnách - nejdříve sami, dobrovolně (ze strachu z Rusů - blížila se fronta), později asi i z donucení jako všude jinde... I v maminčině rodině měli vojáka. Všichni, kdo ho znali, říkali, jaký to byl hodný kluk. Stejně jako Eduard se narodil v roce 1924 - v lednu. Asi musel odejít hned po dovršení 18let. Taky se nevrátil, taky ho hledali... Při tvorbě rodokmenu, jsem narazila na stránky německé církevní vyhledávací služby (Kirchlicher Suchdienst) a na stránky Německého červeného kříže, zadala jsem tam dotaz a přišla mi odpověď, ze které jsem zjistila jeho celé jméno (i po kmotrovi) a přesné datum narození, které jsem neznala... Stále se ještě nacházejí různé doklady, dokumenty, dopisy, i hroby... Co kdyby jednou... Jak tady někdo napsal, i já mám pocit, že na mně válka nějaké stopy zanechala, přestože jsem se narodila 7 let po válce, je to lítost, stesk "po domově" (svých rodičů), který jsem nepoznala, stesk po dědovi, který si ze zoufalství vzal život, stesk po babičce, kterou jsem viděla jenom asi 4x v životě - protože se rodina nakonec rozdělila a její druhá část zůstala v nepřátelském Západě... Chtěla jsem se trochu více dozvědět právě o bitvách okolo Briansku, odtud z lazaretu prý podle NČK, přišla jeho poslední vlastní zpráva v červnu 1943. Otto Wagner tak prý jako jeden z mála zůstává stále otevřenou kapitolou... Jestli mohu, ráda bych si kousek textu zkopírovala, Ilona

Vaše odpověď:

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • Vyplňte správně kontrolu
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.