Popraviště v protektorátu Čechy a Morava

Popraviště v protektorátu Čechy a Morava
Romana Malečková - 27. 2. 2010 - *.cust.nbox.cz

Dobrý den. Na území protektorátu vzniklo v červnu 1942 několik míst, jenž byla využívána nacisty k popravám čs. vlastenců, např. Lidice či Ležáky. Věděli byste ještě o jiných takovýchto místěch, vzniklých v tomto období? Snažila jsem se pátrat sama, ale nebyla jsem moc úspěšná. Předem děkuji za odpověď.

Na území protektorátu Čechy a Morava byla hlavní popraviště v Praze (Ruzyňská kasárna, Kobyliská střelnice a Pankrácká sekyrárna) a v Brně (Kounicovy koleje). Kromě nich pak existovalo několik dalších provizorních popravišť, často na bývalých vojenských střelnicích, kde se popravovalo zejména během druhého stanného práva (27. května 1942 až 3. července 1942). Jen část odsouzených k smrti byla byla popravena na území protektorátu, značná část v německých věznicích a koncentračních táborech.

  • Praha - jízdárna Ruzyňských kasáren - poprvé zde bylo zastřeleno 17. listopadu 1939 devět studentských funkcionářů. Šlo o vůbec první použití „sonderbehandlungu“ (tedy likvidace bez soudu) na území protektorátu. Dále se zde popravovalo během 1. stanného práva, mimo jiné důstojníci z odbojové organizace Obrana národa. Zastřeleno nebo oběšeno tady bylo od 28. září do 28. listopadu 1941 celkem 223 osob a dalších 24 dne 19. ledna 1942 - celkem 247 popravených během prvního stanného práva. Jmenný seznam popravených od září do listopadu 1941 viz: Z. Kukánová, Seznam osob popravených za prvního stanného práva v Praze ve dnech 28. září až 28. listopadu 1941, in: Pražský sborník historický XVIII (1985).

  • Praha - Kobyliská střelnice - bývalá vojenská střelnice byla jako popraviště poprvé využita během 2. stanného práva. Zastřeleno tu bylo do konce války celkem 546 osob, z toho 69 žen. Během druhého stanného práva od 30. května 1942 do 3. července 1942 to bylo celkem 535 osob, nejvíce ve dnech 29. 6. - 3. 7. 1942 (celkem 242).

    Znovu se tu popravovalo 4. a 5. září 1942, kdy tady byli zastřeleni čtyři představitelé pravoslavné církve podporující atentátníky na Heydricha (biskup Gorazd, A. Čikl, J. Sonnevend, V. Petřek). Další poprava na Kobyliské střelnici proběhla 8. července 1943 v 18 hodin, kdy tu byli zastřeleni čtyři protektorátní četníci zapojení do odboje (J. Jirásek, J. Bojas, F. Rajmon, F. Fanfulík), popravě muselo pro výstrahu přihlížet 150 příslušníků protektorátní policie a četnictva. Odsouzení četníci začali provolávat vlastenecká hesla, což na přihlížející zapůsobilo, proto bylo od takového způsobu popravy pro příště již upuštěno. Poslední tři lidé byli na Kobyliské střelnici zastřeleni během pražského povstání 7. května 1945.
    Jmenný seznam popravených.

  • Praha - Pankrácká věznice (pankrácká sekyrárna): v budově bývalé věznice krajského trestního soudu byla po okupaci zřízena policejní věznice gestapa. Na jaře 1943 tu byla vybudována popravčí místnost s gilotinou (sekyrárna), popravovalo se tu i oběšením. Předtím byli odsouzenci k smrti posíláni zejména do Drážďan (asi 500 osob). Popravy byly na Pankráci prováděny od 5. dubna 1943 do konce války - posledních 5 lidí bylo popraveno 26. dubna 1945. Po vypuknutí povstání 5. května 1945 bylo z cel smrti osvobozeno ještě 52 mužů a 3 ženy. Celkem bylo na Pankráci popraveno 1075 osob (z toho 155 žen), čtyři další vězni byli popraveni na Kobyliské střelnici (četníci zmínění výše). V roce 1943 tady bylo popraveno 301 osob, v roce 1944 592 osob a v roce 1945 182 osob. Nejvíce osob v jeden den bylo popraveno 4. srpna 1944 - celkem 29. Jmenný seznam popravených včetně fotografií je uveden v druhém dílu knihy „Žaluji. Pankrácká kalvárie“ (Praha 1946).

    Hlavním katem na Pankráci byl Němec Alois Weiss se třemi českými (R. Týfa, A. Nerad, J. Kříž-Kreuz) a jedním německým pomocníkem (O. Schweiger - Weissův švagr). Za každou vykonanou popravu dostávali pomocníci 300 korun. Weissovi, Křížovi-Kreuzovi a Schweigerovi se na konci války podařilo z Prahy zmizet. Týfa a Nerad (který byl i konfidentem gestapa) byli dopadeni a odsouzeni k trestu smrti - Týfa popraven 26. října 1946 a Nerad 25. dubna 1947. Na Weisse byl vydán 21. 7. 1948 zatykač a bylo po něm pátráno jako po válečném zločinci, ze SRN ale vydán nebyl a nebyl ani stíhán. V šedesátých letech měl žádat čs. vládu o vydání důchodového zápočtového listu za dobu jeho zaměstnání v pankrácké věznici, zemřel v roce 1969 ve Straubingu.

    Zápisky jednoho z vězňů, který byl chodbařem, informují o průběhu poprav:
    „Z přípravných cel odvádějí dva dozorci odsouzence do popravčí místnosti. Tam sedí za stolem státní zástupce, vládní rada a zapisovatel. Za odsouzencem se mezitím rozhrne opona a postaví se dva katovi pomocníci, kteří jej uchopí za ruce (které jsou vzadu spoutány), kat položí mu ruku zezadu před obličej, zakryje mu oči. Pak několik rychlých kroků do druhé místnosti, částečně kryté oponou. Státní zástupce má svůj stůl postaven tak, že může aktu popravy přihlížet. Tam porazí odsouzence na lavici a popravčí stroj se spustí.

    Popravčí stroj je prostý a důmyslný. Hlava přesahuje přes okraj lavice, čelo podepíná kožený pás, krk odsouzencův sevře „španělský límec“. Následuje dopad nože. Celý akt popravy trvá něco přes minutu, zapisovatel zaznamenává přesný čas. Vše se děje v poklusu. Muži jsou popravováni v civilních kalhotách, ženy jsou oděny v sukni a košili s velkým výstřihem. Vlasy mají ostříhány a nahoru vyčesány. Hlava popraveného spadne do připravené plechové nádoby. Mrtvolu odnesou pak katovi pacholci na nosítkách do třetí místnosti, kde jsou již připraveny bedny na tělesné pozůstatky. Uprostřed místnosti je kanálek, kde nebožtík dokrvácí. Hlava popraveného je položena mezi nohy. Odvoz těl popravených je proveden večer hromadně nákladními auty do strašnického krematoria, kde po provedené kremaci je popel naházen do společné jámy.“
    Za popravu a kremaci bylo pozůstalým účtováno 500 korun.

    Katův pomocník R. Týfa k chování odsouzených vězňů po válce vypověděl:
    Většina vězňů se chovala před popravou velmi statečně a klidně. Jen někteří omdleli, když je předával státní návladní katovi. V takovém případě byl odnesen odsouzenec ve mdlobách na prkno u sekyry a sťat. Ostatní šli docela klidně, lehli si takřka sami na prkno u sekyry. Někteří volali na chodbě, když byli vedeni do popravčí místnosti „Ať žije Stalin“, „Pravda vítězí“ anebo pozdrav kamarádům na kobkách, nebo „Ať žije Československo“ a podobně. Za podobné výkřiky byli od dozorců obvykle ještě na chodbách zbiti, ale i Kříž-Kreuz a také kat Weiss je políčkovali nebo bili rukama, aby mlčeli.
    Poslední poprava na Pankráci proběhla 26. dubna 1945, o čtyři dny později byla gilotina rozebrána a svržena z Karlova mostu do Vltavy, odkud byla po válce vytažena.


    Pankrácká gilotina

    Místnost s rakvemi

    Místnost s posunovacími háky na věšení.
    Státní zástupce, vládní rada a zapisovatel popravě přihlíželi z přilehlé místnosti.
    (Foto: Šest let okupace Prahy, Praha 1946)

  • Brno - Kounicovy koleje - po uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 převzalo Kounicovy koleje v Brně gestapo a byla tu vytvořena policejní věznice, kterou prošlo několik desítek tisíc vězňů. Popravy se tu konaly od prvního stanného práva (28. září 1941) do konce války. Celkem bylo popraveno na 1350 osob, poslední poprava proběhla 18. dubna 1945. Popravám často přihlíželi brněnští Němci.

    Popravy se prováděly oběšením nebo zastřelením (zejména v době stanného práva). Mezi bloky pod sgrafitem sv. Václava byly ke stěně umístěny pytle s pískem a dřevěné desky,  na které byl odsouzenec uchycen tak, že spíše visel než stál. Popravčí četu střílející ze vzdálenosti 5-6 metrů tvořilo během 1. stanného práva osm mužů. Během druhého stanného práva, kdy se popravovali dva odsouzenci naráz, střílelo 16 mužů (osm stálo a osm v pokleku). Popravčí četa měla střílet na hruď, oběť pak ještě dorážel ranou z pistole do hlavy velící důstojník. Mrtvá těla byla odvážena ke spálení do brněnského městského krematoria.

    Během prvního stanného práva bylo v Kounicových kolejích od 28. září 1941 do 19. listopadu 1942 popraveno 142 osob. Dalších 72 odsouzených k smrti v prosinci 1941 a lednu 1942 bylo odvezeno k likvidaci do Mauthausenu. V době druhého stanného práva od 29. května do 3. července 1942 bylo popraveno 395 osob. Jejich jmenný seznam je uveden např. v knize F. Vaška a Z. Štěpánka „První a druhé stanné právo na Moravě (1941-1942)“ (Brno 2001).


    Dvorek Kounicových kolejí, kde byli vězni věšeni nebo stříleni.
    (Foto: časopis Květen č. 12/1945)

  • Lidice - 10. června 1942 postříleno 173 mužů ve věku od 14 do 84 let. Dalších 26 obyvatel zastřeleno na střelnici v Praze-Kobylisích 16. června 1942.

  • Pardubice - Zámeček - v době druhého stanného práva od 3. června 1942 do 9. července 1942 tu bylo zastřeleno 194 osob (jmenný seznam, z toho 15 po skončení stanného práva 9. července 1942). 24. a 25. června 1942 tu bylo zavražděno 33 obyvatel Ležáků.

  • Kladno - Krnčí - na bývalé vojenské střelnici bylo během druhého stanného práva 1. července 1942 zastřeleno 6 osob.

  • Tábor - Žižkova kasárna - v době druhého stanného práva od 3. června 1942 do 3. července 1942 tu bylo popraveno 156 osob (z toho 20 žen) - jmenný seznam.

  • Plzeň - Lobzy - na bývalé vojenské střelnici bylo v době druhého stanného práva od 28. května do 15. června 1942 zastřeleno 12 osob.

  • Vejprnice - Suchý důl - v pískovcovém lomu tu bylo v době druhého stanného práva od 21. června do 30. června 1942 popraveno minimálně 18 osob - jmenný seznam.

  • Luby (jižně od Klatov) - v bývalé vojenské střelnici ve Spáleném lese tu bylo v době druhého stanného práva od 31. května do 3. července 1942 zastřeleno 73 osob, z toho 16 žen (mimojiné občané Bernartic). Jmenný seznam obětí a fotografie z poprav.

  • Mladá Boleslav - Podchlumí - na střelnici zastřeleni 1. června 1942 4 lidé - jmenný seznam (Hrob Obětí heydrichiády).

  • České Budějovice - v budově gestapa na Lannově ulici 30. května 1942 zastřeleno ranou do týla 5 lidí a jeden další 1. června 1942.

  • Brno - Medlánky - na střelnici tu bylo 21. dubna 1945 zastřeleno 14 osob (jmenný seznam)

  • Terezín - Malá pevnost - v Malé pevnosti byla v letech 1940-45 věznice gestapa, kterou prošlo více než 30 tisíc vězňů. Sonderbehandlung většinou zastřelením se tu prováděl od podzimu 1943, popraveno takto bylo asi 250-300 osob. Poslední skupina 51 vězňů byla na osobní příkaz K. H. Franka zastřelena 2. května 1945. Další stovky byly odeslány k likvidaci do Mauthausenu.

  • Bratrušov (okres Šumperk, tehdy sudetská župa) - na střelnici tu bylo 31. března 1945 postříleno 16 Čechů - jmenný seznam

  • Olomouc - Lazce - na bývalé vojenské střelnici bylo 2. května 1945 postříleno 21 účastníků přerovského povstání a 2 místní občané

Kromě uvedených míst se popravovalo i na řadě jiných (na území sudetské župy v Liberci-Ostašově, Rudolfově, ve Václavicích, 18 junáků zatčených ostravským gestapem bylo zavražděno v Těšíně), někteří byli popraveni veřejně přímo na místech provádění německých bezpečnostních akcí - např. v Lískovci bylo 3. září 1943 pět občanů veřejně pověšeno po vykolejení vlaku náloží v noci na 1. září 1943, v Dolní Bečvě byli čtyři lidé veřejně popraveni 4. listopadu 1944 a další 23. listopad 1944, 23. dubna 1945 u Holešova a mnoha dalších místech zejména na konci války. Viz také masakry v českých obcích.

Značná část odsouzených k smrti byla popravena mimo české území v koncentračních táborech (zejména Mauthausen) a věznicích. Německými věznicemi a káznicemi prošlo asi 20 tisíc osob české národnosti - šlo zejména o věznice v Berlíně-Plötzensee, Drážďanech, Vratislavi (Breslau), Waldheimu, Bayreuthu, Budyšíně, Ebrachu, Wohlau, Zwickau, Lipsku, Straubingu, Mnichově, Ambergu ad. Jenom v Plötzensee bylo popraveno 677 Čechoslováků, kteří byli hned druhou nejčastěji popravovanou národnostní skupinou po Němcích (kteří tu ale byli popravováni už od roku 1933).


Ukázka účtu za popravu (300 říšských marek).
Odbojář Vojtěch Vrnata byl popraven v Berlíně 8. září 1943 v 5.25 hodin
egli - 10. 3. 2010