Odboj slezských junáků

Odboj slezských junáků
Martin Hapala - 23. 1. 2008 - *.802.cz

Dobrý den, jsem členem připravného týmu skautů, kteří letos organizují výstup ke skautské mohyle Ivančena. Rád bych se zeptal na Odboj slezských junáků (skautů). Konkrétně na to, co jako odbojáři dělali a pak na okolnosti vedoucí k jejich odhalení a následné popravě. Děkuji za odpověď

Poté, co nacisté úředně zakázali činnost Svazu junáků, se mnoho z nich ilegálně scházelo dál. V Moravské Ostravě se zformovala taková skupina pod vedením oddílového vedoucího Vladimíra Čermáka. Koncem války se tato skautská skupina zapojila do odbojové činnosti - šlo zejména o sbírání zpravodajských informací, podporu osob v ilegalitě a snažili se také získat zbraně, aby se na konci války mohli zapojit přímo do boje proti okupantům.

O této jejich činnosti vědělo ostravské gestapo prostřednictvím svých konfidentů J. Kohuta, F. Šenkýře a E. Brosigové. Během dubna 1945, krátce před osvobozením této oblasti, bylo 18 junáků, včetně V. Čermáka ostravským gestapem pozatýkáno. Velitel ostravské služebny gestapa Wilhelm Lehmann osobně rozhodl o jejich likvidaci bez soudu (tím dokonce překročil svou pravomoc, na území protektorátu musel osoby navržené k „sonderbehandlungu“ formálně potvrzovat vyšší velitel SS a policie SS-Obergruppenführer K. H. Frank). Zřejmě kvůli utajení a zahlazení stop bylo všech 18 junáků převezeno mimo území protektorátu do Těšína a tam byli zavražděni.

O jejich tragickém osudu se veřejnost dozvěděla až v polovině června 1945. Ve dnech 13. - 16. června 1945 bylo v polském Cieszyně exhumováno celkem 23 hrobů s 73 muži a 8 ženami zavražděnými gestapem v posledních měsících války. Mezi obětmi byli identifikováni i ostravští junáci, ruce měli svázané drátem za zády a byli střeleni do týla.

W. Lehmannovi se na konci války podařilo z českého území zmizet, údajně v uniformě pěšáka wehrmachtu. V roce 1968 čs. vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců předala žádost o převzetí jeho stíhání do SRN, odkud však přišla odpověď, že W. Lehmann je od roku 1960 na žádost otce pokládán za mrtvého. Podobně i přes několik čs. žádostí nebyl nikdy před soud (za další podobné případy) postaven ani šéf těšínského gestapa Quido Magwitz, německé státní zastupitelství neshledalo důvody k jeho stíhání.

Více informací o tomto případu se dočtete v knize M. Boráka „Na příkaz gestapa“ (Ostrava 1990). V roce 2006 vyšla na toto téma také kniha R. Svobody „Ivančena - junácká legenda“.
Vojtěch Šír - 29. 1. 2008