V první polovině září, v době vrcholící polské kampaně, se slovenská vláda prostřednictvím vyslance v Berlíně obrátila na sovětskou vládu se žádostí o uznání. Uznání svého vojenského spojence silně podporovala také německá diplomacie.
Sovětský vyslanec A. Škvarcev informoval dne 16. září 1939, že SSSR souhlasí s navázáním diplomatických styků. Toto datum bylo na Slovensku považováno za uznání de iure ze strany SSSR. Za povšimnutí stojí, že tak stalo těsně před tím, než se rovněž SSSR zapojil do vojenské akce proti Polsku.
Ke skutečnému uznání však došlo o něco později, 21. října, kdy sovětská vláda udělila agrément (souhlas dělat diplomatického zástupce) vyslanci Františku Tisovi (bratranci Jozefa Tisa). O plném navázání diplomatických styků můžeme mluvit v únoru 1940, kdy do Bratislavy přijel sovětský vyslanec.
V souvislosti s tím sovětská vláda přerušila diplomatické styky s československými zastupitelskými úřady a vyzvala čs. vyslance Zdeňka Fierlingera, aby vyklidil budovu vyslanectví. Fierlinger opustil Moskvu 25. prosince 1939.