U šéfa čs. vojenské rozvědky, plk. Františka Moravce se konala schůzka, na níž kromě zpravodajců plk. Moravce, pplk. Bartíka, mjr. Palečka a mjr. Krčka byli přizváni také dva příslušníci pěchoty: rtm. Josef Gabčík a rt. Karel Svoboda, nejlepší muži ze skupiny, která nedávno prodělala speciální výcvik. Výsledkem schůzky bylo rozhodnutí pomstít zabíjení představitelů čs. armády atentátem na nejvyšší představitele okupační moci - K.H. Franka nebo R. Heydricha.
Bezprostředně po svém jmenování zastupujícím říšským protektorem totiž Heydrich zřídil stanné soudy, které měly posílat na smrt všechny "rušitele veřejného pořádku". V prvních dnech stanného práva byli zabíjeni především čeští odbojáři, kteří již nějakou dobu seděli v německých věznicích, mezi nimi například dřívější činitelé odbojové organizace Obrana národa, div. gen. Hugo Vojta a arm. gen. Josef Bílý, který byl před válkou přímým nadřízeným a osobním přítelem Františka Moravce. Poté, co rozhlasové hlášení o popravách zachytily čs. vojenské úřady v Londýně, plk. Moravec sezvaným spolubojovníkům dne 3. října 1941 řekl:
„Jsou v Praze dvě hlavní osoby, které representují toto vybíjení. Je to K. H. Frank a Heydrich, nově příchozí. Podle našeho názoru, jakož i našich vedoucích osob, je třeba pokusit se o to, aby jeden z nich za to zaplatil, abychom ukázali, že vracíme ránu za ránu.“