Poslední veřejná poprava v českých zemích

Poslední veřejná poprava v českých zemích
martin - 20. 5. 2015

Poslední veřejná poprava u nás byla poprava Pfitznera nebo K. H. Franka?

Poslední veřejnou popravou v českých zemích nebyla ani poprava K. H. Franka, ani poprava Josefa Pfitznera. Celkem byly v rámci retribucí v letech 1945-47 veřejně popraveny desítky osob.

Poslední veřejnou popravou ženy byla poprava Herty Kašparové v Třešti 13. září 1946.

Veřejné popravy na území Čech a Moravy proběhly ještě v zimě a na jaře 1947 - šlo o příslušníky gestapa z Hradce Králové a Brna. Albert Hardtke byl veřejně popraven v Hradci Králové 22. února 1947, Johann Trittner byl veřejně popraven v Brně 25. března 1947.

Poslední veřejná poprava na území dnešní České republiky byla zřejmě poprava Václava Hankeho v Hradci Králové 29. března 1947.


Provedení trestu smrti podle tzv. velkého retribučního dekretu

Provedení trestu smrti upravoval dekret prezidenta republiky ze dne 19. června 1945 (č. 16/1945 Sb.)  „O potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech“ (tzv. velký retribuční dekret) a následně zákon č. 22/1946 Sb. z 24. ledna 1946, který v § 31 v odstavcích 2 a 3 uváděl:

(2) Trest smrti se vykoná do dvou hodin po vyhlášení rozsudku. Na výslovnou žádost odsouzeného může býti lhůta prodloužena o další hodinu. Konalo-li se řízení v nepřítomnosti obžalovaného, vykoná se trest smrti do 24 hodin po dopadení odsouzeného. Výkon trestu smrti buď však na přiměřenou dobu odložen, žádá-li to veřejný žalobce z důležitého veřejného zájmu.

(3) Uzná-li mimořádný lidový soud na trest smrti proti několika osobám, určí zároveň v rozsudku, v jakém pořadí mají býti odsouzení popraveni. Může také rozhodnouti, že trest smrti se vykoná veřejně. Učiní tak zejména, když surový způsob, jímž byl zločin spáchán, nebo zvrhlá povaha pachatele, počet jeho zločinů nebo jeho postavení mluví pro veřejný výkon trestu. V tomto případě může soud, aby se zajistila veřejnost výkonu trestu, lhůtu dvou hodin (odst. 2) prodloužiti, ne však nad 24 hodiny.

Poprava Josefa Pfitznera

Josef Pfitzner (nar. 24. 3. 1901), za okupace německý náměstek pražského primátora, byl k smrti odsouzen a veřejně popraven 6. září 1945. Poprava proběhla na Soudním náměstí na Pankráci. Kolem šibenice na vyvýšeném pódiu se shromáždily desítky tisíc lidí, uvádí se 30-50 tisíc přihlížejících (viz foto). Celkově nedůstojný průběh popravy za přihlížení rozvášněného davu vedl čs. vládu 14. září 1945 k přijetí usnesení, že další popravy za účasti veřejnosti mají být konány v prostorech, kde bude možné regulovat počet příchozích a zabránit také účasti osobám mladším 18 let. Důvodem byla i obava z nepříznivého ohlasu v zahraničí.

Časopis Květen č. 16/1945
V nekomunistickém tisku - např. v lidoveckém týdeníku Obzory z 15. září 1945 nebo v deníku Čs. strany národně socialistické Svobodné slovo z 13. září 1945 - byl průběh Pfitznerovy popravy kritizován:

Poprava Karla Hermanna Franka

Karl Hermann Frank (nar. 24. 1. 1898) byl popraven oběšením 22. května 1946 na dvoře Pankrácké věznice. V rozsudku bylo uvedeno: „Soud rozhodl, že trest obžalovanému vyměřený, se vykoná veřejně a to z toho důvodu, poněvadž surový způsob, jímž byly zločiny spáchány, zvrhlá povaha pachatele, počet jeho zločinů i jeho postavení mluví pro veřejný výkon trestu.

Přístup na nádvoří byl omezen na vstupenky, které přednostně dostali přeživší a pozůstalí po obětech nacismu. Celkem přihlíželo kolem pěti tisíc lidí, v prvních řadách bylo sedm lidických žen. ČTK o průběhu popravy informovala:
Poprava K. H. Franka byla vykonána na velkém nádvoří pankrácké trestnice za přítomnosti asi pěti tisíc lidí. Přítomni byli kromě sedmi lidických žen též zástupci hlavního města Prahy, zástupci ministerstva spravedlnosti a ministerstva vnitra, soudní úředníci a právnické osobnosti. Obžalovaný K. H. Frank obědval před popravou v cele smrti a silně kouřil. Když k němu přišel P. Msgr. Tylínek, odmítl ho zprvu, ale pak dovolil, aby zůstal v jeho cele a rozmlouval s ním o křesťanství a německém mythu.

Úderem 13. hodiny vešel do nádvoří předseda soudu dr. Kozák, doprovázen dr. Oldřichem Navarrou, policejním lékařem a současně lékařem pankrácké trestnice. Za ním vešli Msgr. Tylínek a obhájce obžalovaného dr. K. Resler. Brzy potom vchází odsouzený K. H. Frank bez pout v doprovodu pěti členů vězeňské stráže a je uveden před soudní dvůr. Velitel vězeňské stráže hlásil dr. Kozákovi předvedení K. H. Franka, načež předseda mimořádného lidového soudu dr. Kozák přečetl enunciát rozsudku česky. Frank během českého čtení rozhlížel se po obecenstvu, ale při německém čtení rozsudku německým tlumočníkem stál v pozoru a vyslechl v klidu rozsudek. Na otázku předsedovu, zda rozuměl, co mu bylo čteno, řekl Frank, že ano. Předseda dr. Kozák oznámil potom Frankovi, že jeho žádost o milost byla zamítnuta a tázal se Franka, zda má poslední přání. K. H. Frank odpovídá, že nikoliv.

Předseda soudu dr. Kozák odevzdal pak odsouzeného do rukou vykonavatele rozsudku, načež Frank byl odveden na šibenici, která stála v rohu nádvoří několik kroků opodál. Stalo se to ve 13.28 hod. Ve 13.30 hod. byl K. H. Frank na třetím nádvoří pankrácké trestnice oběšen a policejní lékař dr. Navarra konstatoval ve 13.37 smrt.

Lidová demokracie 23. května 1946

Foto: B. Ečer, Jak jsem je stíhal, Praha 1946 

Poprava Herty Kašparové

Herta Kašparová (nar. 21. 6. 1923), jejíž rodiče byli sudetští Němci ze Šumperska, byla za protektorátu pracovnicí německé kriminální policie nejprve v Jihlavě a od září 1942 ve Zlíně. Nejprve měla na starosti kartotéku, poté působila i jako zapisovatelka a tlumočnice u výslechů kriminální policie a následně i gestapa. Dne 7. května 1945 sehrála tragickou roli při masakru v Třešti, kam se v dubnu ze Zlína vrátila. Osobně označila asi 10 mužů, kteří se měli podílet na povstání a ti byli poté zastřeleni.

Odsouzena k trestu smrti a popravena byla 13. září 1946 na louce za Třeští zvané Pod Kaštany. Den předtím, 12. září 1946, byl veřejně popraven na stejném místě také Walter Engelmann, vedoucí NSDAP v Třešti. Popravě Kašparové přihlížely tisíce lidí z Třešti i okolí, včetně dětí.

Průběh těchto veřejných poprav kritizoval místní tisk (citováno z knihy J. Vybíhala „Třešť 1945“, Pelhřimov 2010):
Už jedenkrát jsme se v našem listě vyslovili proti popravám veřejným. A nejen poprava čtvrteční, kdy veřejně byl popraven lidovým soudem v Třešti odsouzený spoluviník Kašparové Engelmann, ale zvláště poprava páteční dala nám za pravdu. Poprava stala se nejen divadlem Třeště, ale celého okolí, odkud přijížděli diváci na nákladních autech. Snad bychom se ani nad tím nemohli pozastavit, protože veřejná poprava dává možnost shlédnouti ji každému.

Ale nad čím se musíme pozastavit nejen my, kteří mravnost považujeme za jeden z nejzákladnějších pilířů našeho státu, nýbrž každý bez rozdílu přesvědčení, kdo má aspoň trochu smyslu pro mravnost, byla neobvyklá účast mládeže. A nebylo platné ani dopolední upozornění rodičům místním rozhlasem, aby svým dětem a školní mládeži účast zakázali. Nepomohly ani zákroky službu konajících členů SNB, kteří museli vynaložit všechny síly, aby aspoň zvládli neukázněné občany dospělé. A rovněž je nám velmi divné, že i vychovatel místní mládeže - učitel - stál a nijak se nepozastavil nad tím, že vedle něho stála školou povinná mládež.

Už samo líčení lidových soudů dokazuje, že nechceme soudit jako nacisté, že se nechceme mstít a že celému světu chceme dokázat, oč jsme lepši než oni. Proto také dávají lidové soudy obžalovanému možnost vyčerpat všechny prostředky obhajoby. Bohužel je pravda i skutečnost, že i v tomto nazírání dělí se náš národ na dvě části. Jednu, která se plně ztotožňuje s naším ministrem zahraničí, který na mírové konferenci pravil, že náš národ nedovede se mstít a nenávidět a druhou část, která naopak se ztotožňuje s předsedou ÚRO posl. Zápotockým, který v Práci napsal, že náš národ potřebuje právě lidi, kteří z duše umí nenávidět. A že lidí tohoto smýšlení je dostatek, ukázala nám veřejná poprava v Třešti. Tam nejlépe jsme viděli, co práce nás čeká, abychom pozvedli mravnost, kterou v převážné části národa ubili nacisté.

Poprava Herty Kašparové 13. září 1946

Poprava Heinricha Jöckela

Heinrich Jöckel (nar. 10. 7. 1899), velitel policejní věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín v letech 1940-45, byl k trestu smrti za vraždy a mučení vězňů odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Litoměřicích 25. října 1946. Poprava proběhla veřejně na dvoře věznice před zraky asi 200 osob, zejména bývalých terezínských vězňů.


Poprava Alberta Hardtkeho

Albert Hardtke (nar. 21. 2. 1898), v letech 1939-45 velitel služebny gestapa v Hradci Králové, byl k trestu smrti odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Hradci Králové 22. února 1947. Poprava proběhla veřejně na dvoře věznice za přihlížení asi 80 osob. Poslední Hardtkeho slova byla „Es lebe Deutschland!“ (Ať žije Německo!)

Poprava Johanna Trittnera

Johann Trittner (nar. 8. 2. 1899), kriminální tajemník brněnského gestapa, byl k trestu smrti za usmrcení nejméně 20 osob odsouzen Mimořádným lidový soudem v Brně 25. března 1947. Poprava proběhla veřejně.

Poprava Václava Hankeho

Václav Hanke (Boháč, nar. 7. 3. 1902), příslušník gestapa v Hradci Králové, byl k trestu smrti odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Hradci Králové 29. března 1947. Poprava proběhla veřejně - šlo zřejmě o poslední veřejnou popravu na českém území.

Neúplný seznam veřejně popravených v letech 1945-47

Před zřízením Mimořádných lidových soudů bylo mnoho osob veřejně popraveno během divoké „lidové revoluční spravedlnosti“ v květnu a červnu 1945 - např. na náměstí v Kadani, Rumburku nebo v Lanškrouně. Na náměstí v Táboře byli 18. května 1945 oběšeni vlajkaři Zdeněk Král a Jaroslav Ryneš.

Jako první zahájil činnost Mimořádný lidový soud v Brně, který již 8. června 1945 vynesl dva rozsudky smrti, poprava oběšením byla provedena veřejně na dvoře bývalé německé Jahnovy tělocvičny za velké účasti přihlížejících:

Další poprava na stejném místě proběhla 20. června 1945, v tisku (Národní obroda 21. 6. 1945) bylo kritizováno chování veřejnosti: „lidé ve stáří od 10 do 70 let se přímo bili o možnost dostati se na popravní prostranství, aby zde téměř znemožňovali povykováním a neukázněným chováním tak vážný akt spravedlnosti, jako je výkon rozsudku smrti.



Neúplný seznam osob veřejně popravených na základě rozsudku Mimořádného lidového soudu:
Jméno
Místo a datum
popravy
Přihlížejících
Soud

Václav Bébar
8. 6. 1945
dvůr tělocvičny Pod Hradem
stovky
MLS Brno
udavač gestapa
Leopold Potschka
8. 6. 1945
dvůr tělocvičny Pod Hradem
stovky
MLS Brno
příslušník brněnského gestapa
Jan Bujňák
20. 6. 1945
dvůr tělocvičny Pod Hradem
stovky MLS Brno
udavač gestapa
Jaroslav Matoušek
24. 7. 1945
dvůr tělocvičny Pod Hradem
  MLS Brno
udavač gestapa
Karl Ullrich
14. 8. 1945
soudní dvůr
  MLS Uherské Hradiště
příslušník zlínského gestapa, vraždění a mučení vězňů, účast na masakru v Prlově
Tomáš Štipčák
16. 8. 1945
soudní dvůr
  MLS Uherské Hradiště
udavač gestapa
Ignaz Greger
23. 8. 1945
dvůr tělocvičny Pod Hradem
  MLS Brno
udavač gestapa
Oldřich Baťa
30. 8. 1945
cvičiště u přehrady
  MLS Uherské Hradiště
udavač a konfident gestapa, účast na masakru v Ploštině
Karel Černý
3. 9. 1945
Čtyři Dvory
  MLS České Budějovice
udavač
František Hlaváč
3. 9. 1945
Čtyři Dvory
  MLS České Budějovice
spolupracovník gestapa, udavač
Josef Pfitzner
6. 9. 1945
Soudní náměstí na Pankráci
30-50 tisíc
MLS Praha
náměstek pražského primátora
Jindřich Fibinger
11. 9. 1945
dvůr soudní věznice
asi 40
MLS Hradec Králové
dozorce věznice gestapa v Hradci Králové
František Razek
9. 11. 1945
dvůr tělocvičny Pod Hradem
  MLS Brno
vedoucí pracovního tábora ve Svitavách
Jan Ocásek
6. 12. 1945
dvůr soudu na Cejlu 71 
  MLS Brno
udavač gestapa
Julie Raschková
24. 1. 1946
soudní dvůr
  MLS Znojmo
udavačka gestapa
Václav Formánek
31. 1. 1946
dvůr soudu na Cejlu 71
  MLS Brno
udavač gestapa
Willi Kunze
3. 4. 1946
na dvoře okresního soudu v Kyjově
  MLS Uherské Hradiště
účast na masakru v Javoříčku
Alois Elster
15. 5. 1946
louka Pod Kaštany, Třešť
stovky osob
MLS Jihlava
spolupracovník SD a gestapa,
udavač
Karl Hermann Frank
22. 5. 1946
dvůr pankrácké věznice
asi 5000
MLS Praha

Helmut Heinecke
29. 5. 1946
soudní dvůr Uherské Hradiště
  MLS Uherské Hradiště
účast na masakru v Ploštině a v Třešti
Stanislav Kotačka
30. 8. 1946
dvůr tělocvičny Pod Hradem
  MLS Brno
konfident gestapa 
Walter Engelmann
12. 9. 1946
louka Pod Kaštany, Třešť
stovky osob
MLS Jihlava
vedoucí NSDAP v Třešti, spolupracovník SD a gestapa, udavač
Hugo Novak
12. 9. 1946
dvůr MNV v Moravské Třebové
  MLS Brno
účastník přepadu Moravské Chrastavé 31. 10.  1938
Karel Künter
12. 9. 1946
dvůr MNV v Moravské Třebové
  MLS Brno
účastník přepadu Moravské Chrastavé 31. 10.  1938
Herta Kašparová
13. 9. 1946
louka Pod Kaštany, Třešť
tisíce lidí
MLS Jihlava
zapisovatelka a tlumočnice gestapa, účast na masakru v Třešti
Heinrich Jöckel
25. 10. 1946
dvůr věznice
asi 200
MLS Litoměřice
Velitel policejní věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín
Ludvík Střelec
18. 12. 1946
dvůr soudu na Cejlu 71 
  MLS Brno
konfident gestapa
Anton Rotter
19. 12. 1946
dvůr soudu na Cejlu 71 
  MLS Brno
příslušník brněnského gestapa 
Emil Seitz
21. 12. 1946
dvůr soudu na Cejlu 71 
  MLS Brno
příslušník brněnského gestapa
Albert Hardtke
22. 2. 1947
dvůr soudní věznice
asi 80
MLS Hradec Králové
velitel gestapa v Hradci Králové
Johann Trittner
25. 3. 1947
dvůr soudu na Cejlu 71 
  MLS Brno
příslušník brněnského gestapa
Richard Němeček
27. 3. 1947
dvůr soudní věznice
  MLS Hradec Králové
konfident gestapa
Václav Hanke
29. 3. 1947
dvůr soudní věznice
  MLS Hradec Králové
příslušník gestapa v Hradci Králové

Vojtěch Šír - 26. 5. 2015

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.