"Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme!" (zdroj výroku)

"Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme!" (zdroj výroku)
Dotaz: Jiří P.L.M. - 20. 1. 2024

Dobrý den, při boji v kostele sv. Cyrila a Metoděje se vždy zmiňuje ve filmech a knihách výrok "Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme se, slyšíte? Nikdy!" jako poslední slova parašutistů. Co je přesně zdrojem tohoto výroku? Je vůbec doložen. Děkuji.

Uvedený výrok, který se uvádí v různých parafrázích, najdeme přímo v dokumentech gestapa o vyšetřování atentátu.

V Závěrečné zprávě o vyšetřování atentátu na Heydricha z 25. září 1942 (Schlussbericht), kterou vypracoval vedoucí zvláštní komise vyšetřující atentát SS-Obersturmführer a kriminální komisař Heinz Pannwitz, je uvedeno:

Kaplan a farář, kteří oba agenty znali a celou dobu je v kryptě zásobovali a pečovali o ně, byli donuceni je několikrát přes otevřený přístup do katakomb vyzývat, aby se vzdali. Vzkazovali jim, že je jejich odpor bezúčelný a že by bylo lepší, kdyby se ke svým činům postavili jako muži. Třikrát byli vyzváni, ať vyjdou ven. Poprvé odpověděli „Nikdy“, při druhé výzvě rovněž „Nikdy“ a potřetí: „Češi se nevzdávají!“

Podobně to Pannwitz popsal i ve svých memoárech o atentátu z roku 1959:

Kaplan byl poslán k otvoru do katakomb, aby vyjednával. Agenti odpověděli, že neznají žádného duchovního, který se o ně stará, že jsou Češi a že Češi se nikdy nevzdají!

Velitel jednotek SS nasazených během boje s parašutisty v kostele sv. Cyrila a Metoděje dne 18. června 1942 SS-Brigadeführer Karl von Treuenfeld ve své zprávě z 23. června 1942 ke stejné situaci uvedl následující:

Kněžourovi, který se po celých uplynulých 14 dnů staral o ukrytí a rozmístění zločinců ve své svatyni, jsme nařídili, aby popsaným sklepním otvorem vyzval několikrát zločince, aby se vzdali. Ti na to odpověděli: „Nikdy!“


Vysokou národní uvědomělost (gestapem označovanou za „český šovinismus“) lidí zapojených do podpory čs. parašutistů zmiňuje Pannwitz na více místech Závěrečné zprávy:

...Zejména v této fázi se ukázala veliká tvrdost Čechů, zapojených do případu. Podle zákonů byl za pomahačství a neoznámení informací úřadům jediným trestem trest smrti. Avšak ani strach před potrestáním nedohnal Čechy k zoufalému jednání. Spíše převažovala tendence – a v některých případech se to i jasně potvrdilo –, že spolupracovat s německými úřady Češi odmítali i za situace, kdy dostali příležitost zachránit si život, svobodu a existenci, a raději volili smrt.

Výslovně Pannwitz v Závěrečné zprávě zmínil i ženy a vedoucí sokolského odboje:

Ženy, které se v celé síti angažovaly s obzvlášť fanatickou horlivostí...
U žen a vůdců Sokola vystupují jasně do popředí jejich šovinistické postoje. Své nepřátelství vůči Němcům nezakrývali ani před tajnou státní policií a při výsleších prohlašovali, že česká krev prolitá během 1. stanného práva na podzim 1941 musela být pomstěna. V očích těchto vysloveně protiněmeckých Čechů jsou odsouzenci z roku 1941 nevinní a mučedníci.


Ke kaplanu pravoslavné církve Vladimíru Petřekovi Pannwitz v Závěrečné zprávě uvedl:

...nedokázal problém, který vznikl přítomností agentů-parašutistů z Londýna, zvládnout jinak než v česko-šovinistickém smyslu. Na vysvětlenou uvádí, že on je především Čechem a nemůže odmítnout příslušníka svého národa, který hledá pomoc. Kromě toho byli prý agenti vysláni z Londýna, kde mají lepší přehled o situaci ve světě, než lze mít v Praze; jestliže tam usoudili, že přišel čas pro akce tohoto druhu, potom jako Čech nemůže zůstat stranou. Dr. Petřek neměl v této souvislosti jako farář žádné zábrany. Jeho jednání určovala výhradně příslušnost k českému národu.

Podobně také šéf pražského gestapa SS-Standartenführer Hans-Ulrich Geschke ve své zprávě do Berlína o vyšetřování atentátu z 21. července 1942 uvedl v souvislosti s pomocí poskytnutou Vladislavem Čalounem MUDr. Břetislavu Lyčkovi při jeho útěku:

Dr. Lyčka se po svém útěku ukrýval u různých přátel v Praze, kteří mu poskytovali nocleh a další podporu, ačkoli jim bylo známo, že ošetřil jednoho z atentátníků. Češi mu poskytovali tuto podporu s plným vědomím všech nebezpečí a rizik, jež z této podpory plynou, byť všichni věděli, že stanný soud vynesl a nechal vykonat mnoho hrdelních rozsudků a že v současné době je v platnosti nařízení, podle něhož se přechovávání říši nepřátelských elementů trestá smrtí. Odhodlanost Čechů poskytovat i dnes tuto pomoc ukazuje níže popsaný případ...

Čaloun je tak prostým příkladem tvrdosti, s jakou Češi i za cenu obětování vlastního života prosazují své ilegální cíle. Tato zkušenost je důkazem, že ve většině případů nelze použít jiných prostředků, než jsou zostřené výslechy.



Zdroje
  • Vojtěch Šustek (ed.), Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava, sv. 1, Praha 2012
  • Stanislav Berton (ed.), Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha, Praha 2016
Autor: Vojtěch Šír | Datum: 3. 2. 2024

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • Vyplňte správně kontrolu
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.