Atentát na Heydricha

Dotaz: Atentát na Heydricha
Tazatel: Klara | Datum: 22. 3. 2006

Která část odboje se rozhodla k provedení atentátu na Heydricha a proč?

Autor: Vojtěch Šír | Datum: 28. 3. 2006
O provedení atentátu na Heydricha rozhodlo na podzim roku 1941 vedení čs. zahraničního odboje v Londýně - rozhodnutí padlo konkrétně na přelomu září a října 1941. Kdo byl skutečným autorem myšlenky k provedení této akce, jestli prezident Edvard Beneš nebo šéf zpravodajské služby plk. František Moravec, je otázkou (Moravcovy paměti "Špion jemuž nevěřili" jsou nejen v tomto ohledu naprosto nespolehlivé - k tomu srv. např. J. Šolc, Ve službách prezidenta, Praha 1994).

Jedním z cílů akce mělo být i zvýšení prestiže čs. odboje v řadách spojenců (po Heydrichově příchodu do protektorátu byl odboj částečně ochromený). Krvavé německé represálie po atentátu pak „přispěly“ k diplomatické snaze čs. exilové vlády o uznání předmnichovských hranic Československa ze strany Velké Británie - 5. srpna 1942 britský ministr zahraničních věcí Anthony Eden dopisem Janu Masarykovi oficiálně oznámil, že britská vláda se necítí být nijak vázána mnichovskou dohodou z roku 1938 a nebude na události roku 1938 brát žádný zřetel při stanovení československých hranic na konci války.

Část vedení českého odboje v protektorátu (např. doc. Krajina) měla proti této akci výhrady, kvůli obavám z předpokládaných velkých německých represálií po atentátu, které by vedly i k rozbití celé odbojové sítě a v depeši do Londýna se ještě v květnu 1942 pokusila toto rozhodnutí změnit (např. zlikvidovat místo Heydricha největšího domácího kolaboranta Emanuela Moravce).

Autor: Honza M. | Datum: 14. 12. 2012

Vojenský historik Eduard Stehlík v poslední době prosazuje názor, že prvotním motivem k atentátu na Heydricha byla pomsta ze strany vojenského vedení zahraničního odboje; za autora myšlenky považuje především šéfa rozvědky, plk. gšt. Moravce (viz např. Eduard Stehlík: SOE a příprava atentátu na Reinharda Heydricha. Paměť a dějiny, č. 2/2012, str. 4)

Stehlík svou teorii opírá především o časovou souvislost zdokumentovaných událostí: 27. září Heydrich přichází do Prahy, vyhlašuje stanné právo, a již 29. září protektorátní rozhlas ohlašuje popravu dvou čelných představitelů odbojové organizace Obrana národa: arm. gen. Josefa Bílého (1872-1941) a div. gen. Hugo Vojty (1885-1941). Především poprava gen. Bílého, který byl někdejší přímý nadřízený a osobní přítel Františka Moravce, byla podle Stehlíka příčinou, že jsou téhož dne poprvé zvažována odvetná opatření (vysílání protektorátního rozhlasu bylo v Anglii pečlivě monitorováno).

Konečně pak 2. října ráno rozhlas ohlašuje popravy jedenácti někdejších důstojníků čs. generálního štábu. Mezi nimi byl i div. gen. Mikuláš Doležal, bývalý velitel vysoké školy válečné, oblíbený u mnoha čs. důstojníků, se kterým se František Moravec znal již z první světové války. Tentýž den v poledne nařídil plk. Moravec mjr. Palečkovi, aby vybral dva muže pro speciální úkol a na scéně se objevují Gabčík a Svoboda (který se později zranil a byl nahrazen Kubišem).

Stehlík dále upozorňuje, že prezident Beneš byl o plánu zlikvidovat Heydricha informován Moravcem 7. října, ale podle dochovaných záznamů plán odmítl, a teprve po jisté době se dal přesvědčit o výhodách atentátu.