Pohraniční opevnění v prostoru Vranova nad Dyjí
Autor: Martin Vlach
| Datum: 12. 11. 2009
Pohraniční opevnění na jižní Moravě z let 1936–38 bylo do nedávné doby značně opomíjeným tématem. Někteří autoři dokonce existenci opevnění na hranici s Rakouskem úplně přehlíželi a ve svých pracích tvrdili, že oblast jižní Moravy nebyla opevněna vůbec, případně že výstavba opevnění byla v této oblasti teprve v počátcích. V posledních letech však díky obecné popularizaci předválečného opevnění dochází i k tvorbě prací, které se věnují pevnostní výstavbě na jižní Moravě a vyvracejí tak výše zmíněné nesprávné či nepřesné teze.
Jedné z důležitých částí pevnostní linie na jižní Moravě se budu věnovat v tomto článku – oblasti Vranova nad Dyjí. Ta je z mého pohledu také oblastí nejzajímavější, a to jak bohatou škálou typů objektů a množstvím odlišností od ustálených norem, tak i umístěním v krásné přírodě. Proto bych zde chtěl ctěné čtenáře s opevněním v prostoru Vranova blíže seznámit a pozvat je na výlet.
Ve svém článku vynechám obecné pojednání o typologii objektů čs. opevnění a důvodech jeho výstavby, neboť tato fakta tvoří úvod staršího článku kolegy Jana Fukaly Opevnění v prostoru Horního Polubného a Tesařova v Jizerských horách. Zájemce o hlubší studium problematiky československého opevnění odkáži na seznam použité literatury.
Lehké opevnění v prostoru úseku 5 Vranov
Na jižní Moravě, v oblasti III. sboru, zajišťovalo v počátcích budování opevnění ZVV1) Brno. To řídilo výstavbu lehkých objektů vz. 36, kterých bylo nakonec postaveno celkem 178 v sedmi úsecích2). Od dubna 1937 se zadávaly k výstavbě nové objekty vz. 37, tzv. řopíky. Do ukončení prací jich bylo vybetonováno celkem 880, z toho 775 na prvním a 105 na druhém obranném postavení. Další objekty se již nepodařilo vybetonovat, některé dokonce ani zadat k výstavbě. Právě oblast jižní Moravy je zajímavá častým začleněním starších objektů vz. 36 do linií řopíků.Lehký objekt vz. 37 typu A, číslo 1229. Řopík je částečné zesílený, silnější je stěna s levou střílnou. (MV 2006)
Lehké opevnění vzor 36
stavební úsek: 1 Jemnice
plánovaných objektů: 35
postavených objektů: 35
zachovaných objektů: 35
stavební firma: ing. arch. Jaroslav Smítal, Kroměříž
hranice úseku: na západě obec Kadolec (objekt č. 1), na východě severně od obce Vranov n. Dyjí (č. 35)
stavební úsek: 2 Znojmo
plánovaných objektů: 35
postavených objektů: 35
zachovaných objektů: 35
stavební firma: ing. arch. Jaroslav Smítal, Kroměříž – 8 objektů (čísel 36 až 43)
stavební firma: ing. Karel Štajgr, stavitel, Kroměříž – 27 objektů (č. 44 až 70)
hranice úseku: na západě u obce Čížov (objekt č. 36), na východě u obce Dyjákovice (č. 70)
Objekty LO vz. 36 v popisované oblasti jsou zhruba ohraničeny na západě objektem číslo 30 jižně od hradu Bítov kryjícím silniční most přes vodní nádrž3) a na východě číslem 43 na poloostrově Šobes, případně objektem číslo 42 u Mašovic, který ale takticky spadá do druhého sledu opevněné linie.
Lehké opevnění vzor 37
stavební úsek: 5 Vranov (nad Dyjí)
plánovaných objektů: 88
postavených objektů: 88
zachovaných objektů: 86
datum zadání: 14. 4. 1937
stavební firma: ing. arch. Jaroslav Smítal, Kroměříž
velitel stavebního dozoru: ppor. děl. Roman Vodička
hranice úseku: na západě severně obce Podhradí nad Dyjí, dříve Frejštejn (objekt č. 1199), na východě poloostrov Šobes severně od obce Hnanice (č. 2094)
Obranu v popisované oblasti zajišťují ze 43 % objekty typu C, celkem 38 objektů, což jsou vlastně jednoduchá, málo odolná kulometná hnízda se železobetonovou střechou (na rozdíl od všech ostatních oblastí pouze na jižní Moravě měly objekty typu C železobetonový strop, jinde byl téměř vždy z vlnitého plechu). Tak četný výskyt objektů typu C je dán obtížným terénem a nemožností nasazení techniky a těžkých zbraní4).
Stavební úsek 5 Vranov je v celé své západní části veden po severním břehu Vranovské přehrady, která sama o sobě, spolu se strmými svahy, tvořila útočníkovi dostatečnou překážku a tak zde opevnění netvoří souvislou linii. Ze stejného důvodu byl úsek zvláště obtížný na výstavbu, firma Jaroslava Smítala ale zvládla úkol zodpovědně, o čemž dodnes svědčí kvalita betonáže (minimum „hnízd“ na vnitřní straně stěn)5).
Objekty jsou stavěny pro krytí mostů nebo snáze schůdných břehů. Jak je uvedeno výše, linie začíná severně od Podhradí n. D. objektem číslo 1199/C16). Velká část objektů okolo přehrady leží na strmých svazích, a proto jsou velice těžko přístupné. Z výjimek bych uvedl například zajímavý uzávěr jižně od obce Bítov skládající se z následujících objektů: LO vz. 36 č. 31, LO vz. 37 1214/C-180 a 1213/E. Jednostřílnový objekt vz. 36 číslo 31, označovaný jako typ E a vyskytující se v celém čs. opevnění jen ve dvou kusech s odlišným provedením, leží u silnice Vranov–Podhradí n. D. Palbou ovládá most pod hradem Cornštejn přes vodní nádrž Vranov. Objekt nemá přímý vchod a vstupuje se do něj šachtičkou. Východně od něj, v chatové oblasti Kopaninky, leží jedna z dalších zvláštností úseku – LO vz. 37 typ C-1807) číslo 1214 a pod ním, blíže k vodě pak objekt 1213/E.
Výše popisovaný LO vz. 36 typu E číslo 31. (MV 2005)
Lehký objekt vz. 37 typu C-180. (MV 2006)
Jedním z důležitých úkolů opevnění na jižní Moravě byla obrana hráze přehradní nádrže Vranov, dokončené roku 19349). Ta totiž ovlivňovala výši hladiny vody na dolním toku řeky Dyje, o který se opírala obrana mezi Znojmem a Novosedly. Již v roce 1936 byly vybetonovány čtyři objekty vz. 36, které měly za úkol krýt přístupy k Vranovu. Jsou to objekty 32/B jihozápadně od hráze, 33/B přímo u severního konce hráze a blízko sebe ležící objekty 33/B a 34/B v serpentinách silnice Vranov–Onšov. Od roku 1937 strategickou hráz bránila předsunutá linie opevnění, která začíná severně od silnice Lančov–Vranov objektem 1227/B2-80 s vnitřní světlou výškou jen 182 cm. V jeho týlu leží LO vz. 37 číslo 1228/C1, jenž má jako jediný z objektů typu C instalován lapač zplodin s odvětráním a vstup uzavíraný plechovými dveřmi. Poslední pevnůstkou nad silnicí Lančov–Vranov je částečně zesílený 1229/A-160 (zesílena je pouze levá stěna se střílnou)10). Dále na jih leží objekty 1230/C2 a 1231/B1-90 (oba v okraji lesa), mezi nimi a hranou Junáckého údolí se nachází v roce 1938 dodatečně vložený objekt 1254/A-140 z úseku 9 Jemnice II. Tento objekt je osazen střílnou se stranovou výchylkou 8°15‘ směrem do týlu a před vstupem je vybetonována malá šachtička se schody směrem vlevo.
Do týlu vykloněná střílna dodatečně vloženého objektu 1254 z úseku 9 Jemnice II. (MV 2006)
Jeden z rekonstruovaných objektů muzea lehkého opevnění Vranov, LO vz. 37E č. 1238. (MV 2005)
Dvoupatrový lehký objekt vzor 37 pod Vranovským zámkem číslo 1242/A-160. (MV 2006)
V linii se pak v obtížném terénu a prudkých svazích na březích Dyje vyskytují objekty řídce, často s mezerami. První kratší mezera je hned od výše popsaného objektu 1242 a až po cca kilometru následují objekty 1243/C1 a 1244/C2 na východě Zadních Hamrů. Další proluka je již delší, cca 3 kilometry vzdušnou čarou, v údolí Dyje ji ukončuje zeslabený řopík 1257/A-140 severozápadně rakouské obce Hardegg. Právě hraniční přechod Čížov–Hardegg měl bránit shluk většího množství pevnůstek – od západu 2059/A-120 částečně zeslabený, z úseku 9 v roce 1938 dodatečné vložený 1289/E pro čelní postřel komunikace od hraničního mostu, pod silnicí 2062/A-140 částečně zeslabený a 2063/A-140 zeslabený. Zajímavostí je přístavba jednoduché kulometné pevnůstky do budovy čs. celnice přímo u mostu přes řeku do Hardeggu, podobné opevnění je součástí bývalé budovy finanční stráže v Čížově. Tyto pevnůstky měly zajistit lepší obranu státních budov v případě napadení početnými skupinami německých teroristů13).
Posledními objekty úseku 5 v údolí Dyje jsou dvě pevnůstky typu C a jeden zesílený A-120 (čísla 2092, 2093 a 2094). Dále již pokračuje linie úsekem 7 Znojmo.
Západně od Čížova se linie opevnění rozděluje, první sled je popsán výše. Málo přehledné a klikaté údolí řeky neumožňovalo souvislou obranu, mohlo tak dojít k průnikům menších jednotek a proto bylo rozhodnuto vybudovat souvislé obranné postavení v přehledném terénu mezi Čížovem a Mašovicemi, zhruba 2 až 3 kilometry od řeky. Zde se jedná ve většině případů o objekty typu A v normálním nebo částečně zesíleném provedení a nevyskytuje se tu tolik odchylek od normálu. Za zmínku stojí „céčko“ číslo 2066 bránící kaňon Klaperova potoka nebo lehké objekty se zesílenou pouze čelní stěnou (2060/A-120, 2061/A-140, 2071/A-140, 2070a/A-160, 2076/A-120). Pravděpodobně zesílenou čelní stěnu měl i objekt 2090/A-160, ten byl ale zahlazen v prostoru střelnice Mašovice a proto není možné tento údaj ověřit.
V úseku Vranov byly částečně dokončeny obvodové i intervalové překážky, jak to dokazují zbytky betonů a na některých místech i ocelové kolíky, tzv. prasečí ocásky. Tyto překážky byly nalezeny hlavně v okolí objektů vz. 36, dále v Junáckém údolí a v blízkosti Novohrádeckého mlýna. Zbytky betonového kotvení překážek se ve větším či menším množství vyskytly u většiny objektů.
LO vz. 37 číslo 1237/B1-80 je součástí Areálu čs. opevnění Vranov nad Dyjí a byl v době pořízení fotografie z vnějšku rekonstruován do podoby v roce 1938. V současné době je přetřen do podoby, ve které se nacházel v 70. letech minulého století. (MV 2005)
Plánovaná výstavba
Exponovaný směr s hluchými prostory a vysunutí linie před přírodní překážku v okolí Vranova nad Dyjí vedlo k oprávněným obavám, že by nepřítel zničením několika řopíků, které brání přístupovou silnici k zámku nebo přehradní hrázi, mohl vzhledem k malé hloubce obrany snadno proniknout mechanizovanými jednotkami ve směru na Moravské Budějovice a Znojmo.
Nově se objevila bližší informace k plánovanému úseku lehkého opevnění s číslem 29 Vranov II, který měl doplnit zde popisovaný oblouk okolo Vranova nad Dyjí a přehrady Vranovzdroj). Ve fondu ŘOP archivu VHA byla nalezena oleáta průběhu úseku a také seznam objektů.
Úsek 29 Vranov II měl zahrnovat 47 objektů s číslováním 1601-164713a) a byl řekou Dyjí pod Vranovskou přehradou rozdělen do dvou navazujících částí. První vyplňovala neopevněnou část úseku 5 okolo toku řeky mezi objekty 5/2058/A-160 na východě u Čížova a 5/1244/C2 na západě u Zadních Hamrů.
Druhá část úseku 29 měla být mnohem delší a tvořila tak další opevněné předmostí Vranova nad Dyjí před již vybudovanými objekty a plánovanými třemi sruby těžkého opevnění HD-S 1 až 3. Tento velký oblouk začínal z východní strany na pravém břehu meandru Dyje naproti Ledovým slujím u Vranova. Linie odtud prudce vystoupala do zalesněného terénu s několika hlubokými stržemi. Jižně od Vranovského zámku by začala tvořit zmíněnou první linii před objekty úseku Vranov, přešla do otevřeného terénu, přes zalesněné Junácké údolí a silnici do Lančova s koncem nad břehem přehradní nádrže. Více k průběhu plánované linie napoví mapa vlevo.
Soutěže na výstavbu úseku Vranov II se zúčastnily následující firmy:
- Ing. A. Roedl a Jaroslav Čipera, Příbram;
- Mandaus, Švajcr a spol., Plzeň;
- A. Svoboda, Moravské Budějovice;
- H. Smejkal, Znojmo;
- Stan. Kotek, Uherský Brod;
- A. Babák a V. Novotný, Moravské Budějovice;
- Lad. Němeček, Brno
- Eduard Oškera, Znojmo.
Řízení bylo ukončeno 15. září 1938 a 18. září předložil III. sbor ŘOPu návrh vybrat v pořadí druhou nejlevnější firmu - A. Babáka a V. Novotného z Mor. Budějovic, přestože nejnižší cena byla nabídnuta firmou ing. A. Roedla13b). Jako důvod pro tento výběr uvádí velitelství III. sboru, že firma je spolehlivá a kapitálově silná, jeden ze společníků je záložním důstojníkem a pracuje pro stav. ředitelství sboru. V opevňovacích pracích se již podílela roku 1936 silničními zátarasy v oblasti III. sboru.
Úsek č. 29 Vranov II nebyl pro spád událostí samozřejmě Ředitelstvím opevňovacích prací ani schválen, natož zadán k výstavbě.
Těžké opevnění v prostoru úseku 5 Vranov
Pohraniční linie lehkého opevnění v úseku celého III. sboru měly být doplněny v některých místech uzávěry, v některých místech souvislou linií pěchotních srubů, která měla být zesílena izolovanými dělostřeleckými sruby a minometnými bloky. V prostoru úseku lehkého opevnění 5 Vranov byly naplánovány pouze tři pěchotní sruby, a to právě na předmostí Vranova nad Dyjí. Západní část úseku byla dostatečně chráněna Vranovskou nádrží, pod ní, na východní části, zase prudkými zalesněnými svahy po obou stranách řeky a objekty LO zde byly považovány za dostatečnou obranu.Zmíněné tři sruby spadaly pod ŽSV14) XI Hrušovany nad Jevišovkou, stavební podúsek 5/XI Horní Dyje. ŽSV XI bylo zřízeno dne 11. dubna 1938 na základě výnosu MNO čj. 3.011/Taj.hl.št./ŘOP 193815), jiný údaj uvádí jeho zřízení výnosem z 31. března 1938 čj. 8481/taj.hl.št. ŘOP16). ŽSV XI bylo přímo podřízeno Ředitelství opevňovacích prací, ve věcech hospodářskoprávních podléhalo pěšímu pluku 24. Jeho urychlené zřízení bylo iniciováno obsazením Rakouska Německem 13. března 1938 a tedy potřebou co nejrychlejšího doplnění lehkého opevnění těžkými objekty. Protože již mělo ŘOP vypracováno množství projektů objektů TO, bylo rozhodnuto, že pro další urychlení bude použito pro jižní Moravu již vypracovaných projektů pěchotních srubů17) (až na výjimky), pouze s možnými úpravami vnitřního uspořádání, zvonů a odolnosti. Velitelem ŽSV XI byl jmenován podplukovník žen. Bohumil Bláha18). V podúseku 5/XI Horní Dyje bylo plánováno 18 objektů a označovaly se HD-S 1 až HD-S 18. Vyjma srubů 1 až 3, umístěných u Vranova n. Dyjí, vedla linie od konce Vranovské přehrady formou uzávěrů přes Slavonice až po Staré Město pod Landštejnem. Jejich hrubé trasování bylo uskutečněno v březnu 1938. Objekty měly být zadány v roce 1939, proto nebyl jmenován ani velitel podúseku, ani nebyla stanovena strážní rota.
Nyní se již podívejme blíže na zmíněné tři pěchotní sruby. Dle Iva Vondrovského19) byly všechny objekty vyprojektovány ve II. stupni odolnosti – strop 200 a čelní stěna 225 cm silná – jako izolované oboustranné dvoukřídlové objekty. To znamená, že objekt vedl palbu na pravou i levou stranu ze střílen pod betonem, na každou stranu mířil 4cm protitankový kanon vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37 (zbraň L1) a dvojče stejných těžkých kulometů (zbraň M). Každý objekt byl osazen v ochranných křídlech pěchotními zvony pro pozorování a blízkou obranu lehkým kulometem vz. 26 (zbraň N). Další lehké kulomety měly být umístěny v krycích střílnách u střílen hlavních zbraní a ve střílnách na obranu vchodu. Vzhledem k členitému terénu byl objekt HD-S 1 vyzbrojen také 9cm minometem vz. 38 (zbraň G) s palbou ze spodního patra vpravo, tedy na sever. Objekt HD-S 3 měl být vyzbrojen stejnou zbraní s palbou vlevo, na jih. Umístění srubů bylo následující: HD-S 1 měl být vybetonován jižně od silnice Vranov–Šafov před lehkým objektem č. 1241, HD-S 2 severně od plochého vršku s kótou 439 a umístění HD-S 3 bylo hned nad silnicí Vranov–Lančov u LO č. 1229.
Těžké objekty v prostoru úseku Vranov20):
evidenční číslo ŘOP |
typ |
odolnost |
výzbroj vlevo |
výzbroj vpravo |
poznámky |
||
střel.místnost |
zvony |
střel.místnost |
zvony |
||||
HD-S 1 |
IDkOs |
II. |
L1, M |
ZN |
M, L1, G |
ZN |
původně dle StM-S 28, nově |
HD-S 2 |
IDkOs | II. | L1, M | ZN |
M, L1 |
ZN |
dle N-S 63, 4 krycí střílny N |
HD-S 3 |
IDkOs | II. |
L1, M, G |
ZN |
M, L1 |
ZN |
původně dle OP-S 46, nově |
Předlohou srubu HD-S 1 byl StM-S 28, pro HD-S 3 to byl původně OP-S 46, obě předlohy ovšem nebyly vyzbrojeny minometem. Proto měly být oba objekty vyprojektovány zcela nově. Předlohou pro HD-S 2 byl srub N-S 63. Tak jako nedošlo k postavení srubů HD-S 1 a 3, nebyly postaveny ani jejich prvotní předlohy, postaven byl pouze srub N-S 63.
Okupace
V říjnu 1938 provedli němečtí dělostřelci pokusné ostřelování objektů v údolí Dyje děly ráže 10,5 cm. Cílem byly dva objekty blízko Novohrádeckého mlýna. U zeslabené pevnůstky 2079/A-160 se dělostřelcům podařilo prorazit levou boční stěnu, druhý postřelovaný objekt 2085/C1 má levou stranu pouze poškozenou.Od konce války do současnosti
Krátce po konci války, na jaře 1946, byla důstojníky Velitelství ženijního vojska provedena obhlídka pohraničního opevnění na jižní Moravě. Na základě průzkumu došlo v průběhu ještě toho roku k čištění a uzavírání objektů. Na přelomu 50. a 60. let bylo lehké opevnění vz. 37 zčásti znovu vyzbrojováno a zodolňováno tzv. protiatomovou ochranou (před vstup byla z betonových prefabrikátů postavena chodbička se vstupní šachtou a celý týl objektu byl zahrnut zeminou). I některé lehké objekty vz. 36 byly upraveny, ale pouze zazděním střílen a jejich přebudováním na pozorovací štěrbiny. Více o poválečných osudech opevnění na jihu Moravy se můžete dočíst v knize Utajené pevnosti, str. 115 (viz seznam literatury).Do současnosti se vybudované opevnění zachovalo v dobrém stavu, téměř veškeré vnitřní vybavení bylo ale rozebráno nenechavci a až na výjimky byla vytrhána i výdřeva. Dva objekty vzor 37 jsou od roku 1998 rekonstruovány a zpřístupněny jako Pevnostní muzeum Vranov nad Dyjí. Návštěvu oblasti lze jedině doporučit, zvláště oblouk před hrází Vranovské přehrady je dobře schůdný a na malém prostoru je soustředěno mnoho odlišných typů objektů s řadou atypických prvků. Opevnění v první linii dále na západ se ale nachází v první zóně Národního parku Podyjí, kde je pohyb mimo značené stezky zakázán. Cestu po opevnění lze doplnit návštěvou hradů Bítov a Cornštejn, zámku Vranov nad Dyjí nebo muzea veteránů v obci Bítov.
Poznámky:
1) Zkratka ZVV – zemské vojenské velitelství.
2) Objekty lehkého opevnění vzor 36 stavěné v působnosti ZVV Brno byly poněkud odlišné od objektů stavěných v Čechách. Již svým tvarem se jihomoravské „šestatřicítky“ odlišovaly. Byly více protažené do týlu, což výrazně zvětšilo vnitřní prostor, a měly zhruba od poloviny skloněný strop, proto, aby se dopadající granát snáze odrazil a explodoval mimo objekt. V obou bočních týlových stěnách byly granátové skluzy, uvnitř uzavíratelné, ve dveřích jednoduchá střílna pro pěchotní zbraň a v pravé boční stěně blízko vchodu byl ponechán otvor krytý pruty armatury sloužící pro nasávání čerstvého vzduchu do pevnůstky. Z vnitřku byl otvor pro větrání ještě chráněn ocelovým posuvným uzávěrem. Na podlaze měl být uchycen šlapací ventilátor. Uvnitř, podél celé týlové stěny, byla v podlaze vybrání, která dále zvětšila vnitřní prostor. Objekty se také případ od případu liší v tloušťkách stěn, rozevření střílen i celkovém tvaru. Objekty by se tak daly označit za jakýsi mezistupeň mezi starými LO vz. 36 a moderními LO vz. 37.
3) Nelze se ale nezmínit o atypickém objektu vz. 36 číslo 29 v Podhradí nad Dyjí s rozevřením střílen 140° a s granátovými skluzy v lomené čelní stěně – viz Utajené pevnosti, str. 17.
4) Objekty vzor 37 typu C se v dalších koutech Československa běžně stavěly v mnohem menší míře. Uváděno je celkem 94 postavených „céček“, což je pouze 1,1% postavených objektů LO vz. 37 (z toho plných 38 právě v úseku 5 Vranov!). V roce 1938 byl již při výstavbě většinou nahrazován objektem typu E, u kterého se předpokládala vyšší odolnost v boji. Viz HANÁČEK, Zdeněk: Příspěvek k typologii lehkého opevnění vz. 37 – četnost výskytu [online]. Dostupný z WWW: <www.ropiky.net>, 21. 10. 2009.
5) V prvních fázích výstavby čs. opevnění nevydala armáda zvláštní předpisy pro kvalitu betonu a pevnůstky tak byly betonovány dle civilních norem, které předepisovaly pevnost betonu 200 kg/cm2 (platí pro objekty vz. 36). U lehkých objektů vz. 37 již armáda stanovila vlastní předpisy s přesnými poměry písku, štěrku, vody i cementu na 1 m3 betonové směsi. Dne 23. července 1937 ŘOP nařídilo minimální pevnost betonu 450 kg/cm2. Kvalita betonu byla zkoušena, pokud byla pevnost nižší než udával předpis, přistoupilo ŘOP ke srážkám z ceny za betonovou směs. Na rozdíl od výsledků zkoušek prováděných v Praze se zjištěné hodnoty pro pevnosti na jižní Moravě nedochovaly.
6) Objekty byly evidovány pod označením skládajícím se z čísla úseku, pořadového čísla a typu objektu. Uvedený objekt je tedy značen 5/1191/C1. To značí úsek 5 Vranov, evidenční číslo objektu 1191 a typ C1.
7) Lehký objekt vzor 37 typu C-180 se vyskytuje pouze v úseku Vranov v celkem pěti exemplářích, z toho tři v severozápadní části Vranovské přehrady (1201, 1214, 1216) a dva na břehu Dyje východně od Hardeggu (2064, 2068). Vstup do objektu je řešen převážně v týlové stěně, jeden C-180 (2064) má boční vstup. Objekt půlkruhovéhu půdorysu má výrazný průzor/střílnu probíhající po celém obvodě půlkruhu čelní stěny, úhel je tak přes 180°. Archívní materiály o jejich úkolu a vzniku bohužel mlčí, ale po zkouškách KVH 19 na jaře 2009 se ukázalo, že na betonový stůl pod rozměrným otvorem pasuje těžký kulomet vz. 7/24, takže jeho význam je více jako bojový objekt než jako pozorovatelna.
Blíže k tématu průzkumu objektů C-180 článek Výzbroj objektů typu C-180 na webu Ropiky.net v sekci Lehké opevnění > Opevnění z r. 37.
8) Inundační šachta se stavěla před vchodem do pevnůstek umístěných v zátopových oblastech proti vnikání vody při povodních. Šachty se stavěly různě vysoké dle předpokládané hladiny vzduté vody. Nejvýraznější úpravou byla velká inundační šachta. Ta sahala až k hornímu okraji vstupních dveří. K usnadnění vstupu za sucha je čelní stěna šachtičky snížena. V případě potřeby se pak do vynechaných kapes v jejích stěnách vsunovala hradidla z fošen, počítalo se s dvěma řadami fošen s mezilehlou vrstvou jílu. Do objektu se pak vstupovalo vrchem po připravených stupačkách. Častější je malá inundační šachta sahající zhruba do jedné třetiny vstupního otvoru. Vzhledem k její nevelké výšce nemá čelní stěnu sníženou.
9) V březnu 1930 započala stavba údolní nádrže u Vranova nad Dyjí (největší vodní stavba v tehdejší ČSR) společně s novým Bítovem, dvěma mosty a dalšími inženýrskými stavbami v novém Bítově pod vedením zemského vrchního stavebního rady ing. Karla Navrátila. Dílo, na kterém pracovalo až 2500 lidí, bylo dokončeno za tři a půl roku a na podzim roku 1933 se vodní nádrž začala napouštět. Uvedení do provozu proběhlo v roce 1934. Hráz je vybudována jako gravitační zeď z litého betonu, je vysoká 55 a v koruně dlouhá 285 metrů. Objem zadržené vody je cca 150 miliónů m3. Vzdutá hladina dosahuje téměř až k Podhradí nad Dyjí a celková délka Vranovské přehrady tak činí 30 km. Největší hloubka (46 m) je přímo u přehradní zdi, ještě pod prvním mostem u Bítova dosahuje cca 30 metrů. Nádrž má plochu 763 ha a nachází se ve výšce 351 m nad mořem.
10) Částečné zesílení/zeslabení objektů: Stejně jako na celé jižní Moravě, bylo i zde použito částečné zesílení nebo naopak zeslabení některých stěn objektů. Toto jinak nezvyklé řešení vymyslel divisní generál Hasal, velitel opevňovacích prací v oblasti III. sboru. Částečně zesílených řopíků je v úseku devět, jediným plně zesíleným objektem úseku 5 je 2094/A-120. Z celkem 14 zeslabených objektů v celém čs. opevnění je pět právě zde a jediné dva částečně zeslabené řopíky se nachází taktéž na úseku Vranov.
11) Dále v týlu za objektem se do dnešních dnů zachovala chata pro osádky lehkého opevnění číslo III. Chata je v současnosti zastavěna do novější budovy tábora. Obsáhle se problematice chat pro osádky LO věnuje publikace Utajené pevnosti (viz seznam použité literatury).
12) Areál čs. opevnění Vranov nad Dyjí (text upraven ze stránek muzea):
-
objekt 1237/B1-80 – exteriér i interiér je zrekonstruován do stavu, v jakém se opevnění na Vranovsku nacházelo v 70. letech (poválečná reaktivace). V lafetách UL-1 jsou zalafetovány kulomety vz. 43 a vz. 59. Doplněno je kompletní příslušenství k lafetacím, poválečné lapače nábojnic, sklopné stolky na výměnu hlavní, osobní zbraně osádky včetně protitankových a ostatní výstrojní a výzbrojní součástky ČSLA z 60. nebo 70. let.
- objekt 1238/E je rekonstruován do podoby roku 1938. Je vybaven úplnou lafetací vz. 37 („brněnská“) s příslušenstvím, ve které je lafetován LK vz. 26. Pro pozorování je objekt vybaven zrcátkovým periskopem vz. 37 (Optikotechna Přerov). Výměnu vzduchu zajišťuje ventilátor vz. 37, který dodávala Janka Radotín. Vstup je bráněn ze vchodové střílny, ze které bylo možné vést palbu pistolí či puškou. Součástí objektů je i granátový skluz, stejně jako nejnutnější výzbroj a výstroj nutná pro pobyt osádky v objektu.
13) Celnice u hraničního přechodu Hardegg–Čížov byla skutečně napadena, a to 1. října 1938 ráno. Skupina Freikorpsu se dvěma německými důstojníky se pokusila přejít hraniční most u celnice, ale obránci byli připraveni a zahájili palbu, před kterou se útočníci na mostě nemohli krýt a byli donuceni ustoupit. Odpoledne téhož dne svůj pokus zopakovali, nyní podporováni dvěma těžkými kulomety umístěnými na věži kostela a věži hradu. Ani tento pokus neuspěl, přestože dva z obránců na čs. straně byli raněni.
Ivo Vondrovský a Jaroslav Beneš sestavili seznam dosud známých celnic s kulometnými pevnůstkami: http://www.financnistraz.estranky.cz/clanky/z-historie-sboru/opevnene-celnice.
13a) Ze 47 řopíků mělo být 32 typu A, 2 typu B, 6 typu D a 7 typu E. Zesílených mělo být postaveno 12 objektů typu A a 1 B a 5 objektů typu A bylo navrženo jako lomené nebo šikmé.
13b) Firma Roedl později svou nabídku odvolala z důvodu povolání jejího technického personál na vojenské cvičení. III. sbor o této skutečnosti informoval ŘOP telegramem z 20. 9. 1938.
14) Zkratka ŽSV – ženijní skupinové velitelství.
15) FIDLER, Jiří – SLUKA, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938, Libri, Praha 2006, s. 762.
16) FIC, Tomáš a kol.: Utajené pevnosti – Československé opevnění z let 1936–1938 na jižní Moravě, SPČO, Brno 2003, s. 79.
17) Důvodem pro použití již vypracovaných projektů pěchotních srubů byl také i vhodný terén jižní Moravy bez větších členitostí, kde bylo možno využít objekty se shodnými stavebními parametry, palebnými možnostmi a úkoly, které se stavěly například na Opavsku. Například projekt pěchotního srubu OP-S 41 měl být s drobnými vnitřními úpravami na jižní Moravě použit na 14 místech.
18) Předtím pplk. Bláha vykonával funkci velitele ŽSV V Náchod od jeho ustavení 3. června 1936 do 16. dubna 1937.
19) STEHLÍK, Eduard a kol.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935–38, Fortprint, Dvůr Králové nad Labem 2001, s. 255. Sestaveno na základě požadavku na zbraně a munici ze dne 24. března 1938.
20) Tabulka s úpravami převzata z knihy STEHLÍK, Eduard a kol.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935–38, Fortprint, Dvůr Králové nad Labem 2001.
Prameny a použitá literatura:
- ARON, Lubomír a kol.: Československé opevnění 1935–1938, Okresní muzeum Náchod, Náchod 1990.
-
FIC, Tomáš a kol.: Utajené pevnosti – Československé opevnění z let 1936–1938 na jižní Moravě, SPČO, Brno 2003.
- FIDLER, Jiří – SLUKA, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938, Libri, Praha 2006.
- HANÁČEK, Zdeněk: Příspěvek k typologii lehkého opevnění vz. 37 – četnost výskytu [online]. Dostupný z WWW: <www.ropiky.net>, 21. 10. 2009.
-
HANÁČEK, Zdeněk: Průběh stavebního úseku 29 - Vranov II [online]. Dostupný z WWW: <www.ropiky.net>, 20. 9. 2013.
- KAMENSKÝ, Tomáš: Inundační šachty [online]. Dostupný z WWW: <www.ropiky.net>, 21. 10. 2009.
- MINAŘÍK, Pavel – ŠRÁMEK, Pavel: Personální průvodce po mobilizované čs. branné moci v době vyvrcholení mnichovské krize, Ústřední orgány vojenské správy a vyšší velitelství, in Historie a vojenství 1997/5, s. 94–130. Aktualizováno na: http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/personalie/5.htm [online], 12. 10. 2009.
- STEHLÍK, Eduard a kol.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935–38, Fortprint, Dvůr Králové nad Labem 2001.
- VONDROVSKÝ, Ivo: Netypické objekty čs. lehkého opevnění, Fortprint, Dvůr Králové nad Labem 2005.
- Vranovská přehrada [online], 10. 10. 2009.
- http://muzeum-vranov.sweb.cz/ [online], 10. 11. 2009.
- http://www.ropiky.net [online], 12. 10. 2009.
- http://www.vojenstvi.cz/vasedotazy_90.htm, dotaz č. 1342, odpovídá Pavel Šrámek [online], 10. 10. 2009.
- http://www.vojenstvi.cz/vasedotazy_90.htm, dotaz č. 1340, odpovídá Pavel Šrámek [online], 10. 10. 2009.
- Fotografie ze soukromé sbírky autora.
Související:
- Fotogalerie: Těžký kulomet Schwarzlose (21. 1. 2007 Martin Vlach)
- Fotogalerie: Dobové fotografie čs. opevnění (18. 2. 2007 Jan Fukala, Martin Vlach)
- Kniha: Denkschrift (Pamětní spis o česko-slovenském opevnění) (18. 12. 2000 Vojtěch Šír)
- Dotaz: Adolf Hitler na čs. opevnění (23. 2. 2008 Jan Fukala)
- Článek: Pohraniční opevnění v prostoru Horního Polubného a Tesařova v Jizerských horách (16. 1. 2004 Jan Fukala)
Komentáře
- Bylo něco dokončeno mezi Mikulovem a Znojmem? [8. 10. 2012 Karel]
- Re: Bylo něco dokončeno mezi Mikulovem a Znojmem? [9. 1. 2013 autor]
- nadpisu netřeba :) [18. 1. 2011 Kachlík Fr. Bohuslav]
Přebírání a další publikace materiálů z webu Fronta.cz - druhá světová válka je bez předchozího písemného souhlasu autorů zakázáno.