Myslíš, že si obyčejní vojáci na obou stranách mohli nějak vybírat, jestli chtějí bojovat nebo ne?
Konec konců - Němci se bránili - tak se asi bili jako lvi (je to vidět i podle množství té zničené sov. techniky. A Sověti měli zase silnou motivaci. Ale vyjde to nastejno. Smrt je vždycky strašná a komupak se chce umírat? Zvlášť tanky byly dost hroznou rakví - pokud se ještě daly opravit, smyli zevnitř krev, oškrábali zbytky připálené tkáně, než do nich nasedla nová osádka a jelo se dál. Nová várka na odpis. A přesto ti kluci šli. Nevím, jestli si to dnes vůbec dokážeme uvědomit. Stále se mluví jen o technice, o politice, ale o obyčejných vojácích, o jejich pocitech, to nějak ne. Asi proto, že se to nedá ani vyfotit, ani nahrát zvukově, ani zaznamenat v dokumentech. Jsou to myšlenky, pocity, dojmy.
Ano souhlasím, že o pocitech vojáků, o jejich utrpení, odvaze, pocitech se málo mluví. Myslím, že čest neumřela na začátku války. Myslím, že čest si vojáci,alespoň ruští a čeští vojáci ponechali. Bojovali za svou vlast a SVOBODU a nasazovali své životy. To si nikdo v dnešní době nedokáže představit. Byli to hrdinové!!! I můj dědeček byl ve válce,byl nabíječ právě v tanku a měl neuvěřitelné štěstí a Bůh ho ochraňoval,protože válku přežil...a zemřel v požehnaném věku...a nikdy se mu o bojích moc mluvit nechtělo. Muselo to být hrozné...Všichni,kteří nasazovali život a bojovali za pravdu si zaslouží úctu.
Mrzí mě jak se po revoluci vyvíjelo obrovské usilí na odstranění památníku pro padlé sovětské vojáky. Sice za nimi byl špatný režim, ale za to ti padlí vojáci přeci nemohli..
Ten památník na Smíchově -íes dvojka- tuším po válce zafinancovali smíchovští farníci.
Češi, křesťani. Nemělo to nic společnýho s komančema.
Ti mladí ruský kluci, kteří ráno 9.V. padli v Praze, měli se svým životem určitě úplně jiný plány.
Nyní nemají vůbec žádný pomník...
Nutno dodat,že to bylo "pár" hnusných blbů,potomků kolaborantů.V každém národě se najdou takoví.Věčnou památku na ty sovětské osvoboditele,naše slovanské bratry v nás nesmaže i kdyby zničili všechny památníky,které ještě zůstaly.
Máš pravdu, to že se válka otočila, to přece nesouviselo s láskou ke komunistickému režimu, ale s krutou zkušeností z postupu a chování německých branných sil všeho druhu. Pamětníci volynští Češi mně vyprávěli, že na mnohých místech vítali masově zemědělci Wehrmacht se slavobránami v domění, že jim Němci vratí půdu, kterou jim sověti před cca 23 lety ukradli a nahnali je do sovchozů a kolchozů. Jak to ale dopadlo, vidíme všichni z dokumentace, kterou sami Němci pořizovali, krutost a jen krutost, vždyť to nejvíce odnášeli zase obyčejní lidé. Proto zcela logicky "národ povstal" a vše se otočilo a změnilo ve Velkou vlasteneckou - oko za oko, krutost za krutost. Němci si za to mohli jedině sami.
Bolo to hrozné, to je jasné...
Ako to ale býva vždy, aj po vojne ešte zomierajú desiatky ľudí na tzv. vojnový odpad. Moja babka sa tesne po 2.sv.v. vracala spolu so svojím asi 8 roč. bratom (neviem odkiaľ) cez pole. Ten malý zrazu niečo zobral zo zeme. Bol to sovietský granát! Moja babka si to po chvíli všimla a somozrejme mu povedala aby to okamžite zahodil. Nechcel posluchnuť, tak mu to skúsila vziať...lenže on si nechcel zobrať svoju "hračku," schoval si granat pod kabát na srdce, kúsok odbehol preč a bum! Vybuchol rovno pred jej očami...
To je svätá pravda. Si predstavte, že by povedzme váš otec zomrel 2 dni pred koncom vojny. Stačili by ešte dva dni a prežil by to všetko. Ten posledný mesiac vojny počas ktorého sa dobíjal Berlín bol absolútne zbytočný. Čo si tí nemeckí pohlavári mysleli, nebolo kam utiecť, kam sa schovať, stačilo sa vzdať a nikto daľší by nezomrel (tada až na "nevyhnutné" popravy vojnových zločincov a náhodné obete nahnevaných a mstiacich sa ruských vojakov na obyčajnom obyvateľstve).
Ozaj nemyslite, že by bolo celkom poučné, keby ste sem napísali nejaké tie vojnové osudy Vašej rodiny, poprípade Vaše vlastné???
Napr. môj prastrýko mal počas vojny celkom štastie uhýbať sa guľkám, ale to ho opustilo týždeň po 8.5.1945 keď zozskakoval z transportéru so nezaisteným samopalom no a...zabila ho vlastná guľka.
bla
Fallschirm 4. 11. 2004 12:08Re: bla
blm 11. 11. 2004 16:02Re: bla
SoňaS 17. 12. 2004 13:39Konec konců - Němci se bránili - tak se asi bili jako lvi (je to vidět i podle množství té zničené sov. techniky. A Sověti měli zase silnou motivaci. Ale vyjde to nastejno. Smrt je vždycky strašná a komupak se chce umírat? Zvlášť tanky byly dost hroznou rakví - pokud se ještě daly opravit, smyli zevnitř krev, oškrábali zbytky připálené tkáně, než do nich nasedla nová osádka a jelo se dál. Nová várka na odpis. A přesto ti kluci šli. Nevím, jestli si to dnes vůbec dokážeme uvědomit. Stále se mluví jen o technice, o politice, ale o obyčejných vojácích, o jejich pocitech, to nějak ne. Asi proto, že se to nedá ani vyfotit, ani nahrát zvukově, ani zaznamenat v dokumentech. Jsou to myšlenky, pocity, dojmy.
Re: bla
Jeffrey 15. 3. 2005 14:35Re: bla
D 6. 3. 2006 16:39Re: bla
Vendelín Nademlejnsk 14. 7. 2006 10:31Češi, křesťani. Nemělo to nic společnýho s komančema.
Ti mladí ruský kluci, kteří ráno 9.V. padli v Praze, měli se svým životem určitě úplně jiný plány.
Nyní nemají vůbec žádný pomník...
Re: bla
neve 31. 8. 2006 18:44Re: bla
kamen 15. 3. 2007 19:14Re: bla
Dalimil 29. 7. 2010 14:10Re: bla
Leidi 11. 4. 2006 13:16Re: bla
Céčko 5. 9. 2008 13:11Re: bla
Vladimir 3. 3. 2005 15:40Re: bla
Levant-blm 16. 2. 2005 12:41Deti a granáty
Lukess 18. 2. 2005 12:50Ako to ale býva vždy, aj po vojne ešte zomierajú desiatky ľudí na tzv. vojnový odpad. Moja babka sa tesne po 2.sv.v. vracala spolu so svojím asi 8 roč. bratom (neviem odkiaľ) cez pole. Ten malý zrazu niečo zobral zo zeme. Bol to sovietský granát! Moja babka si to po chvíli všimla a somozrejme mu povedala aby to okamžite zahodil. Nechcel posluchnuť, tak mu to skúsila vziať...lenže on si nechcel zobrať svoju "hračku," schoval si granat pod kabát na srdce, kúsok odbehol preč a bum! Vybuchol rovno pred jej očami...
vojna
Lukes 25. 1. 2005 13:27Ozaj nemyslite, že by bolo celkom poučné, keby ste sem napísali nejaké tie vojnové osudy Vašej rodiny, poprípade Vaše vlastné???
Napr. môj prastrýko mal počas vojny celkom štastie uhýbať sa guľkám, ale to ho opustilo týždeň po 8.5.1945 keď zozskakoval z transportéru so nezaisteným samopalom no a...zabila ho vlastná guľka.