Komentáře k: Situace letectva ČSR na podzim 1938

Zpět na: Situace letectva ČSR na podzim 1938

  • Tabulkové (maximální) výkony a operační praxe.

    Arkonaut 16. 7. 2012 00:10
    Je velkým nedostatkem při porovnávání možností leteckých sil, že se používá tabulkových hodnot výkonů jednotlivých letadel.
    Ty jsou sice zajímavé, ale zastírají
    skutečné faktory, které byly a jsou rozhodující pro konečný výsledek účinnosti leteckých sil. Pro nedostatek informací o operačních a taktických možnostech a způsobech jejich používání, daných vojenskými předpisy a bojovovými zkušenostmi, je pak pohled na činnost letectva více méně povrchní.
    Bylo by záslužné, kdyby se této problematiky někdo ujal a rozšířil tak poznání více do hloubky.
    Musí přece v archivech existovat dokumenty s předpisy pro používání jednotlivých typů letadel a druhů letectva a způsobech nasazení v bojových akcích v různých etapách válečného konfliktu.
    Bombardér naložený pumami má omezenou maximální i přeletovou rychlost a podstatně snížený dostup a manévrování. Tyto hodnoty jsou podstatně nižší než udávané ve všeobecných "reprezentativních" tabulkách. Pak je pohled na možnosti stíhacích letadel zcela jiný. (Ve výšce 3000 m naložený He 111 dosahoval rychlosti max. 320 km/hod a při přeletové rychlosti 200-240 km/hod bylo snadné jeho dostižení a vymanévrování i stihačem 2.sledu. Pak jsou důležité čas pro nastoupání do operační výšky, způsob překonání stihací ochrany a odvetné palby a nutný počet zásahů event. počet ztečí i počet stihačů k jeho vyřazení z boje, t.j. zabránění shozu pum na cíl. Další věc je odolnost konstrukce bombardéru a ochrana osádky, možnost a účinnost obrany palubními zbraněmi a manévrem, spolupráce ve skupině a se stihacím doprovodem.)
    Pro některé pochybovače o možnostech bulharských Av-135 proti Liberátorům koncem války snad předchozí poznámky stačí, jen podotýkám, že spojenci měli štěstí, že ve stihací škole vymontovali z Avií 20 mm kanony a vyzbrojili stihačky pouze polovinou palebného průměru pro kulomety.
    Jen jsem naznačil hloubku problematiky. Jsou ještě další faktory, které je nutné brát v úvahu. Jestli se někdo ozve tak můžeme diskutovat další poznatky.
    Odpovědět

    • Re: Tabulkové (maximální) výkony a operační praxe.

      Ivo 23. 9. 2012 15:54
      Jsem rád že o tom konečně někdo píše. Já se tomu věnuji jen okrajově tak se necím dostatečně povolaný. Za zamyšlení stojí pár drobností. Na mítinku v Zurychu v r. 1937 byli výkony Avií 534 přibližně na úrovni tabulkových hodnot, ale nebyli zas extrémě daleko od "rekordního" Bf 109. Jaké tedy byli skutečné výkony seriových Bf 109? Patrně byli rychlejší-o kolik? výzbroj-stejná jako u Avií B 534 a byli méně obratné, o stoupavosti nemluvě. Další problém u bombardovacích letadel- potíže se zaměřováním. Standartním bombardérem Německa je Ju52/3m-jak rychle umí letět a manévrovat? Dost na to aby unikl PL bateriím? Byl při bojovém nasazení poměrně snadným cílem, od r 1940 jej Němci vyřadili. Ovšem dvouplošníkové stíhačky používali v první linii až do konce války. Neohrabaný Letov 328 sice vypadá archicky, ale porovnejte jeho výkony s moderním polským Karašem a zjistíte že se neměl za co stydět.
      A další připomínka. Letecký boj by patrně probíhal nad územím ČSR. Co se asi stane s německým pilotem když musí tady vyskočit z letadla? Kdy se asi dostane znovu do "práce"? Je toho víc co hraje důležitou roli, pouvažujte například takto: známá vojenská poučka praví že je potřeba k dobytí nepřátelských zákopů trojnásobná početní převaha. Co se asi stane když budete mít tisíc vojáků a povedete je proti tisíci vojáků v zákopech? Prostě nedoběhnete. Neřku-li když útočíte proti betonovým pevnostem. Mnoho bitev rozhodla dobrá obrana. Jestli by dokázala vyhrát válku je diskutabilní-ale nikoliv vyloučené. Můžeme zde porovnávat počty kanonů (mimochodem v tabulce počtů čs. armáda vs. wehrmacht jsou chyby. PT kanonů např. bylo cca 1550, z toho 1379 vz 37.) Důležité je jestli stříleli tam kde měli a tehdy kdy měli. A jestli měli také čím střílet. Což u Wehrmacht byl prý trochu problém.
      Sikhové mají zásadu-pokud je nůž vytažen musí pít krev jinak jeho majitel přijde o čest.(nemyslí se jen na souboje, může jen podřezávat dobytek) O to přesně jde-my jsme nůž vytáhli a nepoužili-a přišli o čest. Jakkoliv si to můžeme odůvodňovat a ospravedlňovat.
      Ivo
      Odpovědět

      • Re: Tabulkové (maximální) výkony a operační praxe.

        Arkonaut 13. 10. 2012 00:22
        Ve svém předchozím příspěvku jsem naznačil možnosti hodnocení letadel při bojové činnosti s porovnáním všeobecně uváděných tabulkových hodnot ve většině publikací. Detailně porovnávat jednotlivé proti sobě nasazené typy by nebylo obtížné, kdyby byl dostatek podkladů, což jsem také uvedl.
        Jako příklad jsem uvedl He 111, což byl nejúčinnější německý bombardér i když mnozí diskutující (v jiných webech) ho považují za zastaralý v dalším průběhu války. Tento stroj byl "nezmar", neobyčejně odolný, s velkou nosností ( do poloviny války plně vyhovoval svému určení a ani potom ho žádný jiný letoun plně nenahradil) a pro naše stihače by byl tvrdým soupeřem. Ostatně o dva roky později byl důstojným protivníkem francouzských a britských a později i sovětských stihačů. He 111 měl některé nedostatky, ale menší max. rychlost to nebyla. Uvedu jen některé, o kterých vím. Vertikální uložení pum v pumovnici bylo při jejich shozu příčinou velkého rozptylového obrazce (pumy po odhozu dělaly "kotrmelce") a proto bylo nutno bombardovat z nižších výšek, nebo při nižší rychlosti. Bombardér Aero MB-200 (nebo B-71), který měl pod trupem a křídly upevněné pumy horizontálně měl rozptylový obrazec o 5-10% menší. Pozn.: rozptylový obrazec je objektivní hodnota, vyjádřená elipsou ve směru letu, daná rychlostí a výškou letu a charakteristikou pumy, vypočtená na základě pravděpodobnostní úchylky. Pak je rozhodující přesnost umístění rozptyl. obrazce v cíli, tedy přesnost zamíření. A to není vše, dalším faktorem je vítr (tedy unášení pum větrem), který je třeba vyloučit posunutím záměrného bodu proti větru o hodnotu doby pádu pumy. Je obtížné zjistit za letu přesně směr a sílu větru po celou dobu pádu pumy, proto také výsledky nebývají oslnivé (pak se to řeší kobercovým bombardováním). V uvedeném období se zaměřování cíle provádělo optickým periskopickým zaměřovačem s libelou, kde se nastavil záměrný úhel (podle rychlosti a výšky letu a charakteristiky pum) a libelou se zajišťovala vodorovná rovina. Ke zjištění vlivu větru se používal derivometr (gyroskop) nebo vypouštěné lano se závažím. A pak hraje velkou roli vycičenost a zkušenost osádek. Je to asi složité, ale tak to bylo (dnes jsou dopplerovské měřiče), ale zákony rozptylu oklamat nejdou (proto řízené střely a pumy). A teď ještě k He 111. Naše stihací letouny B.534 i Š.231 ho byly schopné dostihnout na výšce 3000 m do pěti minut a k zabránění odhozu pum na cíl by potřebovaly nejméně 2-3 přesně mířené dávky, t.j. buď 3 zteče, nebo postupná či současná zteč tříčlenného roje, při stíhací ochraně bombardéru dvojnásobek. Ovšem na přikrytí všech bombardérů Luftwaffe neměla potřebný počet Bf 109, jiné typy toho schopné nebyly. Není (mě) známa taktika našich stihačů, zda se počítalo s rozdělením úkolů na skupiny upoutání stíhací ochrany, skupiny útočící na bombardéry a skupiny jejich podpory (přikrytí). Pokud by tomu tak bylo, určitě měli šanci výrazně ovlivnit výsledky vzdušných bojů.
        Odpovědět

        • Re: Tabulkové (maximální) výkony a operační praxe.

          Ivo 23. 11. 2013 21:59
          díky za kritické zhodnocení výkonů a možností německých i československých strojů. Pátral jsem o podrobnostech a zjistil že Avia neměla pancéřovou ochranu, což je známo, ale neměli ji ani německá letadla až do r 1940. Výzbroj Avií i Bf 109 byla prakticky shodná- 2, později 4 kulomety, a místo kanonu mezi bloky třetí kulomet-a prý si jej piloti Bf 109 dávali namontovat raději neř kanon, což paradoxně vedlo k lepší přesnosti palby-podobně a u Avií i k vyšší rychlosti a obratnosti (ale kratší vytrvalosti).
          Patrně by čs letci (aspoň já bych to udělal) létali "z kopce dolú" proti sestavě útočníků a manévry by je donutili "vysypat náklad". Standartem v čs letectvu byli tříčlenné roje, takže první roj na první letoun, ostatní na střed, vyvolat zmatek...ale nejsem letec:-( Vzhledem k zásobení Luftwaffe by bylo za čtrnást dní klid. Nepředpokládám že tak odolné stroje jako He 111 by naši piloti sestřelovali po desítkách, ale zkušenosti z Polska ukazují že největším nepřítelem Luftwaffe byla Luftwaffe. Během září 1939 přišla LW o40% letadel za téměř úplné vzdušné převahy- a to ještě od září 1938 rok pilně cvičili a fasovali nové stroje.....
          Odpovědět

        • Re: Tabulkové (maximální) výkony a operační praxe.

          Honza Beránek 27. 10. 2013 00:51
          Moc dobré téma. Já bych přidal ještě jedno. Už mě irituje, jak se považují Bf 109 v souboji s B.534 automaticky za výkonnější, nadřazené...ono to totiž tak vůbec být nemusí. Výkony tehdejších Bf 109 verzí B, C a D jsou jednak málo známé (maximální rychlosti 440-460 km/h), což je překvapivě málo, no a jednak se vůbec neřeší jejich obrovská podmotorovanost. Všechny měly motory s maximálním výkonem okolo 500 kW a přitom byly o cca. 100 - 200 kilo těžší než B-534. Když jsem letmo počítal měrný výkon, Avie z toho vycházela o 40 % líp - a to je hodně zajímavé zjištění, které by se nepochybně odrazilo na průběhu boje. Ona maximálka je totiž sice fajn, ale jen na začátku boje. Jakmile by musel německý pilot útok opakovat, nebo byl přistižen se "staženýma kalhotama", možná bychom se divili, jak dlouho by mu 534 dokázala zatápět.

          Pokud se mýlím, opravte mne, prosím...
          Odpovědět
Zobrazit všechny komentáře k: Situace letectva ČSR na podzim 1938