Více šest měsíců po invazi do Itálie, postup spojeneckých armád vázl na německých obranných liniích v horském terénu. V souvislosti s tím se zhoršovaly zásobovací poměry na jihu poloostrova. Pro obyvatele měst tak bylo často nezbytné, shánět chybějící potraviny na venkově ve vnitrozemí. Někteří podnikavci si z toho udělali výnosnou živnost, když získané potraviny potom přeprodávali na černém trhu velkých měst. Dne 2. března 1943 tak vyrazil z přístavu Neapol do vnitrozemského města Potenza nákladní vlak, na kterém se ovšem kromě nákladu vezlo také několik stovek černých pasažérů. Kvůli častému prudkému prudkému stoupání vlak táhly dvě parní lokomotivy, ve kterých posádky z důvodu válečného nedostatku topily nekvalitním hnědým uhlím.
Uprostřed noci, mezi stanicemi Balvano a Bella-Muro, vlak uvízl ve 2 km dlouhém tunelu. V těsném prostoru se obsluhy obou lokomotiv brzy přiotrávily oxidem uhelnatým a ztratily vědomí. Kouř zanedlouho naplnil celý tunel a většina černých pasažérů se tak otrávila ve spánku. Nezasažen jedovatým plynem zůstal jediný člen obsluhy. Ten obsluhoval brzdy na posledním vagóně, který zůstal trčet ještě před tunelem. Domníval se však, že se jedná o běžnou technickou zastávku a teprve po dvou hodinách zjistil, že všichni ostatní ve vlaku jsou mrtví nebo v bezvědomí.
Oficiální úřední zpráva uvedla, že při neštěstí zahynulo 517 lidí (ale některé zdroje uvádí až 626 mrtvých), většina byla pohřbena do hromadných hrobů v obci Balvano. Dalších cca 90 lidí bylo postiženo plynem s více či méně trvalými následky. Jedná se tak největší železniční neštěstí v dějinách Itálie.