Zatímco podkarpatoruské město Mukačevo připadlo rozhodnutím vídeňské arbitráže Maďarsku, jedno z mukačevských předměstí, Rosvigovo, mělo zůstat součástí Československa; bylo však maďarským vojskem přesto obsazeno. Jednání s maďarskou stranou o nápravě této situace nikam nevedla. Velení čs. armády proto zvažovalo možnost opětovného připojení Rosvigova vojenským zásahem a uvedlo příslušné jednotky do bojové pohotovosti.
V noci na 6. ledna byla maďarskými teroristy napadena tříčlenná hlídka SOS, jeden z hlídkujících četníků byl střelbou vážně raněn. Na to okamžitě zareagovala dvě družstva 36. pěšího pluku útokem na Rosvigovo a postupně se do pouličních bojů zapojily další družstva, čety a roty 36. pluku, tři obrněné automobily a dokonce i dělostřelectvo. Samozřejmě narůstala i angažovanost maďarského vojska. Boje se střídavým štěstím trvaly do pozdních nočních hodin a ještě následujícího dne došlo k několika přestřelkám, než se parlamentářům obou stran podařilo dojednat klid zbraní.
Konflikt si na československé straně vyžádal čtyři padlé vojáky, jednoho padlého příslušníka SOS a ztrátu jednoho obrněného vozu. Maďarská strana přiznala devět padlých vojáků, přestože zahraniční pozorovatelé popisovali ztráty i několikanásobně vyšší.
Protože útočný záměr čs. armády nebyl znám, vina na rozpoutání incidentu byla přisouzena jednoznačně maďarské straně.
Až do březnové okupace Podkarpatské Rusi byl tento incident největším ozbrojeným konfliktem mezi Česko-Slovenskem a Maďarskem.
Blíže je událost popsána na webu VHÚ v článku Boj o Rozvegovo – 6. leden 1939.