Na konci norimberského sjezdu NSDAP přednesl Adolf Hitler závěrečný projev, ve kterém v první části obhajoval agresivní politiku strany proti židům a demokratickému systému. Mluvil též o posílení německé armády i letectva a budování západního valu.

Ve druhé polovině projevu se pak obrátil ostře proti Československu, které označil za uměle vytvořený stát, jehož hlavním účelem je bombardovat německá města v případě války, a který potlačuje práva sudetských Němců. Prohlásil, že 80 milionů Němců nemůže lhostejně přihlížet utrpení 3,5 milionu příslušníků svého národa. „Němci v Československu nejsou ani bezbranní, ani opuštění!“, zakončil Hitler výhružně tuto pasáž projevu.

Tento projev se stal signálem pro vyvolání sudetoněmeckého povstání v čs. pohraničí. Na mnoha místech došlo k ozbrojeným útokům proti státním institucím: okresním úřadům, celnicím, četnickým stanicím i poštám. Docházelo k vraždám, bití a únosům představitelů státní moci (mezi nejznámější události patří povraždění četníků v Habartově) i odpůrců nacismu z řad německých civilistů.

Povstání znamenalo konec vyjednávání mezi čs. vládou a předáky Sudetoněmecké strany (SdP). Vláda reagovala následující den vyhlášením stanného práva v pohraničních okresech. SdP byla rozpuštěna a na K. Henleina, K.H. Franka a další funkcionáře SdP byl vydán zatykač, proto uprchli do Německa. Povstání bylo rychle potlačeno, ale krize zažehnána nebyla.


Z Hitlerova projevu:

Velká část našeho národa je vydána, zdánlivě bezbranná, hanebnému vydírání. Mluvím o Československu... převážná většina obyvatel tohoto státu byla nucena, aniž by se jí někdo ptal, přijmout tuto konstrukci vyrobenou ve Versailles a podřídit se jí. Jako pravá demokracie začala pak v tomto státě potlačovat většinu obyvatelstva, týrat ji a připravovat o její životní práva...

Bývalý francouzský ministr letectví to nedávno vysvětlil: Československo je na světě proto, aby v případě války napadlo německá města a průmyslové podniky leteckými pumami... Avšak tento úkol Československa odporuje životnímu pojetí, životním zájmům a přání většiny obyvatelstva tohoto státu. Proto musí většina tohoto obyvatelstva mlčet...

Ústava zaručuje českému národu suverénní nadpráví. Kdo se postaví této rozpínavosti, je nepřítel státu a podle demokratického pojetí psanec mimo zákon... Kdyby však přes to někdo z většiny utlačených národů tohoto státu proti tomu protestoval, smí být sveřepou mocí sražen a kdyby toho bylo potřeba nebo kdyby to bylo žádoucí, také odpraven.

Kdyby při tom šlo o cizí záležitosti, po nichž nám nic není, mohli bychom to vzít na vědomí jako zajímavou ilustraci demokratického pojetí národních práv. Avšak to, co nás Němce nutí k účasti na tomto problému, je něco přirozeného: ve většině národností, které jsou v tomto státě utlačovány, je také tři a půl milionu Němců... Všemohoucí je nestvořil k tomu, aby byli vydáni versailleskou konstrukcí cizímu násilí, které nenávidí a nestvořil 7 milionů Čechů k tomu, aby hlídali tři a půl milionu Němců, aby jim poručníkovali, tím méně, aby je znásilňovali a týrali.

Poměry v tomto státě jsou, jak je obecně známo, nesnesitelné... Bída sudetských Němců je nevýslovná. Chtějí je zničit. Z hlediska lidského jsou nesnesitelným způsobem utlačováni a zachází se s nimi tak, že to zneucťuje. Když nesmí tři a půl milionu příslušníků skoro osmdesátimilionového národa zpívat píseň, která se jim líbí nebo když jsou do krve zbiti jen proto, že nosí punčochy, které se Čechům nelíbí, nebo když jsou terorizováni a týráni, protože se zdraví pozdravem, který je Čechům nepříjemný, když je pro každý takový projev národního života štvou a honí jako zvěř - to může být snad úctyhodným zástupcům našich demokracií lhostejné... Já však mohu říci zástupcům těchto demokracií, že nám to lhostejné není a že když tyto mučené bytosti nemohou samy najít právo a pomoc, dostane se jim obojího od nás!

Bezprávnost těchto lidí musí jednou skončit. Konstrukce, kterou si dovolili versailleští státníci kdysi, když vyvolali v život nenormální útvar "Tschechei", byla nesprávná. Úkol znásilnit a ztýrat milionové davy jiné národnosti, se mohl provádět jen tak dlouho, dokud bratrský národ sám trpěl pod následky obecného světového bezpráví... Já jsem už v projevu 22. února prohlásil, že Říše už nestrpí další utlačování a pronásledování těchto tří a půl milionu Němců a prosím cizí státníky, aby byli přesvědčeni, že to není fráze! ... Chtěl bych zde ujistit státníky v Paříži a Londýně: německé zájmy jsme odhodláni hájit, a to hájit za všech okolností!

Pan Beneš takticky manévruje, mluví a chce organizovat jednání podle ženevského vzoru a dávat malé dárky na uklidnění. Tak to natrvalo nejde... Žádám, aby potlačování tři a půl milionu Němců v Československu přestalo a místo toho aby se jim dostalo svobodného práva sebeurčení... Němci v Československu nejsou ani bezbranní, ani opuštěni!