Začátek válečného stavu mezi ČSR a Německem 17. září 1938

Začátek válečného stavu mezi ČSR a Německem 17. září 1938
Dotaz: K.B. - 6. 10. 2019

Kdy přesně Československo vyhlásilo válku Německu?

Oficiální datum zahájení válečného stavu s Německem stanovila zpětně čs. exilová vláda v Londýně v roce 1943 a oznámila ho nótou spojeneckým vládám v únoru 1944:

  • s Německem od 17. září 1938 - toho dne vznikl Sudetoněmecký Freikorps a z německého území začal podnikat útoky proti ČSR
  • s Maďarskem byla navrhována různá data 30. září, 2. října, 6. října, 7. října, 8. října, 10. října či 2. listopadu 1938, čs. stanovisko při jednání o příměří s Maďarskem nakonec nehrálo žádnou roli
  • S Bulharskem, Finskem, Itálií, Japonskem a Rumunskem od 16. prosince 1941

Ke stanovení data 17. září 1938 vedl poměrně složitý vývoj:

Na schůzi čs. exilové vlády v Londýně 16. prosince 1941 informoval státní ministr ministerstva zahraničních věcí Hubert Ripka vládu o dvou došlých nótách: britské nótě o válečném stavu Velké Británie s Finskem, Maďarskem, Rumunskem a Japonskem a americké nótě o válečném stavu USA s Japonskem, Německem a Itálii. Dodával k tomu, že Československá republika by měla na tyto nóty reagovat a oznámit, se kterými státy je ve válečném stavu. Doporučoval přitom vyhnout se termínu „vypovězení války“, který by bylo nutné notifikovat nepřátelským státům, které ČSR neuznávají.

Téhož dne po schválení vládou Ripka spojeneckým mocnostem zaslal nótu, ve které sděloval, že Československá republika nepřestala právně existovat, že neuznává žádný z násilných činů ze strany Německa a Maďarska a je s nimi ve válečném stavu. Odstavec 8 nóty uváděl:

Žádný z těchto činů ani československým státem, ani žádnou československou vládou uznán a ratifikován nebyl a nikdy uznán a ratifikován nebude. Ale oba násilné činy, spáchané německou a maďarskou vládou v březnu 1939, byly činy válečnými a za takové jsou i dnes vládou československou pokládány. Jsou tudíž československý stát a národ i československá vláda od uvedené chvíle ve stavu válečném jak s Německem, tak také s Maďarskem.

K nótě bylo připojeno rozhodnutí o prohlášení válečného stavu podepsané prezidentem Edvardem Benešem a předsedou vlády Janem Šrámkem:

Prohlášení válečného stavu

mezi Československou republikou a státy, které jsou ve válce s Velkou Britannií, Svazem sovětských socialistických republik nebo Spojenými státy americkými:

Prohlašuji podle bodu 3., odstavce I, par. 64 ústavní listiny, že Československá republika je ve válečném stavu se všemi státy, které jsou ve válečném stavu s Velkou Britannií, Svazem sovětských socialistických republik nebo Spojenými státy americkými a že válečný stav mezi Československou republikou na jedné a Německem a Maďarskem na druhé straně trvá od chvíle, kdy vlády těchto států se dopustily násilných činů proti bezpečnosti, samostatnosti a územní celistvosti republiky.

Dr. Edvard Beneš, v. r.
Jan Šrámek, v. r.

V Londýně dne 16. prosince 1941

Ani nóta ani prohlášení z 16. prosince 1941 nezmiňovalo konkrétní datum zahájení válečného stavu. V podkladovém materiálu pro již zmíněnou schůzi vlády k tomu Ripka uváděl:

Ministerstvo si je dobře vědomo toho, že by bylo namístě uvésti přesné datum, naráží však zde na obtíže. Nejvhodnější by snad bylo uvésti jako počátek válečného stavu s Německem dobu Mnichova, resp. pro Maďarsko 2. října 1938. Taková formulace by ale jistě narazila na námitky a dala by podnět k nevítaným diskusím. Uváděti 14. března 1939 by mohlo v sobě skrývati nebezpečí tím, že by mohl vzniknout výklad, že tím Mnichov uznáváme. Proto je nutno použít formulace všeobecné a výklad ponechati době pozdější.

V debatě na zmíněné schůzi vlády k tomu bylo dále uvedeno:

Ministr Ripka: ... Nám jde o to speciálně: prohlásit, že s Německem a Maďarskem jsme ve válečném stavu od doby, co nás napadly. Chceme se vyhnout diskusi s britskou vládou o datu, ježto útok na nás se stal v Mnichově. Nechceme užít data 15. března 1939, abychom si neuzavřeli možnost vrátit se ve vhodnější době k jiným datům.

Prezident dr. Beneš: K tomu, co říká kolega dr. Ripka, podotýkám: Je snad lépe říci „od chvíle“ než „doby“. Není ovšem pochybností, že to znamená od 15. března, ale nemůžeme to dnes veřejně říkat. Je mi jasno, že až se bude o tom jednat na mírové konferenci, nikoho nepřesvědčíme, že by to mělo být září 1938 a nikoliv 15. březen 1939. Uváděním toho dnes bychom však věc jen komplikovali, neboť bychom mohli vyvolat spory mezi spojenci.

Pro nás ovšem už vše, co se stalo od 19. září, bylo nám vnuceno a bylo tudíž nesprávné. Takticky, právně a politicky je dobře dnes všem těmto věcem nepředbíhat a nechat cestu pro okolnosti, jak se vyvinou: nezavírat cestu ani zpět, ani dopředu. A proto říci „od chvíle“ bez uvádění přesného data (září 1938 nebo 15. 3. 1939).

Nestanovení přesného data zahájení válečného stavu způsobovalo komplikace při jednáních s britskou stranou o oduznání platnosti mnichovské dohody a později také při jednáních o stanovení podmínek příměří s Německem a Maďarskem. Nóta a k ní připojené prohlášení z 16. prosince 1941 umožňovaly více výkladů: nóta naznačovala vznik válečného stavu spíše až při okupaci českých zemí v březnu 1939, naopak prohlášení umožňovalo jít hlouběji do minulosti.

Britské ministerstvo zahraničních věcí od čs. vlády chtělo znát přesné datum vzniku válečného stavu s Německem. Čs. exilové ministerstvo na toto téma na jaře 1943 vypracovalo zvláštní memorandum, ve kterém rozebíralo možné výklady nóty a prohlášení z 16. prosince 1941 a doporučovalo přiklonit se k výkladu, že válečný stav s Německem začal již 17. září 1938, kdy vznikl Sudetoněmecký Freikorps a zahájil z německého území násilné akce proti ČSR.

Z pracovního materiálu čs. ministerstva zahraničních věcí z 2. února 1943:

Z Foreign Office byl učiněn telefonický dotaz (odpověď byla již reklamována), od kterého dne je Československá republika ve válečném stavu s Německem a Maďarskem.

 [...]

Ve smyslu prohlášení presidenta republiky z 16. prosince 1941 a ve smyslu noty z 16. prosince 1941 lze tedy pokládati za den, kterým počíná válečný stav s Německem a Maďarskem:

1. buď 14. březen [1939] vůči Německu a Maďarsku,

2. nebo 30. září 1938 (Mnichov) vůči Německu a 2. listopadu 1938 (Vídeňská arbitráž) vůči Maďarsku,

3. nebo jest třeba určiti některé dřívější datum.

ad 1) Dle mínění ministerstva zahraničních věcí jsou zde podstatné námitky proti tomu, aby 14. březen byl určen jako kritický den. Ve vyhlášce presidenta republiky se praví, že jsme ve válečném stavu s Německem a Maďarskem ode dne, kdy vlády těchto států se dopustily násilných činů proti bezpečnosti, samostatnosti a územní celistvosti republiky. Kdyby bylo přijato datum 14. března, bylo by lze se z toho vyvozovati, že územní anexe provedené Německem a Maďarskem v době dřívější nebyly činy násilnými a že nic z toho, čeho se Německo a Maďarsko proti nám dopustily v době před březnem 1939 nesměřovalo proti bezpečnosti, samostatnosti a územní celistvosti republiky.

ad 2) Data 30. září 1938 vůči Německu a 2. listopadu 1938 vůči Maďarsku byla by již přijatelnější. Bude však lépe se též těmto datům vyhnouti. 30. září 1938 jest den Mnichova a bude s výhodou počátek válečného stavu s Německem nezapojovati na den podpisu Mnichovské dohody nejen Německem a Itálií, nýbrž též Anglií a Francií.

ad 3) a) Ministerstvo zahraničních věcí navrhuje aby jako den, kterým počal válečný stav republiky s Německem, byl stanoven den 17. září 1938. Tohoto dne vůdcové Henleinovy strany, kteří uprchli do Německa, vyhlásili s vědomím a podporou německé vlády utvoření „sudetoněmeckého svobodného sboru" (Sudetendeutsches Freikorps). 19. září 1938 Sebekowsky a Sandner, dva z vedoucích mužů Henleinovy strany, pronesli hrozivé řeči v Drážďanech, ve kterých oznámili, že tento svobodný sbor bude bojovati pro osvobození Sudetských Němců. Od této doby tlupy mužů vyzbrojených německými zbraněmi a ručními granáty napadaly v noci československé pohraniční stráže, celnice a úřední budovy a snažily se vniknouti do sudetoněmeckých okresů.

Ze shrnujícího memoranda čs. ministerstva zahraničních věcí z 12. dubna 1943:

Na dotaz z britského zahraničního úřadu, od kterého dne je Československo ve válečném stavu s různými nepřátelskými státy, se sděluje, že je rozuměti prohlášení válečného stavu ze 16. prosince 1941 takto:

a) Pokud jde o nepřátelské státy jiné než Německo a Maďarsko, je ČSR ve váleč­ném stavu s jedním každým z nich od téže chvíle, jakmile se ocitla s ním ve váleč­ném stavu prvá z následujících spojeneckých velmocí: Velká Británie, USA a SSSR,

b) Pokud se tak stalo před 16. prosincem 1941:

1) Pokud jde o Německo je „Act of violence against etc." utvoření Sudetendeutsches Freikorps v Německu s podporou německé vlády, k němuž došlo 17. září 1938 a které je podle ženevské definice útočným činem. Tedy od 17. září 1938 je Československo ve válečném stavu s Německem.

Ke stanovisku ministerstva zahraničních věcí existovaly i oponentní názory, např. kancelář prezidenta republiky se nějakou dobu klonila spíše k datu 15. března 1939. Jak uvedl Hubert Ripka na schůzi čs. exilové vlády dne 15. října 1943:
Ministr Ripka: V souvislosti s tím chci upozornit, že není rozhodnuta krajně důležitá otázka, odkdy jsme ve válečném stavu s Německem a Maďary. U druhých - Bulharska, Rumunska a Japonska - je to jasné, 16. 12. [1941]. [...]

Kancelář prezidenta republiky je pro 15. březen [1939]. MZV je proti, ježto by se mohlo operovat tím, že území odstoupené Mnichovem přešlo právně do cizí suverenity. Navrhujeme 17. září [1938], kdy poprvé překročily tlupy Freikorpsu naše hranice, což je nepřátelský akt.

Nakonec bylo stanovisko ministerstva zahraničních věcí přijato a bylo sděleno nótou spojeneckým zemím na konci února 1944. Nótu spojenecké vlády přijaly, ale to samozřejmě neznamenalo, že by s československým stanoviskem musely plně souhlasit. Zejména Velká Británie při jednáních Evropské poradní komise o přípravě podmínek německé kapitulace a při jednáních s čs. vládou o oduznání platnosti mnichovské dohody dávala najevo, že československý názor o datu vzniku válečného stavu mezi ČSR a Německem zcela nesdílí.

Na schůzi čs. exilové vlády v Londýně 20. dubna 1944 se projednávala otázka stavu branné pohotovosti státu. Tento stav byl vyhlášen dne 23. září 1938 (den vyhlášení mobilizace v ČSR), a poté zrušen vládou druhé republiky dne 3. února 1939. Datum 23. září 1938 bylo v jistém rozporu se stanovením data 17. září 1938 jako dne, kdy začal válečný stav s Německem. Ministři k tomu v debatě uvedli (zkráceno):

Ministr Ingr: ...ohledně vstupu do branné pohotovosti. Tu šlo o recepční dekret. Je tam řečeno, že předpisy, jež neodporují duchu ústavy a československým zákonům, mohou zůstat v platnosti. Ale vláda druhé republiky stav pohotovosti zrušila usnesením z února 1939. Proto mělo ministerstvo vnitra pochybnosti. Dohodli jsme s ministrem Slávikem, že by text byl zkrácen a zněl by takto: „Stav branné pohotovosti státu, vyhlášený vládní vyhláškou ze dne 23. září 1938, č. 183 Sb. z. a n., trvá bez přerušení ode dne 23. září 1938.“ Je to stručnější, koncisnější.

Ministr Lichner: K věci samé nechci mluvit a souhlasím s návrhem Ingrovým. Je to navázáno na kontinuitu. Ale svého času jsme mluvili o válečném stavu a určili jsme rozdíly vůči Německu a Maďarsku. Mám dotaz, zda válečný stav nevyžaduje brannou pohotovost stejného data? Vůči Němcům je od 17. září a zdá se mi proto, že je zde rozpor. Válečný stav je o týden dřív než branná pohotovost. Zda to netřeba uvést v soulad? Prosím o vysvětlení.

Ministr Stránský: Co říká Lichner, je velmi správné, ale bohužel smysl je ten, že tehdejší vládní vyhláška do jisté míry dementuje naše mnohem pozdější zjištění, že trval válečný stav už o týden dřív. Měla uvésti ne 23. září, ale datum dřívější. Vyhláška stav válečný konstatuje a každým vracením se k datu 23. září ohrožujeme pro mezinárodní jednání datum dřívější. Bylo by možno dnes tu chybu korigovat a jmenovat to datum 17. září. Lze se vrátit ke skutečnosti.

Ministr Slávik: My o tom též uvažovali v ministerstvu vnitra a poukazovali na to, zda není vhodno uvést v soulad datum branné pohotovosti s dnem válečného stavu. Pravda je, co říká Stránský, že to datum 23. září zeslabuje datum počátku válečného stavu. Ale tu chybu spáchala už prvá republika. A my touto neříkáme nic jiného, než že to trvá dále. Nepřispíváme k oslabení, to už se stalo. Mohli bychom měnit datum, neboť vládní vyhláška může měnit vyhlášku. Ale myslím, že stylizací Ingrovou nic jiného neřekneme, než že to trvá na kontinuitě a že vyhlášku druhé republiky neuznáváme.

Ministr Feierabend: Chtěl jsem říci totéž, co kolega Slavik. Nemyslím, že by bylo možné po pěti letech opravovat vyhlášku prvé republiky. Dávali bychom vysvědčení, že jsme už tehdy neměli věci v ruce, a byla by to propaganda proti nám. Není v rozporu, když se konstatuje, že válečný stav s Němci nastal dřív než branná pohotovost. Ten faktický stav zde byl a mezinárodní jednání tomu bránily. Je vhodno stav prohlásit od data vyhlášeného.

Ministr Lichner: Ještě na jednu věc chci upozornit. Měnícími se uneseními přinášíme, nechci říci zmatek, ale nejasnost do mezinárodní veřejnosti. Oficiálně jsme sdělili, že válečný stav trvá od 15. března 1939, tj. od okupace  Československa. Bylo to sděleno nótami. Pak jsme se usnesli, že to není platné, ale válečný stav že je s Německem od 17. září a s Maďarskem od 6. října 1938. A nyní opět uvádíme nový termín. Mám obavy, zda nevzneseme novou nejasnost [...] Jde mi jen o vyvarování se komplikací před mezinárodní veřejností, abychom se nestali směšnými.

Na schůzi čs. exilové vlády dne 11. srpna 1944 Ripka celkově shrnul vývoj, kterým se ke stanovení data 17. září 1938 došlo:

Ministr Ripka: Připomínám, že jsme o tom jednali v ministerské radě a bylo to jednomyslné schváleno. Oživím to. Konstatovali jsme, že jsme ve válečném stavu od prvých násilných aktů, jichž se dopustili Němci a Maďaři. Nemohli jsme to udělat dřív, ježto teprve od roku 1941 byl prezident a vláda definitivně uznáni. [...]

Právníci dlouho se hádali, zda to má být od Mnichova, nebo od 15. 3. 1939. I prezident byl dlouho pro toto datum; ale pak uznáno, že třeba stanovit dřívější, ježto by to znamenalo, že do uvedených dat nebylo násilných aktů, takže kupříkladu nepřátelský akt hospodářský nebyl by charakterizován jako násilný a tudíž neplatný.

O to bude velký boj se spojenci. Kdybychom sami stanovili datum na 15. 3. 1939, uznali bychom nepřímo Mnichov a vše, co se stalo. To byl důvod hledat způsob k přeložení válečného stavu do r. 1938 a z hlediska na Angličany nedatovat to Mnichovem, nýbrž počátkem násilných činů. Den mobilizace nemohl být použit; byla jen proti Německu, ne Maďarsku a pak by se to mohlo vyložit, že to byla agrese československá. To právníci uznali, a proto voleno datum 17. září...

V dekretu prezidenta republiky č. 54/1945 Sb. „o přihlašování a zjišťování válečných škod a škod způsobených mimořádnými poměry“ ze dne 31. srpna 1945 je datum 17. září 1938 uvedeno jako datum, od kterého měly být zjišťovány válečné škody.

Datum 17. září 1938 jako den, kdy nastal válečný stav mezi ČSR a Německem, nadále uznává i dnešní Česká republika - viz např. nález Ústavního soudu z 18. května 1999, kde se uvádí:

V souladu s notou londýnské vlády ze dne 22. 2. 1944, navazující na prohlášení prezidenta republiky ze dne 16. 12. 1941, dle § 64 odst. 1 bod 3 tehdejší Ústavy a v souladu s citovaným čl. II bod 5 má Ústavní soud za to, že dnem, kdy nastal stav války, a to s Německem, je den 17. 9. 1938, neboť tento den na pokyn Hitlera došlo k utvoření "Sudetoněmeckého svobodného sboru" (Freikorps) z uprchnuvších vůdců Henleinovy strany a několik málo hodin poté už tito vpadali na československé území ozbrojeni německými zbraněmi.

Názor Spolkové republiky Německo

SRN ve svých právních dokumentech za datum vzniku válečného stavu pokládá den vydání prohlášení válečného stavu čs. exilovou vládou 16. prosince 1941. Československé (české) stanovení data vzniku válečného stavu již na 17. září 1938 Německo neuznává zejména proto, že by to teoreticky otevíralo možnosti různých restitučních a reparačních nároků a mohlo by to komplikovat i různé právní vztahy vzniklé na odstoupeném území po mnichovské dohodě.

Zajímavé je, že smlouva o urovnání otázek vyplývajících z války a okupace (Vertrag zur Regelung aus Krieg und Besatzung entstandener Fragen, tzv. Überleitungsvertrag) uzavřená mezi třemi západními mocnostmi a SRN dne 26. května 1952 v části týkající se restitucí uloupeného majetku uvádí, že na Československo se její ustanovení vztahují od data 1. dubna 1939.


Viz také:

Prameny
  • E. Beneš, Šest let exilu a druhé světové války, Praha 1946
  • J. Kučera, Mírové uspořádání s Německem, Praha 2018
  • J. Kuklík, Londýnský exil a obnova československého státu 1938-1945, Praha 1998
  • E. Táborský, Naše věc. Československo ve světle mezinárodního práva za druhé světové války, Praha 1946
  • R. Beckmann, Hitlerova válka proti Československu ve světle mezinárodního práva, Praha 1948
  • Dokumenty československé zahraniční politiky. Československá zahraniční politika na sklonku války 1945, Praha 2015
  • Dokumenty československé zahraniční politiky. Československá zahraniční politika v roce 1943, Praha 2016
  • Dokumenty československé zahraniční politiky. Od uznání československé prozatímní vlády do vyhlášení válečného stavu Německu 1940-1941. Svazek II, Praha 2009
  • Zápisy ze schůzí československé vlády v Londýně. Díl III.2, Praha 2013
  • Zápisy ze schůzí československé vlády v Londýně. Díl IV.1, Praha 2014
  • Zápisy ze schůzí československé vlády v Londýně. Díl IV.2, Praha 2015
  • Dekret prezidenta republiky č. 54/1945 Sb.
  • Vertrag zur Regelung aus Krieg und Besatzung entstandener Fragen
Autor: Vojtěch Šír | Datum: 24. 11. 2019

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.