U příležitosti blížícího se druhého výročí uzavření mnichovské dohody navrhla koncem léta 1940 čs. prozatímní vláda v Londýně, aby se Velká Británie veřejně vyjádřila k otázce platnosti této dohody. Prezident Beneš tuto věc projednával s britským zástupcem u prozatímní vlády Brucem Lockhartem, kterého žádal, aby Britové slavnostně prohlásili dohodu za neplatnou. Britská strana s návrhem veřejného vystoupení vyjádřila souhlas, v čs. vysílání BBC měl projev na toto téma přednést buď ministr zahraničních věcí lord Halifax nebo přímo premiér Winston Churchill.

V den druhého výročí mnichovské konference pronesl přímo premiér Churchill v BBC projev, jehož obsah byl naším exilem napjatě očekáván. Churchill v projevu veřejně prohlásil, že mnichovská dohoda byla Německem zničena. I když mu Jan Masaryk ve své rozhlasové řeči z 2. října 1940 za tato slova poděkoval, přesto Churchillův projev vzbudil v našem exilu jisté zklamání. Očekávalo se jasnější vyjádření britského postoje k otázce platnosti mnichovské dohody. Churchillovy věty, že mnichovská dohoda „vzbudila naděje v srdcích civilizovaného lidstva“, se také chopili Benešovi odpůrci, jako např. Štefan Osuský, který trochu účelově tvrdil, že tímto vyjádřením se Churchill s mnichovskou dohodou naopak ztotožnil.

Sám Beneš k Churchillovu projevu ve svých pamětech poznamenává:
„Vzhledem k tomu, že se [v projevu] nemluvilo o hranicích a že v některých našich kruzích v emigraci i ve vládě byl projev ostře kritizován jako nedostatečný anebo dokonce jako by byl mnichovský diktát svým projevem sám Churchill přijímal, potvrdila mi Foreign Office zvláštním novým oficiálním dopisem Lockhartovým, že projev Churchillův vyjádřil názor, že mnichovská dohoda byla zrušena a že, pokud by z toho vyplývaly hraniční otázky, britská vláda nemá v úmyslu se předem vázat, že v budoucnu uzná nebo bude podporovat stanovení kterýchkoli hranic ve střední Evropě, což platí ovšem také o tzv. mnichovské hranici.

Celé toto jednání mi velmi jasně ukázalo, jak bude obtížné i později docílit od Foreign Office přímého a jasného odsouzení Mnichova, které by znamenalo kategorické odvolání celé mnichovské politiky a všech jejích důsledků. Přesto bylo jednání toto prvním velikým úspěchem, neboť se končilo uznáním dvou velikých faktů, pro nás důležitosti podstatné:

a) Vláda britská prohlašuje, že se mnichovskou dohodou necítí právně vázána.
b) Neuznává mnichovských hranic, pokládajíc otázku všech středoevropských hranic za otevřenou.“
Churchillovo vyjádření v rozhlasovém projevu bylo maximum možného, co se dalo od Velké Británie ve vztahu k mnichovské dohodě na podzim 1940 očekávat. Británie v této době osamocena čelila německému náporu a těžko se dalo čekat, že se dopředu zaváže k něčemu, co třeba ani nebude moci v budoucnu naplnit.

POSELSTVÍ ČECHŮM A SLOVÁKŮM 29. ZÁŘÍ 1940

Dnes je druhé výročí mnichovské dohody, data, na něž svět bude vždy vzpomínat pro tragickou oběť, kterou přinesl československý lid v zájmu evropského míru. Naděje, jež vzbudila tato dohoda v srdcích civilisovaného lidstva, byly rozbity. Za šest měsíců zrušili nesvědomití muži, kteří řídí osudy Německa, všechny slavnostní sliby a zničili dohodu s bezohledností, která odkryla celému světu pravou podstatu jejich bezuzdné ctižádosti. Ochrana, kterou vám Hitler vnutil, byla klamem a pláštíkem přivtělení vaší kdysi tak kvetoucí země do tak zvané větší říše. Místo ochrany vám přinesl pouze morální a hmotné zpustošení a dnes stoupenci onoho velkého a snášenlivého humanisty presidenta Masaryka jsou pronásledováni se záměrnou surovostí, která má málo příkladů v moderních dějinách.

V této hodině vašeho mučednictví zasílám vám toto poselství :

Bitva, kterou my dnes ve Velké Britannii bojujeme, není pouze bitvou naší. Je to také vaše bitva, ba je to bitva všech národů, které dávají přednost svobodě před bezduchým otroctvím. Je to boj civilisovaných národů za právo žít vlastním životem a způsobem, jaký si samy zvolily. Představuje pudový odpor, který lidstvo má k tyranii a neosobnímu universalismu.

V celých dějinách žádný evropský národ neukázal větší životnost než váš a dnes opět váš lid podal nesčetné důkazy své odvahy v protivenství. Zde v Britannii jsme přivítali s pýchou a vděčností vaše vojáky a letce, kteří přišli nebezpečnými cestami, aby se účastnili s úspěchem stále větším této bitvy o Velkou Britannii, která je také bojem o Československo. O nic méně upřímný není náš obdiv k těm Čechům a Slovákům, kteří dávají v sázku životy a ještě více než životy na domácí frontě, aby vzněcovali odpor proti utlačiteli tak krutému a bezcitnému.

Právě proto, že oba bojujeme o zásadní podmínky lidského slušného života, jsme rozhodnuti, že ani náš boj, ani váš boj nebude marný. Proto jsme také odmítli uznati jakékoliv brutální výboje Německa ve střední Evropě a kdekoliv jinde; proto jsme uvítali zatímní československou vládu v této zemi a proto jsme učinili obnovu československých svobod jedním ze svých hlavních válečných cílů. Pevností a rozhodností, dvěma vlastnostmi, jež naše národy stejně sdílejí, dosáhneme těchto cílů. Buďte dobré mysli, hodina vašeho osvobození přijde. Duše svobody jest nesmrtelná; nemůže zahynout a nezahyne.

Zdroj: Winston S. Churchill, Do boje, Praha 1946, s. 391-392; překlad dr. Leo Braun