Zkáza svazu "Z"

Britská obrana Dálného východu

Angličané si i přes naléhání Američanů dlouhou dobu nechtěli uvědomit, že Japonsko, spojenec z první světové války, se stává každým rokem stále nebezpečnější pro jejich zájmy v jihovýchodní Asii. Dlouhou dobu předtím byl hlavní základnou Hongkong a až v roce 1921 po naléhání Výboru pro obranu impéria britská vláda rozhodla, aby se stal hlavní základnou Singapur.

Singapur se potom začal měnit na pevnost. Byl vybaven děly ráže 381 mm, která mířila na moře a měla odradit každého útočníka. Obrana proti útoku ze souše byla opomíjena, protože podle britských stratégů byla džungle pro armádu neprostupná (později se ukázalo, že to nebyla pravda a Japonci dobyli Singapur právě postupem přes údajně neprostupnou džungli). Pevnost se měla udržet do doby, než by připluly námořní jednotky z Anglie. O zřízení dálněvýchodního loďstva se neuvažovalo vzhledem k nákladům na jeho provoz a také kůli tomu, že v horkém a vlhkém podnebí docházelo k rychlejšímu opotřebení.

Vlády Austrálie a Nového Zélandu byly znepokojeny zprávou náčelníků štábu Velké Británie, podle níž se nedalo s určitostí říci, jak dlouho bude trvat uvolnění těžkých lodí pro Dálný východ a jaké lodě tam budou moci být odeslány. Vše by záleželo na tom, jaké ztráty by utrpělo domácí loďstvo v Evropě a jaké by byly nároky na ochranu atlantických tras, Středozemního moře a zásobování Středního východu. Vzhledem k všem těmto faktům bylo rozhodnuto, že na Dálný východ budou moci být uvolněny nanejvýš dvě těžké lodě. Toto rozhodnutí plánovacích důstojníků oficiálně potvrdil i Winston Churchill.

Jako bezprostředně nejohroženější oblasti se jevily Malajsko se svými zdroji kaučuku, Barma a Hongkong. Generálporučík A. E. Percival, velitel v Malajsku, požadoval od Londýna posily v počtu 48 praporů pěchoty, 2 pluků tanků a asi 350 letadel. Nedostal skoro nic. Ovšem admiralita rozhodla o vyslání námořních jednotek na Dálný východ. 8. srpna byl spojený plánovací štáb pověřen vypracováním návrhu. Krátkou dobu předtím potopili Britové německou bitevní loď Bismarck. Protože tato operace vyžadovala nasazení většiny bitevních lodí domácího loďstva, stáli plánovači z Royal Navy před obtížným úkolem. Na Baltu se totiž stále nacházela její sesterská loď Tirpitz a v Brestu kotvily bitevní křižníky Scharhorst a Gneisenau. To vyžadovalo, aby většina těžkých lodí zůstala v domácích vodách v pohotovosti, protože pokud by tak silné uskupení německých lodí proniklo do Atlantiku, mohlo by tam způsobit katastrofu spojeneckým konvojům převážející životně důležitý válečný materiál do Velké Británie.

Admiralita tedy předložila návrh, podle kterého by měly být do Indického oceánu poslány čtyři starší bitevní lodě třídy R do konce roku 1941 a do února 1942 další tři těžké lodě, letadlová loď, 10 křižníků plus nutné doprovodné lodě. Ovšem admiralita podotýkala, že základnou loďstva nemá být Singapur, ale Cejlon a loďstvo není určeno pro přímý boj s japonskou flotilou, ale pro ochranu životně důležitých obchodních tras v Indickém oceánu. Churchill s předloženým návrhem nesouhlasil. Chtěl, aby na Dálný východ odplula jedna moderní letadlová a bitevní loď a jeden bitevní křižník. To mělo znamenat záruky pro Austrálii a Nový Zéland a zároveň to mělo dostatečně odradit Japonce od útoku na britské državy.

Nové problémy v Evropě nakonec znovu odsunuly vyřešení problému námořních jednotek pro Dálný východ. Když se pak i situace na Dálném východě začala vyhrocovat, ministr zahraničí A. Eden začal naléhat na Churchilla. Také loboval pro vyslání nové bitevní lodě - což mělo mít s ohledem na Austrálii a Nový Zéland větší váhu než připlutí i několika starších obrněnců.

První námořní lord Sir Dudley Pound navrhl kompromisní řešení: Loď Repulse zůstane v Indickém oceáně, bitevní loď Prince of Wales dopluje do Kapského města. Odtud by mohla být povolána zpět do domácích vod v případě nebezpečí a bude čekat na nové rozkazy. Tam se k ní připojí i nová letadlová loď Indomitable. Velitelem takto utvořeného svazu byl určen viceadmirál Thomas Phillips.

Prince of Wales

2. prosince dorazila do Singapuru nově vytvořená Východní flotila. Tvořily ji čtyři torpédoborce (Electra, Express, Tenedos a Vampire), moderní bitevní loď Prince of Wales (s vysláním této bitevní lodě nesouhlasil velitel Home Fleet John Tovey, poukazoval na nedostatečný výcvik posádky a na to, že tyto lodě budou chybět při ochraně konvojů v Atlantiku) a bitevní křižník Repulse. Po připlutí do Singapuru se viceadmirál Phillips dověděl nemilou zprávu – nemohl počítat s letadlovou lodí Indomitable (při cvičné plavbě najela na mělčinu a proto nemohla být použita). Zbylé dvě lodi byly přivítány davem lidí a nechyběli ani nejvyšší představitelé armády, letectva a námořnictva.

Bojová plavba svazu Z

Dne 8. prosince napadli Japonci východní pobřeží Malajska. Operaci řídil viceadmirál Ozawa, který velel Jižnímu expedičnímu svazu – skládal se z lehkého křižníku Kašii, fregaty, minonosky, několika skupin stíhačů ponorek a transportních lodí pro přepravu vojska s 5. pěší divizí. Dále pod jeho velení spadala podpůrná skupina kontradmirála Jurity s těžkými křižníky Mogami, Mikuma, Suzuja a Kumano, lehkým křižníkem Sendai jako vedoucím plavidlem a 15 torpédoborců. Před těmito skupinami plavidel plulo 6 ponorek a v týlu krycí skupina viceadmirála Konda s bitevními loděmi Kongo a Haruna, těžkými křižníky Atago, Takao, Čókaj a 8 torpédoborci. Vzdušné krytí poskytovala 3. letecká armáda (armádní) a 22. letecká flotila (námořní).

Brzy ráno 8. prosince se japonské jednotky začaly vyloďovat v Kota Baharu, Singoře a během dne na dalších pěti místech, mezi která patřil také záliv Kra v Thajsku. Proti těmto operacím vyplul ze Singapuru v 17:35 svaz Z. Tento svaz se měl pokusit zastavit transportní lodě, které se měly nacházet někde na severu. Admirál Phillips podcenil možný letecký útok Japonců. Myslel si, že loď jako je Prince of Wales je schopná spustit takovou přehradnou palbu, která odvrátí každé níže letící letadlo. V té době se vědělo, že útok výškových bombardérů na rychle plující loď je téměř neúčinný a jistou šanci mají pouze nízko letící letouny a nebo střemhlavé bombardéry a s těmi, myslel admirál, si poradí protiletadlová výzbroj na lodi nově nainstalovaná. Admirál požádal, aby byl 9. a 10. prosince proveden průzkum cílové oblasti a byla mu poskytnuta stíhací obrana. Vzhledem ke ztrátě letišť v Kota Baharu, Gong Kedahu, Machangu a nepoužitelnosti Alor Setaru a Sungai Patani to však bylo pouze zbožné přání. Před plavbou byl admirál Phillips vyrozuměn, že stíhací obrana nebude možná. Bohužel, tuto zprávu pochopil chybně. Měla znamenat, že stíhací obrana nebude možná pouze 10. prosince ráno, až budou lodě u Singory, tedy v době, kdy byla obzvláště potřebná. Navíc vicemaršál Pulford oznámil, že může poskytnout pouze jeden létající člun pro průzkum.

Repulse

Svazu Z přálo štěstí. Ráno 9. prosince bylo uvítáno deštěm mlhou a nízkými mraky, což byla účinná obrana proti průzkumu. První letecký poplach byl vyhlášen z torpédoborce Vampire v 6:20. Byl spatřen vysoko letící letoun, který okamžitě zmizel v mracích. Další poplach byl vyhlášen v 12:45, ale byla to Catalina 205. perutě. Kolem jedné hodiny po poledni hlásil pilot, že se Japonci vyloďují u Singory. Tuto zprávu admirál už dlouho očekával. Předpokládal, že plavba bude trvat asi dalších 18 hodin, což by znamenalo, že jeho svaz by se k Singoře přiblížil ráno. Dělostřelbou by zničil transportní lodě a případná doprovodná plavidla a potom by se stáhnul do Singapuru. Kolem páté hodiny odpoledne se začaly trhat mraky. Téměř okamžitě se objevily nepřátelské průzkumné letouny. První byl E13A z křižníku Kinu. Tento průzkumný letoun spatřil britské lodě a za nimi plující ponorku. Letoun se přiblížil k ponorce – japonské I-56 – ta si naneštěstí myslela, že útočí britský letoun a ponořila se. To v podstatě znamenalo ztrátu kontaktu jak ponorkou tak letounem. Zakrátko po tomto hlášení se objevily dva plovákové letouny E13A z křižníků Suzuja a Kumano. Teď si admirál uvědomil, že pokračovat v plavbě by bylo příliš velké riziko. Bylo mu jasné, že transportní lodě jsou již varovány a že budou rozptýleny, takže by jim nemohl způsobit tak rozsáhlé ztráty jaké předpokládal a navíc by ho mohly napadnout japonské námořní a letecké jednotky.

V 6:35 se pro nedostatek paliva od svazu odpojil torpédoborec Tenedos. Asi v osm hodin následujícího dne měl odvysílat depeši, v které Phillips požadoval, aby v ústrety svazu Z odpluly všechny dostupné torpédoborce a pomohly zvýšit jeho ochranu. Navíc, pokud by tuto zprávu zachytili Japonci, mohli by si myslet, že svaz se nachází tam, co torpédoborec. Po odplutí torpédoborce směřoval svaz stále k západo-severo-západu, směrem k Singoře. Tento kurz držel admirál Phillips do 20:15, kdy se otočil a definitivně zamířil zpět do Singapuru.

Díky špatné komunikaci mezi jednotkami japonského námořnictva se zpráva od průzkumných letadel nikdy nedostala k 22. letecké flotile a její velitel, kontradmirál Macunaga, nebyl nikdy informován o objevení svazu leteckým průzkumem. Japonský průzkumný letoun C5M, který byl vyslán nad Singapur totiž zaměnil dvě velké obchodní lodě za Repulse a Prince of Wales. Po tomto hlášení byl vypracován plán na zničení těchto plavidel v Singapuru. Odpoledne dostal Macunaga zprávu od ponorky I-56 korvetního kapitána Hakue Harady o spatření svazu Z. Teď měl velitel 22. letecké flotily dvě různé zprávy. Až po vyvolání fotek z průzkumného letounu se zjistilo, že dvě lodě v Singapuru jsou obchodní.

Prince of Wales

Mezitím dostala 7. eskadra japonských křižníků rozkaz, aby plula na východ, kde se měla ráno 10. prosince setkat s hlavní flotilou u mysu Cambodia. Také dostaly rozkaz ke startu a torpédovému útoku letouny G3M a G4M z 22. letecké flotily. Tyto plně vyzbrojené letouny prováděly pátrání celou noc. V jednu chvíli málem zaútočily na vlastní lodě, když velitel 2. letky pluku Mihoro, poručík Hačiro Takeda, spatřil stopu za velkou lodí. Naštěstí, díky signálům domnělého nepřítele, vyšlo najevo, že je to křižník Čókaj, vlajková loď admirála Ozawy. Po tomto incidentu byly všechna letadla odvolána zpět na základnu u Saigonu.

Během noci se k sobě obě flotily dokonce přiblížily na asi 5 až 20 mil, jenže radar na Prince of Wales měl poruchu a japonské lodě tímto zařízením ještě vybaveny nebyly. Asi kolem půlnoci dostal admirál Phillips zprávu o probíhajícím vylodění v Kuantanu a bylo mu doporučeno, aby tam plul. Naneštěstí svaz Z zpozorovala ponorka I-58 korvetního kapitána Sohiči Kitamury. Když se ponorka konečně dostala do pozice pro útok zasekly se jí torpédomety, a když se konečně povedlo závadu odstranit byly už lodě daleko. Ponorka vypálila z velké dálky 5 torpéd na Repulse, všechna však minula. Na lodi ani netušili, jakému nebezpečí unikli. Když se admirál Kondo dověděl o kurzu britské flotily, bylo mu jasné, že ji nedostihne, a proto nařídil letecký útok 22. letecké flotily za úsvitu.

Když se svaz Z za úsvitu přiblížil k pobřeží Kuantanu objevil zde pouze neškodný japonský parník, kterému dovolil plout dále. Kolem půl sedmé ráno zahlédli na Prince of Wales letoun. Předpokládali, že je japonský, ale jeho posádka lodě neviděla. V 7:15 katapultovali z Prince of Wales jeden z hydroplánů. Pilot toho tohoto letounu poručík C. R. Bateman řekl:

„Měl jsem instrukce prohlédnout záhadné čluny, podívat se na stav letiště v Kuantanu, o kterém bylo hlášeno, že bylo bombardováno, a ještě se podívat do zálivu. Ale neměl jsem porušit rádiový klid. Loď mě neměla opět naložit, protože po dokončení svého úkolu jsem měl zamířit do Singapuru.“

Svazu Z se teď začínal krátit čas. Kolem páté hodiny ranní vystartovalo ze Saigonu 9 průzkumných bombardérů G3M. Vzhledem k tomu, že měly více paliva, mohly nést pouze dvě 50 kg pumy. Spolu s nimi letěly ještě dva průzkumné letouny C5M. Letouny měly prozkoumat co největší oblast, ve které se mohly nacházet britské lodě. Zatím, mezi 6:25 a 8:00, vystartovala letadla tří leteckých pluků Kanoja, Mihoro a Genzan z 22. letecké flotily (34 typů G3M s pumami 2×250 kg nebo 1×500 kg protipancéřovou pumou, 25 G3M a 26 G4M vyzbrojených torpédy).

skupina G4M

Tyto tři letecké pluky sice odstartovaly odděleně, ale sledovaly stejný kurz: jiho-jiho-západ. Startovaly s tím, že buď britskou flotilu spatří, nebo dostanou zprávu od nějakého průzkumného letounu. Kolem půl deváté 10. prosince spatřil jeden průzkumný letoun torpédoborec Tenedos. Zaútočil 50 kg pumami, ale torpédoborec minul. Za chvíli však na scénu dorazila letadla pluku Genzan a zaútočila 500 kg protipancéřovými pumami. Torpédoborec nebyl však ani jednou zasažen. Brzy poté, co na Prince of Wales dostali zprávu o napadení torpédoborce, zachytil radar přibližující se letadlo. Bylo to průzkumné G3M. Jeho pilot uviděl britské letadlo a asi o 40 mil dále britské lodě. Okamžitě odvysílal zprávu:

„Nepřátelská flotila spatřena v zeměpisné šířce 4, délce 103, jiho-jiho-východ. Kurz 60 stupňů. Nepřátelský svaz změnil kurz na 30 stupňů.“

O chvíli později přišlo další hlášení:

„Nepřátelský svaz doprovázen třemi torpédoborci. Plují v normálním pořadí, Prince of Wales a Repulse.“

V 11:13 radar odhalil skupinu letadel přibližujících se zprava. Šlo o bombardéry z leteckého pluku Mihoro. Po přiblížení zahájila palbu jako první 132mm děla na pravoboku Prince of Wales, hned potom 102mm protiletadlová děla na Repulse a postupně se přidávaly ostatní zbraně doprovodných torpédoborců. Letadla si jako první cíl vybrala Repulse a svrhla na něj svoje pumy. Námořníci na chvíli ztratili vizuální kontakt s touto lodí, která byla zahalena mračnem vody. Za okamžik však tuto loď uviděli znovu. Z její paluby stoupal kouř. Puma zasáhla hangár a pronikla pancéřovanou palubou, kde vybuchla a zabila a zranila zde řadu námořníků. Ovšem už za deset minut přišlo na můstek hlášení, že požár je pod kontrolou a loď je schopna udržet rychlost 25 uzlů. Při útoku na Repulse bylo pět z útočících strojů poškozeno; z toho dva tak, že se musely okamžitě vrátit do Saigonu. Zbylá letadla, která ještě měla pumy, vyčkávala v uctivé vzdálenosti na příležitost k útoku.

G4M "Betty" s britskými znaky (pravděp. kořist).

V 11:30 ukázal radiolokátor Prince of Wales další vlnu letadel. Jednalo se o 16 až 17 torpédových letounů. V 11:42 se vynořily z mraků a po dvou či třech nalétavaly na vlajkovou loď. Ani tady je nebyla schopna zastavit protiletadlová palba vedená z paluby bitevní lodě a letadla počala odhazovat svoje torpéda. Bitevní loď zahájila úhybný manévr doleva. Ten však nebyl dost rychlý a dvě torpéda zasáhla záď. Loď se naklonila o 13°, rychlost poklesla na 10 uzlů. Kormidlo se zaseklo a navíc výbuchy zablokovaly hřídel levého šroubu, která neunesla tento nápor, ohnula se a vytvořila do trupu dosti velký otvor. Vyřazení kotelny mělo za následek, že pro protiletadlová děla ráže 127 mm nemělo co dodávat energii. Loď začala opisovat pomalý oblouk. Svědkem útoku byla posádka britského letadla kroužícího nad svazem. Navigátor Herb Plenty vzpomíná:

„Ve výšce 200 stop nad mořem vlétly do skutečné protiletadlové clony, jak každá loď chrlila divokou stěnu šrapnelových granátů a jemné křivky trasového střeliva. Šedé kouřové obláčky z explodujích 5,25palcových střel ověnčily vzduch, zatímco lehké bafnutí tisíců nábojů malé ráže ostře okrajovalo cestu kolem Japonců. Ocelové střepiny, které padaly do moře, je zpěnily miniaturních gejzírů a bílé pěny.
Byli jsme překvapeni, když jsme uviděli, že torpédonosné bombardéry Micubiši přežijí takovou palbu, že odhazují torpéda a mnoho z nich ještě letí přímo nad bitevní lodí a střelci ostřelují její palubu. O několik vteřin děsivý sloup vody v blízkosti zádi bitevní lodě vystřelil do výšky 50 stop. Alespoň jedno torpédo zasáhlo Prince of Wales, kouř byl odvát za loď.

Ve stejnou dobu kdy probíhal útok na Prince of Wales začaly nalétat bombardéry i na Repulse. Její kapitán zatím vyčkával. Až ve chvíli, kdy se od japonských letadel začala oddělovat torpéda, vydal rozkaz k prudkému obratu o 45 stupňů doprava. Všech 12 torpéd loď minulo.

Kapitán lodi Repulse Tennant nemohl stále pochopit, kde jsou stíhačky RAF. Lodě byly napadeny již před hodinou a svaz se nacházel 125 mil od Singapuru, takže by tam už stíhačky měly být. Velícím důstojníkem svazu však byl Phillips a kapitán si nedovolil zatím jednat na vlastní pěst. Asi dvakrát se snažil pomocí signální lampy spojit s Prince of Wales. Když nedostal odpověď, nechal radistu odvysílat zprávu o náletu na obě lodě. Ve 12:04 byla zpráva zachycena a 12:15 odstartovalo 6 „buffal“.

Repulse v akci

Po dvanácté hodině se kapitán Tennant rozhodl osobně prohlédnou Prince of Wales. Snížil rychlost na 20 uzlů a otočil loď o 180 stupňů. Když byl asi 700 metrů od bitevní lodi přilétlo dalších 9 bombardérů. Rozdělily se na tři skupiny. Dvě zaútočily na Prince of Wales a jedna na Repulse. Kapitánovi se teď podařilo prudkým obratem nastavit záď torpédům. Tato torpéda by loď nezasáhla, ale jedna ze skupin, které mířily k Prince of Wales, se odklonila a zaútočila na Repulse z boku. Teď byla loď v podstatě v pasti. Zezadu a z boku se blížila torpéda. Námořníkům nezbylo než se jen držet a čekat. Torpédo narazilo do středu lodi. Loď se začala naklánět doleva, ale ani po tomto zásahu se nezdálo, že by loď byla významněji poškozena, protože byla stále schopna udržovat rychlost 25 uzlů.

Nejvzdálenějším bombardérům trvalo hodinu, než se jim podařilo dorazit ke svazu. Když se piloti přiblížili, uviděli dvě zasažené lodi. Japonské letouny zaútočily na Repulse ze všech možných stran. V takovém případě ani loď řízená tak mistrovskou rukou, jako byla ruku kapitána Tennanta, nemohla uniknout. Repulse byl zasažen 3 torpédy. Kapitán Tennant věděl, že pro křižník už není záchrany, a proto vydal rozkaz, aby všichni muži nastoupili na palubu. Loď se silně nakláněla na levobok a brzy náklon dosáhl 30°. Muži bez stopy paniky vybíhali na palubu. Potom začali skákat do vody. Už byl nejvyšší čas, protože náklon lodi začal dosahovat 60°. Při náklonu lodi na 70° vydal kapitán rozkaz opustit loď i důstojníkům na můstku a sám sešplhal k protiletadlovému dělu a rozhlížel se po palubě. Ve 12:33 se křižník potopil. Kapitán Tennant byl stažen pod hladinu, ale nějakým způsobem se mu podařilo dostat na hladinu. Když se nadechl a rozhlédl se kolem sebe, už loď nespatřil. Viděl pouze olejovou skvrnu a muže posádky bojující o záchranu. Navigátor Plenty opět vzpomíná:

„Ve 12:20 jsme uviděli, jak se blíží devět torpédonosných bombardérů, které se rozdělily do dvou sekcí a ze dvou stran zaútočily. Tím zabránily, aby se Repulse pokusil o hřebenový únik před torpédy. Loď byla zasažena, ale stále ještě plula rychlostí kolem 25 uzlů. O účinnosti jednotlivých útoků z různých směrů japonští velitelé dobře věděli. O pět minut později zaujali útočné postavení další tři japonské letky; jednotliví piloti nalétavali opět z různých směrů. Repulse byl zasahován torpédy, které byly doslova shazovány křížem krážem. Napočítali jsme tři exploze. Loď se začala rychle naklánět. Viděli jsme stovky mužů klouzajících se po lodních bocích do olejem zamaštěného moře. Repulse se rychle převrátil, chvíli v této poloze zůstal a po dvou minutách jeho 32 000 tun, zádí napřed, sklouzlo pod hladinu. Ryan do našeho deníku poznamenal čas 12:30.“

Ve 12:46 se objevilo posledních 17 bombardérů G3M leteckého pluku Mihoro. Všechny se blížily k neovladatelnému Prince of Wales. Tato bitevní loď už plula pouze rychlostí 8 uzlů a nemohla uniknout. Jedna 500 kg puma zasáhla střed lodi. Torpédoborec Express, který byl povolán kapitánem Leachem, se přiblížil k boku bitevní lodi a začal zachraňovat zraněné. Admirál Phillips vydal rozkaz kapitánu torpédoborce, aby vyslal do Singapuru žádost o vyslání vlečných lodí. Jenže žádné úsilí už nemělo význam. Japonská torpéda moc zpustošila boky lodi. Skrz velké díry se do nitra lodi valilo nepřetržitě obrovské množství vody. V 13:10 se loď zastavila. Kapitán Leach vydal rozkaz k opuštění lodi. Asi za 10 minut se loď potopila i s admirálem Phillipsem na palubě. Očitým svědkem zániku jednoho z nejlepších plavidel Royal Navy byl i navigátor Plenty:

„Prince of Wales svou agonii prodlužoval. Ve 13:00 se k boku 35 000 tunové bitevní lidi přiblížil torpédoborec. Námořníci přelézali na malou loď a hemžili se na její palubě. Ale kapitán mohl u boku Prince of Wales zůstat pouze 20 minut. Po této době se loď začala přes levý bok převracet a zmizela uprostřed obrovské skvrny svého vlastního palivového oleje.“

Na místě tragédie už zůstávaly pouze torpédoborce Express, Electra a Vampire a lovily trosečníky. Z lodi Prince of Wales bylo zachráněno 90 důstojníků a 1195 námořníků a z bitevního křižníku Repulse 42 důstojníků a 754 námořníků. Zahynulo 47 důstojníků a 793 námořníků.

Epilog

Dodnes zůstává otázkou, proč viceadmirál Phillips nepřivolal leteckou pomoc. Je vícero možností. Jedna možnost je, že když mu nebyla poskytnuta na začátku operace, nesnažil se o ni žádat ani později. Je ironií, že byl vypracován plán podle kterého měla stíhací hlídka šesti letadel nepřetržitě hlídkovat 60 mil od pobřeží až ke Kota Baharu. Druhá možnost je, že nechtěl porušit rádiový klid, aby nepřilákal pozornost. Třetí možnost je, že když dostal zprávu o vylodění v Kuantanu, myslel, že odesilatel zprávy sám zařídí stíhací ochranu. On ji, naneštěstí pro britské lodě, nezajistil.

Tato bitva jednou pro vždy rozuzlila spor o to, zdali se může bitevní loď sama ubránit leteckému útoku. Naneštěstí pro Brity se ukázalo, že ne. V praxi to znamenalo, že silné bitevní lodě vyzbrojené mohutnými děly už nejsou pány moří, ale nastupuje nový druh námořní války, který se bude točit kolem rychlých letadlových lodí, které se staly rozhodujícími plavidly na všech oceánech.

Po této porážce a kapitulaci Singapuru se britské lodě stáhly na Cejlon. V podstatě to znamenalo, že Spojenci už neměli v Pacifiku, Jihočínském moři ani v Indickém oceánu skoro žádné těžké lodě. Do května 1942 získali Japonci kontrolu nad ohromnými rozlohami Pacifiku a nad oblastmi od Japonska až po Austrálii, od Filipín až po Indii. Japoncům trvalo obsadit toto území asi 4 měsíce, Spojencům dobýt zpět asi 4 roky.

Pozn.: Krátce po potopení se Japonci rozhodli vyzvednout vraky obou lodí, popřípadě jejich radarovou výzbroj. V březnu 1942 se potápěči potopili k vraku Repulse. Vyzvedli několik protiletadlových děl a nějakou munici. Potom byli kvůli naléhavějším úkolům odvoláni. Další vyzvednutí se plánovalo na červen 1943. To už však nebylo možné uskutečnit vzhledem k situaci na bojišti. Na konci války vyhlásila britská vláda vraky lodí za její majetek a válečný hrob 840 námořníků. Dodnes vlají nad místy potopení bílé prapory.

G3M

Literatura:
Hasoň, Tomáš: Potopení svazu ´Z´ [online]. www.valka.cz [cit. 17. 12. 2002] http://www.valka.cz/newdesign/v800/show_html.php?id=698 
Hubáček, M.: Pacifik v plamenech, II, Praha 1997.
Kolektiv autorů: Svět ve válce 1939-1945, Praha 1994.
Saunders, H. H.: Duel v Pacifiku, Plzeň 1995.
Shores, Ch. – Cull, B. – Izawa, J.: Krvavá jatka I., Plzeň 1994.

Starší článek o této události naleznete zde: Zkáza svazu Z.