Partyzánka Olga Františáková
Autor: Roman Babica a Ondřej Haša
| Datum: 10. 6. 2019
Životní osudy Olgy Františákové nepřestávají zajímat velké množství badatelů zabývajících se druhou světovou válkou. Bohužel mnohdy se její příběh ztrácí pod nánosy nepravd a lží.
Olga se narodila dne 18. března 1926 v obci Dedovo (Дийда, okres Berohovo) na Podkarpatské Rusi (dnešní Ukrajina, 55 km jihovýchodně od Užhorodu) jako druhé ze tří dětí četnickému strážmistrovi a italskému legionáři Františku Františákovi z Lidečka a jeho manželce Ireně, roz. Gazdagové z Dedova. Obecnou školu začala Olga navštěvovat v rodném Dedově, ale z důvodu vzniku Slovenského štátu a obsazení území Podkarpatské Rusi maďarskými vojsky musela dokončit vzdělání až na Moravě. Už odjezd z rodné obce byl dramatický, kdy na jejich vlak bylo na slovenském území stříleno. Nejdříve Františákovi přebývají u příbuzných v Lidečku, následně se stěhují do Zádveřic čp. 209 a až v roce 1942 se stěhují do podnájmu v hostinci v Uble čp. 3.
Gestapák Jan Janda
U obce Rajec byla zadržena partyzánskou hlídkou a předvedena před velitele Janko Ušiaka. Po úspěšném absolvování výslechu byla přijata do partyzánského oddílu. Už na území protektorátu, po přestřelce u Čertova mlýna a zničení partyzánského bunkru na Kněhyni se Olga vydala spolu s budoucím velitelem oddílu Josefem Houfkem a Jugoslávcem Matou na Vsetínsko do obce Seninka, kde se setkali s dalšími partyzány: Ladislavem Vernerem, Lexou, Simeonem Žukovem, Prokopevem a Crhou. Úplně si nesedli a Lexa dokonce Houfkovi vyhrožoval, že pokud se bude dál velmi neurvale chovat, zastřelí ho.
Příslušníci partyzánského oddílu Olga. Sama Olga z fotografie odstranila hvězdu se srpem a kladivem na praporu
Olga během působení v partyzánském oddílu
Příslušníci oddílu Olga zleva A. Slabik, O. Bečák, J. Pospíšil, J. Houfek, O. Františáková a N. V. Orlov
Olga Chytilová s manželem Jaroslavem těsně před chystaným nepovedeným útěkem
Po propuštění Olga pracovala jako poštovní doručovatelka. Dle vzpomínek bratra Olgy v té době manžel hodně pil a Olgu tělesně týral. Na přelomu roku 1948/49 se jim narodil první syn Jaroslav, o tři roky později syn René.
Začátkem roku 1969 se ještě Olga pokusila svolat své bývalé spolubojovníky na sraz do Velkých Karlovic, kde se chtěli poradit, jak se zbavit těch, co si jen na partyzány hráli, ale po srpnových událostech roku 1968 se uzavřela do sebe. Od roku 1974 se spolu s manželem starali o svojí vnučku, která naopak ve svých vzpomínkách uvádí, že nikdy nezažila, že by byl děda na babičku hrubý. V roce 1984 manžel Jaroslav zemřel a Olga se s vnučkou přestěhovala k synovi Jaroslavovi. V roce 1988 jí byla diagnostikována rakovina a dne 28. října 1988 v olomoucké nemocnici zemřela.
Olga s manželem a synem Jaroslavem
Sestra Olgy Jiřina Leštinská roz. Gizela Františáková
Už v letech 1956-1957 vycházel v Německu v časopise Münchner Illustrierte na pokračování seriál Partyzánka o „krásné Češce Olze Františákové, o její démonické roli u partyzánů a ...gestapu.“ Agentku gestapa udělal z Olgy spisovatel Rudolf Ströbinger ml. ve své knížce „Rudá zrada“, kde díky informacím od svého otce mimo jiné popisuje i zastřelení agenta gestapa Františka Šmída alias Velkého Franty ve Valašském Meziříčí.
Otec spisovatele Rudolfa Ströbingera měl pohnutý osud. Působil ve Valašském Meziříčí jako „pravá ruka vedoucího NSDAP“, dostal do správy židovský konfiskát - firmu Arnošta Knöppfelmachera, za války byl odsouzen jako učitel za zneužití školních dívek k pěti měsícům odnětí svobody. Po válce byl odsouzen na doživotí za podíl na smrti několika občanů Valašského Meziříčí. Tento trest mu byl snížen amnestií a posléze po roce 1962 na přímluvu starosty města Görlitz (Zhořelec) propuštěn do NDR, ke svojí druhé manželce Lidegardě (s první manželkou doposud nebyl rozvedený).
Syn Rudolf po srpnu 1968 emigroval a věnoval se literatuře faktu, publikoval na různá témata, bohužel jeho práce se nemohou řadit k těm serioznějším. A čím okořenit knihu vydanou v Německu v roce 1978, než postavou temné ženy, která už ve třinácti flirtuje s německými vojáky a je zároveň příslušnicí odboje a agentkou gestapa.
Olga nebyla ctnost sama, na některé aspekty své minulosti sama nebyla hrdá. Je třeba si uvědomit, že část života prožila ve zlomové době, kdy každé rozhodnutí a chyba mohla mít fatální následky a mohla rozhodovat o životě a smrti spousty lidí. Ne vždy byla přijímaná rozhodnutí správná, ale i to bohužel patří k životu.
Olga se narodila dne 18. března 1926 v obci Dedovo (Дийда, okres Berohovo) na Podkarpatské Rusi (dnešní Ukrajina, 55 km jihovýchodně od Užhorodu) jako druhé ze tří dětí četnickému strážmistrovi a italskému legionáři Františku Františákovi z Lidečka a jeho manželce Ireně, roz. Gazdagové z Dedova. Obecnou školu začala Olga navštěvovat v rodném Dedově, ale z důvodu vzniku Slovenského štátu a obsazení území Podkarpatské Rusi maďarskými vojsky musela dokončit vzdělání až na Moravě. Už odjezd z rodné obce byl dramatický, kdy na jejich vlak bylo na slovenském území stříleno. Nejdříve Františákovi přebývají u příbuzných v Lidečku, následně se stěhují do Zádveřic čp. 209 a až v roce 1942 se stěhují do podnájmu v hostinci v Uble čp. 3.
Po dokončení obecné školy Olga zůstala v domácnosti, občas vypomáhala v hostinci. Na příkaz pracovního úřadu začala pracovat u firmy Baťa, později jako služka ve Vizovicích. Žádná z prací se jí však nezamlouvala a tak se rozhodla odjet za svou sestrou Gizelou do Prahy, kde pracovala v bufetu U Vašíčků, později Na Rybníčku. Zde s největší pravděpodobností pracovala načerno, a protože se dozvěděla, že je hledaná Úřadem práce ve Zlíně, opustila Prahu a vrátila se do obce Ubla. Odtud se vydala ke svojí babičce do Dedova, překročit protektorátní hranice na Slovensko se jí povedlo až na třetí pokus. Po nějakém čase byla zadržena maďarskými četníky a v květnu 1944 předána gestapu do Zlína, kde se musela každých 14 dní hlásit.
Po vypuknutí Slovenského národního povstání odjela Olga k příbuzným do Lidečka a znovu se chtěla pokusit překročit hranice protektorátu, ty však už byly mnohem lépe střeženy. Snad proto se seznámila s příslušníkem gestapa Janem Jandou. Možná si myslela, že díky milostnému poměru s Jandou se jí podaří překročit střežené hranice. Po čase zjistila, že jí Janda nepomůže a proto se domluvila s nájemcem Hornolidečské nádražní restaurace, který jí dohodl přejezd v zapečetěném vlaku se slovenskými financi.
Gestapák Jan Janda
U obce Rajec byla zadržena partyzánskou hlídkou a předvedena před velitele Janko Ušiaka. Po úspěšném absolvování výslechu byla přijata do partyzánského oddílu. Už na území protektorátu, po přestřelce u Čertova mlýna a zničení partyzánského bunkru na Kněhyni se Olga vydala spolu s budoucím velitelem oddílu Josefem Houfkem a Jugoslávcem Matou na Vsetínsko do obce Seninka, kde se setkali s dalšími partyzány: Ladislavem Vernerem, Lexou, Simeonem Žukovem, Prokopevem a Crhou. Úplně si nesedli a Lexa dokonce Houfkovi vyhrožoval, že pokud se bude dál velmi neurvale chovat, zastřelí ho.
Nakonec ale vznikla jedenáctičlenná skupina, která se v prosinci 1944 vydala přes Lutoninu (zde obdržela rudou vlajku, kterou dostal na starosti Žukov), Zádveřice do Březůvky. Na cestě do Halenkovic, kde chtěli ukrást autobus a vydat se na Českomoravskou vrchovinu, narazili u obce Jalubí na německou hlídku a členy gestapa. Během boje Crha a Mato ustoupili zpět na obec Slavitínky, zbytek směrem na Žlutavy, ze kterých postupovali do Chřibských lesů. Zde Josef Houfek, Olga, Ladislav Verner a Simeon Žukov dne 9. ledna 1945 v Nemochovicích založili partyzánský oddíl Olga, jejímž velitelem je ustanoven Josef Houfek a jeho zástupkyní je zvolena samotná Olga (přesná trasa postupu zde).
Příslušníci partyzánského oddílu Olga. Sama Olga z fotografie odstranila hvězdu se srpem a kladivem na praporu
O akcích oddílu Olga, ať už úspěšných nebo neúspěšných, bylo napsáno hodně. Oddíl se postupně rozšířil až na 3 roty (přes 120 členů). Příslušníci oddílu kromě šatstva, jídla, zbraní požadovali i kuřivo a alkohol. Zde je třeba vysvětlit, že nahlásit takovéto zásobovací návštěvy partyzánů museli pochopitelně i spolupracovníci odboje, už jen proto, že pak nebyli schopni splnit nucené dodávky. Spousta spolupracovníků partyzánů se dělila i o to málo, co ještě měli, ale vyskytly se i případy, kdy si partyzáni a hlavně „rádoby“ partyzáni opatřovali potraviny i s použitím násilí.
Olga během působení v partyzánském oddílu
Největšími úspěchy partyzánského oddílu Olga bylo vypuštění 24 vagonů s cca 512 tisíci litry oleje, lihu a benzolu na nádraží v Morkovicích (této akce se Olga sama účastnila) a zajetí velitele německé 16. tankové divize generálmajora Dietricha von Müllera a kroměřížského okresního hejtmana Karla Koblischka na zámku Dubských v Hošticích (tuto akci provedla III. rota pod vedením Josefa Matouška). Doprovod generálmajora Müllera byl ve sklepě postřílen a přežil jen poddůstojník Hans Stocker, jenž byl následujícího dne objeven přivolanou policií zraněn pod hromadou mrtvých těl ve sklepě zámku. Hejtmana Karla Koblischka poté při cestě na předání Rudé armádě zastřelili (některé prameny uvádějí oběšení).
Příslušníci oddílu Olga zleva A. Slabik, O. Bečák, J. Pospíšil, J. Houfek, O. Františáková a N. V. Orlov
Dnes je oddíl spíše znám pro chování jeho velení, hlavně velitele Houfka, který v opilosti nařídil popravy
několika nevinných lidí z řad partyzánů (Jindřicha Glozy, Františka Chlapíka, Vladislava Chocholače, Antonína Koupila, Aloise Novotného, Bohumila Lozerta, Bohumila Čihanka, Eduarda Hudečka) a svým chováním ohrožoval i ostatní, kteří je podporovali. Za tyto činy a za měsíční službu ve wehrmachtu byl Houfek po válce odsouzen k 3 letům těžkého žaláře, v roce 1948 dostal milost, poté emigroval do Rakouska, kde byl naverbován CIC a znovu poslán zpět do ČSR jako agent převaděč. Byl chycen a odsouzen k pěti letům těžkého žaláře, po propuštění se v roce 1954 oženil s bývalou členkou oddílu Olga Ninou Tesaříkovou a přijal její příjmení. Po několika letech soužití se Nina s Houfkem rozvedla a ten propadl alkoholizmu.
Po válce Olga nejdříve bydlela v Brně, poté, co se její otec stal vrchním strážmistrem v Šumperku, žila v Šumperku na ulici Mazalova 1. V Brně vypovídala proti svému bývalému milenci a veliteli oddílu Houfkovi ve věci nařízených poprav, ten jí ze msty obvinil z prostituce, krádeže zlatého prstenu, peněz a hlavně ze spolupráce s gestapem. To se však u Mimořádného lidového soudu v Brně neprokázalo. Ve stejnou dobu probíhalo ve Vsetíně šetření pro podezření z přestupku „proti národní cti“ kvůli známosti s gestapákem Jandou. Komise rozhodla v její neprospěch a Olga byla odsouzena k vyvěšení oznámení o přestupku po dobu 14 dní v místě jejího bydliště. Několikrát se odvolala, ale nebylo ji to nic platné.
V roce 1948 se provdala za Jaroslava Chytila, se kterým se neúspěšně pokusila dne 17. července 1948 u Chebu o překročení hranic do NSR. Dalšími účastníky útěku byli Alois Chytil, Hynek Chytil a Bronislava Drábková. Těmto třem se útěk povedl. Díky tomu, že ještě nebyl v platnosti „Zákon na ochranu lidově-demokratické republiky“, který platil až od 24. října 1948, byli manželé po nějakém čase z Pankrácké věznice propuštěni.
Olga Chytilová s manželem Jaroslavem těsně před chystaným nepovedeným útěkem
Po propuštění Olga pracovala jako poštovní doručovatelka. Dle vzpomínek bratra Olgy v té době manžel hodně pil a Olgu tělesně týral. Na přelomu roku 1948/49 se jim narodil první syn Jaroslav, o tři roky později syn René.
Začátkem roku 1969 se ještě Olga pokusila svolat své bývalé spolubojovníky na sraz do Velkých Karlovic, kde se chtěli poradit, jak se zbavit těch, co si jen na partyzány hráli, ale po srpnových událostech roku 1968 se uzavřela do sebe. Od roku 1974 se spolu s manželem starali o svojí vnučku, která naopak ve svých vzpomínkách uvádí, že nikdy nezažila, že by byl děda na babičku hrubý. V roce 1984 manžel Jaroslav zemřel a Olga se s vnučkou přestěhovala k synovi Jaroslavovi. V roce 1988 jí byla diagnostikována rakovina a dne 28. října 1988 v olomoucké nemocnici zemřela.
Olga s manželem a synem Jaroslavem
Sestra Olgy Jiřina Leštinská roz. Gizela Františáková
Už v letech 1956-1957 vycházel v Německu v časopise Münchner Illustrierte na pokračování seriál Partyzánka o „krásné Češce Olze Františákové, o její démonické roli u partyzánů a ...gestapu.“ Agentku gestapa udělal z Olgy spisovatel Rudolf Ströbinger ml. ve své knížce „Rudá zrada“, kde díky informacím od svého otce mimo jiné popisuje i zastřelení agenta gestapa Františka Šmída alias Velkého Franty ve Valašském Meziříčí.
Otec spisovatele Rudolfa Ströbingera měl pohnutý osud. Působil ve Valašském Meziříčí jako „pravá ruka vedoucího NSDAP“, dostal do správy židovský konfiskát - firmu Arnošta Knöppfelmachera, za války byl odsouzen jako učitel za zneužití školních dívek k pěti měsícům odnětí svobody. Po válce byl odsouzen na doživotí za podíl na smrti několika občanů Valašského Meziříčí. Tento trest mu byl snížen amnestií a posléze po roce 1962 na přímluvu starosty města Görlitz (Zhořelec) propuštěn do NDR, ke svojí druhé manželce Lidegardě (s první manželkou doposud nebyl rozvedený).
Syn Rudolf po srpnu 1968 emigroval a věnoval se literatuře faktu, publikoval na různá témata, bohužel jeho práce se nemohou řadit k těm serioznějším. A čím okořenit knihu vydanou v Německu v roce 1978, než postavou temné ženy, která už ve třinácti flirtuje s německými vojáky a je zároveň příslušnicí odboje a agentkou gestapa.
Olga nebyla ctnost sama, na některé aspekty své minulosti sama nebyla hrdá. Je třeba si uvědomit, že část života prožila ve zlomové době, kdy každé rozhodnutí a chyba mohla mít fatální následky a mohla rozhodovat o životě a smrti spousty lidí. Ne vždy byla přijímaná rozhodnutí správná, ale i to bohužel patří k životu.
Prameny
- PNC 226/46 šetření provinění „proti národní cti“ ve Vsetíně s Olgou Františákovou
- MZM 8811-25, 300-144 soud s Josefem Houfkem, obvinění Olgy Františákové v Brně
- Z-10-8 spis mimo jiné o nepovedeném útěku Olgy Františákové
- T160/50 soud s Rudolfem Ströbingerem ve Valašském Meziříčí
- Archiv bezpečnostních složek, Josef Houfek, rodina Ströbingerova
- V-578 spis Durdíka Jaroslava a spol.
- Vzpomínky rodinných příslušníků
- Fotografie: www.jurickuvmlyn.unas.cz
- Home
- > Osudy, vzpomínky válečných účastníků
- > Partyzánka Olga Františáková
Přebírání a další publikace materiálů z webu Fronta.cz - druhá světová válka je bez předchozího písemného souhlasu autorů zakázáno.