Ke komentáři ke knize, kterou jsem s velkým zaujetím přečetl jsem se dostal na Databázi knih, kde je odkaz na tři recenzenty - ti dva ostatní jsou zjevně profesionální novináři. Auto téhle recenze podle všeho ne. Zato knihu četl, pochopil a na rozdíl od oněch dvou hlídacích psů demokracie píše o tom, co je v knize důležité a podstatné. Neopakuje hloupá a hlavně nepravdivá klišé, že MacLean je předobrazem Jamese Bonda ve Flemingových románech ani hloupé bláboly o dobrodruhovi. MacLean nebyl dobrodruh, byl to člověk který toužil poznávat a chápat. Nešlo mu o osobní uspokojení a adreanlin. Šlo mu přesně o to, co Vojtěch Šír vystihl svými citáty a zkratkami. Takže mu děkuji, já jsem totiž knihu pochopil úplně stejně a doplnil bych jednu perličku k onomu dotazu Churchilla k Macleanovi, jestli se hodlá v Jugoslávii po válce usadit a jeho rychlé záporné odpovědi. Never say never. MacLean zůstali s Titem přáteli ne calý život (MacLean umřel 16 let po Titově smrti), ale hlavně mu Tito administrativním fíglem umožnil získat na Korčule vilu, ve které MacLean trávil každý rok několik měsíců, nejméně tolik, kolik pobýval ve své rodné Británii.
Skvělý komentář
David Přáda 29. 8. 2026 16:27