S. M. Štemenko - Generální štáb za války, kapitola třetí rok 1942
Volně cituji: „Od května se začaly události na sovětsko-německé frontě vyvíjet v náš neprospěch. Velký neúspěch stihl především Krymský front, který byl vytvořen začátkem roku 1942 a měl osvobodit Krym.
Od února do dubna se Krymský front za podpory Černomořského loďstva třikrát pokusil prolomit obranu Němců, ale svůj úkol nesplnil a byl nucen přejít do obrany. Již v březnu k němu vyslal hlavní stan jako svého představitele L. Z. Mechlise.. Jeho prvním opatřením bylo odvolání náčelníka štábu frontu Tolbuchina, jehož nahradil generálmajorem Věčným.“
A teď přijde to důležité.
„Slabinou bylo operační uspořádání frontu, jež neodpovídalo potřebám obrany. Vojska byla přeskupena, jako by měla útočit.. Zato nepřítel nespal. Připravoval útok, aby smetl sovětská vojska z Kerčského poloostrova a pak se mohl plně soustředit na zasazení úderu hrdinně se bránícímu Sevastopolu.“
A dál je to čistá Suvorovština:
„Přípravy Němců k útoku neušly pozornosti našich průzkumníků. Frontový průzkum zjistil dokonce na den přesně, kdy nepřítel zaútočí. Bylo to včas sděleno vojskům. Avšak ani představitel hlavního stanu, ani velitel frontu nepodnikli náležité kroky k odražení úderu.“
Námitka! Kdo byl onen představitel hlavního stanu? Správně - byl to Lev Mechlis.
„A tak němci udeřili na slabý úsek fronty, prolomili naše postavení a rychle začali rozšiřovat svůj úspěch.“
A dál nastal secmazec, chaos a panikářský ústup na východ. A bylo vymalováno. Načež následuje Mechlisův telegram z 8. května adresovaný vrchnímu veliteli, telegram prosycený lží, který Štemenko popisuje jako pokus představitele hlavního stanu vyhnout se odpovědnosti. Následuje telegram soudruha Stalina - načež byl Mechlis zproštěn funkce náměstka lidového komisaře obrany a byla mu snížena vojenská hodnost. A tady je Štemenkova důležitá poznámka - Už nikdy nebyl vyslán k vojskům jako představitel hlavního stanu.
A dál se dějí věci vskutku děsivé a neuvěřitelné:
„Zatímco se bojovalo na Kerčském poloostrově, přešly armády Jihozápadního frontu do útoku u Charkova, kterou podniklo vedení frontu z vlastní iniciativy. Události se vyvíjely nepředvídatelným směrem.. Situace frontu se stále zhoršovala, až se stala kritickou.. vrchní velitel byl nucen odpovědět - „...Hlavní stan nemá nové divize připravené k boji...“
V podstatě nastala katastrofa, nebylo čím zatarasit cestu na Voroněž a přístupy k Volze. Útok přes Donbas byl otevřen - a na Kavkaz, jak nás upozorňuje Štemenko - bylo co by kamenem dohodil.
Stručně - německá armáda pronikla do operačního prostoru a cesta na Stalingrad byla otevřená.
V originále ovšem prameny jsou a těch pár stránek navíc mohlo nakladatelství knize obětovat. Samotná kniha je trestuhodně stručná, a tak se nedovíme, že Mechlis byl zapojen do problematiky polských vojenských zajatců, z níž vyklíčila katyňská tragédie, že se podílel na machinacích kolem finských komunistů, kteří měli doma na podzim 1939 vyvolat státní převrat a další tajnosti. Dále, Mechlisova role v indoktrinaci obyvatelstva na osvobozených územích v roce 1944-45, speciálně na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, je načrtnuta útržkovitě a zcela zkresleně. Velmi letmo je zmíněna Mechlisova zásadní role vůdčího armádního ideologa. Přečteme-li si třeba jeho projev na stranickém aktivu Kyjevského zvláštního vojenského okruhu v březnu 1939 „Na šturm kapitalizma, k mirovoj Kommuně“ (Istoričeskij archiv, No2,3/2005), vynoří se nám v mysli patřičnost Suvorovovy argumentace v jeho knihách. Místy autor knihy tahá čtenáře za nos. Například události u Chalchyn golu, vzájemný vztah Mechlise a Žukova (str.119). Přece je nesmysl napsat, že velitel armádní skupiny Žukov požádal náměstka lidového komisaře (ministra) obrany Mechlise, aby se mu nepletl do práce.
Podle mého názoru tento významný vojenský historik nevyužil možností vytěžení jemu dostupných archivních fondů, aby čtenářům objektivně vyložil Mechlisovy činy ve stranické, armádní a exekutivní oblasti, neboť jeho další tituly týkající se Mechlise „Iz za spinny vožďa“ a „Těň vožďa“ nepřnášejí žádné nové převratné informace. Možná to byl autorův záměr, rozkolísat chatrnou konstrukci přežívajícího výkladu sovětských dějin jen v nezbytně nutné míře.
V květnu 1956 Žukov říká: "Podle anglických zákonů bylo počítáno důstojníkům a mužstvu v zajetí jejich služné, a to dokonce s přídavkem spojeným s těžkostí situace, v níž se po tu dobu nacházeli. A co u nás - Mechlis domyslel věc až k tomu, že hlásal: každý, kdo se dostal do zajetí, je zrádce vlasti. A zdůvodnil to tím, že každý sovětský člověk, kterému hrozí zajetí, je povinen spáchat sebevraždu. To znamená, že vlastně požadoval, aby ke všem těm milionům padlých ve válce se přidalo ještě několik milionů sebevrahů. Více než polovina těchto zajatců byla Němci v zajetí umučena, zemřela hladem a nemocemi, ale podle Mechlisovy teorie i po návratu, poté co prošli tímto peklem, nalezli doma takový vztah odpovědných lidí z okolí k sobě, že by se měli kát za to, že tehdy, v letech 1941 nebo 1942 se sami okamžitě nezbavili života. Takový byl Mechlis!"
Rok 1942
Sologdin 1. 7. 2010 00:19Volně cituji: „Od května se začaly události na sovětsko-německé frontě vyvíjet v náš neprospěch. Velký neúspěch stihl především Krymský front, který byl vytvořen začátkem roku 1942 a měl osvobodit Krym.
Od února do dubna se Krymský front za podpory Černomořského loďstva třikrát pokusil prolomit obranu Němců, ale svůj úkol nesplnil a byl nucen přejít do obrany. Již v březnu k němu vyslal hlavní stan jako svého představitele L. Z. Mechlise.. Jeho prvním opatřením bylo odvolání náčelníka štábu frontu Tolbuchina, jehož nahradil generálmajorem Věčným.“
A teď přijde to důležité.
„Slabinou bylo operační uspořádání frontu, jež neodpovídalo potřebám obrany. Vojska byla přeskupena, jako by měla útočit.. Zato nepřítel nespal. Připravoval útok, aby smetl sovětská vojska z Kerčského poloostrova a pak se mohl plně soustředit na zasazení úderu hrdinně se bránícímu Sevastopolu.“
A dál je to čistá Suvorovština:
„Přípravy Němců k útoku neušly pozornosti našich průzkumníků. Frontový průzkum zjistil dokonce na den přesně, kdy nepřítel zaútočí. Bylo to včas sděleno vojskům. Avšak ani představitel hlavního stanu, ani velitel frontu nepodnikli náležité kroky k odražení úderu.“
Námitka! Kdo byl onen představitel hlavního stanu? Správně - byl to Lev Mechlis.
„A tak němci udeřili na slabý úsek fronty, prolomili naše postavení a rychle začali rozšiřovat svůj úspěch.“
A dál nastal secmazec, chaos a panikářský ústup na východ. A bylo vymalováno. Načež následuje Mechlisův telegram z 8. května adresovaný vrchnímu veliteli, telegram prosycený lží, který Štemenko popisuje jako pokus představitele hlavního stanu vyhnout se odpovědnosti. Následuje telegram soudruha Stalina - načež byl Mechlis zproštěn funkce náměstka lidového komisaře obrany a byla mu snížena vojenská hodnost. A tady je Štemenkova důležitá poznámka - Už nikdy nebyl vyslán k vojskům jako představitel hlavního stanu.
A dál se dějí věci vskutku děsivé a neuvěřitelné:
„Zatímco se bojovalo na Kerčském poloostrově, přešly armády Jihozápadního frontu do útoku u Charkova, kterou podniklo vedení frontu z vlastní iniciativy. Události se vyvíjely nepředvídatelným směrem.. Situace frontu se stále zhoršovala, až se stala kritickou.. vrchní velitel byl nucen odpovědět - „...Hlavní stan nemá nové divize připravené k boji...“
V podstatě nastala katastrofa, nebylo čím zatarasit cestu na Voroněž a přístupy k Volze. Útok přes Donbas byl otevřen - a na Kavkaz, jak nás upozorňuje Štemenko - bylo co by kamenem dohodil.
Stručně - německá armáda pronikla do operačního prostoru a cesta na Stalingrad byla otevřená.
poznámky k obsahu
Jiří Pospíšil 14. 4. 2010 20:39Podle mého názoru tento významný vojenský historik nevyužil možností vytěžení jemu dostupných archivních fondů, aby čtenářům objektivně vyložil Mechlisovy činy ve stranické, armádní a exekutivní oblasti, neboť jeho další tituly týkající se Mechlise „Iz za spinny vožďa“ a „Těň vožďa“ nepřnášejí žádné nové převratné informace. Možná to byl autorův záměr, rozkolísat chatrnou konstrukci přežívajícího výkladu sovětských dějin jen v nezbytně nutné míře.
Žukov o Mechlisovi
Krojc 10. 12. 2009 11:46