Když se mi do rukou dostala tato kniha, nevěděl jsem přesně, do čeho jdu. Jméno autora mi nic neříkalo a podobnou látkou se už předtím na našem trhu zabývala kniha Davida Glantze „Od Donu k Dněpru“. Ovšem každá kniha z východní fronty dobrá, a proto jsem se po ní vrhl.

Nejprve tedy něco o knize samotné. Je členěna do několika kapitol, představujících logické celky. V první kapitole se autor věnuje popisu jižního křídla východní fronty na přelomu let 1942/43, přesněji od chvíle zahájení sovětské operace Uran, která vedla k obklíčení německých vojsk u Stalingradu, až do jejich kapitulace. Tyto akce jsou zde stručně popsány a nastíněny také události následující.

V kapitole číslo dva se autor věnuje Rudé armádě. Rozebírá zde sovětskou pěchotu, tankové vojsko, dělostřelectvo, vrchní velení. Vypočítává zde jejich přednosti a slabiny, jakých přehmatů se nejčastěji dopouštěli sovětští velitelé a samozřejmě nemůže opomenout zhodnocení legendárního sovětského tanku T-34. Obdobně třetí kapitola je věnována německému Wehrmachtu a Waffen SS.

V kapitole číslo čtyři je rozebrána sovětská operace Skok, její plánování, přípravy a provedení. Následuje pátá kapitola se sovětskou operací Hvězda, šestá, která se zabývá německým protiútokem na Donbasu a sedmá popisující německý protiútok u Charkova. V osmé kapitole je shrnutí a výsledky bojů a následují přílohy.

Jak na mne kniha působila? Musím říci, že chtě nechtě jsem ji stále musel srovnávat s již zmiňovaným Glantzem. Což je potom docela ošidné, protože jeho knihy považuji za to nejlepší, co se v dané problematice na našem trhu vyskytuje.

Celkově řečeno, mě kniha nijak zásadně nezklamala. Ovšem pokud bych měl být přísnější, nejedná se o knihu skutečné extratřídy. Boje jsou popsány poměrně detailně a to jak z německé, tak ze sovětské strany. Čtenář získá poměrně ucelený přehled o tom, co se na východní frontě v popisovaném období dělo. Četba je plynulá a popisy bojů jsou oživeny vzpomínkami přímých účastníků. Ovšem jsou zde i drobné nedostatky. V oblasti popisu bojů se mi jeví, že v knize Od Donu k Dněpru bylo více faktických informací. Navíc tato kniha sloužila i jako zdroj, například je z ní sestavena organizace jednotlivých uskupení účastnících se bojů.

Jsou zde nevyrovnané pasáže. Například popis Tankového sboru SS je poměrně obsáhlý a rozebírá každou divizi tohoto sboru zvlášť. To se ale nedá říci o popisu dalších jednotek, které jsou zde podány buď stručně anebo vůbec. Pro nás jistě zajímavá pasáž popisující nasazení československého praporu je plná nepřesností. Naštěstí je česká redakce v poznámkách opravila. To udělala i dalších případech, plus doplnila různé informace v knize se nevyskytující a tak opět mohu podotknout, že poznámkový aparát JOTY patří z mého pohledu k jedněm z nejlepších. Dále mi vadilo, že u některých údajů se autor odvolával jen na internetové zdroje. Mapová příloha mohla být také štědřejší, skládá se toliko ze dvou map.

Rozhodně zajímavým zpestřením jsou paměti přímých účastníků, které knize dodávají na plastičnosti a dokreslují dobovou atmosféru - vezměme například popis osvobozeného Charkova od britského dopisovatele. Jen škoda, že takovýchto pasáží není v knize více.

Co říci závěrem? Kniha určitě patří k tomu lepšímu v dané kategorii a v rámci širší knihovny, jako doplnění další literatury, by asi neměla chybět.