Kniha se zabývá zajímavou otázku, kdo podporoval (nejen) finančně Hitlerovu stranu v době, kdy na tom ještě nebyla příliš dobře. I když se na obálce uvádí, že jde o převratnou studii, která poprvé ukazuje celé pozadí financování nacistů, tak kniha žádné skutečné senzace nepřináší. Spíše shrnuje dosavadní už známé údaje. Činí to ovšem dosti přehledně a čtivě.
Kniha je zároveň i historií prvních let nacistické strany. Jak autor dokládá, nacistická strana byla až do svého nástupu k moci v podstatě v neustálé finanční krizi. Proto se musela nejvíce spoléhat na příspěvky svých členů a sympatizantů zejména z nižší a střední třídy. Od velkoprůmyslníků během 20. let příliš velkou podporu nedostala, ovšem s několika výjimkami, jako byl např. Fritz Thyssen. Autor nepřináší žádné nové doklady o dosud nepoznaných zdrojích nacistů, většina dokladů byla stejně už dávno zničena.
Výmarská republika se kromě krátkého období prosperity v letech 1924-1929 zmítala v těžké hospodářské a sociální krizi. Z té samozřejmě těžily extrémní síly, jako byli komunisté a nacisté. A právě vzestup komunistů zapříčinil příklon středních a vyšších tříd k nacistům, protože pouze nacisté dokázali odvést voliče komunistům.
Značný díl finančních zdrojů pro nacisty tak tvořily příspěvky od středních podnikatelů, úředníků, střední třídy. Hitlerovi a jeho kumpánům (Göring) se také podařilo získat sympatizanty mezi bohatými vrstvami a mezi šlechtou. Tady autor upozorňuje na chybu podceňování Hitlera, který se z demagogického táborového řečníka dokázal změnit na příjemného a zábavného společníka i pro vyšší třídu.
Autor také uvádí některé zahraniční sympatizanty nacistů, finanční zdroje získali např. z Itálie nebo od Henryho Forda. Neuvádí zde ovšem konkrétní důkazy, které neexistují, ale odvolává na vzpomínky a paměti konkrétních aktérů různých tajných jednání. Právě Fordovi je věnována jedna z kapitol knihy. Ford byl známý radikální antisemita, jeho kniha Mezinárodní Žid se stala jednou z inspirací Hitlerova Mein Kampfu, kde najdeme řadu podobných myšlenek. Ford ve 20. letech zřejmě nacistickou stranu finančně podpořil, v roce 1938 mu Hitler udělil speciální vyznamenání.
Aby získal podporu velkoprůmyslu, musel se Hitler vypořádat s „levicovým“ křídlem své strany. V původním programu NSDAP se totiž mísily nacionalistické požadavky se socialistickými. Ty ale Hitler nikdy nemyslel vážně a sloužily pouze pro přilákání dělnických voličů. Tak to také vysvětlil zástupcům průmyslu. Když levé křídlo v čele s Gregorem Strasserem začalo požadovat plnění socialistických bodů programu, bylo ze strany vyloučeno. Tady autor upozorňuje, že právě Strasser, který byl po Hitlerovi druhý neojblíbenější mezi nacisty, mohl vyvolat rozkol ve straně a zabránit jí tak v převzetí moci v roce 1933 - s tím také ve svých plánech počítal Kurt von Schleicher. Strasser ale místo toho odjel do zahraničí a Schleicherovy plány selhaly.
Kniha kromě finančních okolností popisuje (a to možná i ve větším rozsahu) i postupný politický vzestup nacistů až k převzetí moci 30. ledna 1933. Dobře analyzuje složitou situaci během roku 1932-33 a překombinované snahy konzervativní pravice o využití Hitlera ve svůj prospěch, které selhaly, protože Hitlera velmi podcenili.