Kniha dvou českých historiků konfrontuje populární líčení literatury faktu o největším československém vyzvědači všech dob (viz Ströbinger, Amort, Jedlička, Ivanov apod.) se strohými fakty archivních materiálů.

Autoři se domnívají, že agent A-54 hrál šikovnou hru na obě strany, při níž sice dodal mnoho užitečných informací, ale i spoustu dezinformací. Navíc se jako člen oddělení III F Abwehru pro boj s kontrašpionáží musel, aby nevzbudil podezření, vykazovat i některými úspěchy v boji proti rezistenci, k čemuž mohl využít kontakty s českým odbojem.

Uvádějí i fakta o jeho činnosti před rokem 1936, která ostatní autoři opomíjejí, Thümmel byl čs. rozvědce už dlouho znám jako nebezpečný německý agent. V roce 1936 zahájil spolupráci zřejmě z vlastního rozhodnutí pro peníze. Po záhadném druhém přihlášení v roce 1937 už podle autorů zřejmě pracoval i v souladu se směrnicemi OKW o operačním zastírání.

Autoři vyvracejí řadu legend o údajných agentových informacích např. před Mnichovem, 15. březnem 1939, zahájením války, Barbarossou apod. Agent se naopak v těchto obdobích často odmlčel, nebo poskytoval zcela nepravdivé údaje. Pokud poskytl údaje správné, bylo to proto, aby se např. po obsazení Holandska nebo Jugoslávie nedostaly do rukou gestapa kompromitující materiály o něm a aby čs. rozvědka měla dostatek času je odklidit.

Kniha také vyvrací tvrzení, že agent od roku 1937-38 nevyžadoval peníze za své služby. Naopak v odbojových depeších do Londýna jsou často požadavky o finanční podporu právě pro A-54.

Autoři také připomínají agentovu nejasnou úlohu při odhalení balkánské a istanbulské cesty čs. odboje. Naopak jasná je jeho role při rozbití Švandovy bratislavské skupiny, kdy se A-54 uvolil, že převeze konspirační materiál, který ovšem předal specialistům abwehru. Zmiňujují i jeho nejasnou roli při dopadení Morávka 21. března 1942.

Výborná kniha podložená fakty na rozdíl od řady jiných knih o A-54.