Po dlouhé době se mi do ruky dostala vojensko-historicky, filozoficky a současně sociálně-psychologicky zaměřená publikace, která si toto poněkud komplikované označení plně zaslouží. Brněnské nakladatelství Jota si Martinem Novým dalo přeložit knihu renomovaného britského historika sira Iana Kershawa nesoucí v anglickém originále název The End: Hitler´s Germany 1944 – 1945, kterou autor vydal roku 2011. Český název knihy Hitlera opomíjí, ač jeho jméno na titulu nějaké publikace obvykle na knižních pultech stále přitahuje mnoho čtenářů.

Sir Kershaw je čerstvý sedmdesátník, jehož plodivá literární síla zdaleka nepohasíná. Napsal již více než dvacítku vynikajících historických pojednání o období mezi dvacátými léty a koncem čtyřicátých let minulého století, ponejvíce se zvláštním zaměřením na německý nacismus, jeho protagonisty a rozbory celé této dějinné etapy z různých hledisek. Takto poctivě a s invencí je zpracována i výše uvedená publikace.

Z hlediska kvality překladu je to jedna z těch knih, za něž se překladatel ani vydavatel nemusí stydět, což v současné záplavě nejrůznějších rádobypřekladů není právě časté. Více než 600 stran přímo přetékajících fakty, argumenty, přesnými údaji, citacemi mnoha spolehlivých pramenů, navíc doprovázených dokonale formulovanými větami zkušeného autora, to je po delší době opět vojensko-historická čtenářská lahůdka. Navzdory objemu knihy je obsah velice čtivě podán, fotografie jsou na křídovém papíře a citlivě text ilustrují, ačkoli jich není mnoho (či snad právě proto).

Poznámky překladatele jsou faktické – viz například transkripce místních názvů – a text pro méně geograficky orientované čtenáře činí jasněji uchopitelným. Poněkud mi vadilo překladatelem snad příliš často užívané slovo „zhusta“, mající dostatek jiných příhodných synonym. Ve vztahu k objemu a kvalitě překladatelské práce se dá snad ještě zmínit fakt, že devět z deseti, možná i více, označení jednotlivých událostí denním datem je rozepisováno slovně, čímž se poněkud vytrácí obvyklý vizuální přehled při vyhledávání dat v textu.

Není třeba zde uvádět obsah jednotlivých kapitol, postačuje jejich názvy vyjmenovat, abychom si učinili přehled o časovém a místním rozvržení popisovaných událostí. Jsou to včetně prologu a epilogu:

  • Prolog: Pád do plamenů
  • Otřes v základech
  • Zhroucení západní fronty
  • Předzvěst hrůz
  • Vzkříšená a opět pohaslá naděje
  • Katastrofa na východě
  • Teror se vrací do Říše
  • Základy se bortí
  • Imploze
  • Likvidace
  • Epilog: Anatomie sebezničení

Autor díky zběhlosti ve vyhledávání pramenů a jejich odborném zpracování dokázal velice barvitě vykreslit obraz hroutící se „Tisícileté říše“, která vehnala svět do dosud nejhroznějšího konfliktu v lidských dějinách. V prologu, devíti kapitolách a epilogu spolu s doslova obrovským aparátem poznámek, seznamů pramenů, citací, fotografií, mapek a dalších dokreslujících a návazných částí se mu téměř dokonale daří vystihnout bezvýchodnost filozofických východisek nacismu, tupou poslušnost značné části německé populace dlouhodobě a úspěšně zpracovávané goebbelsovskou propagandou a mravní problémy těch, kteří si hrůznou situaci té doby dokázali uvědomit a připustit.

Fanatismem se sice dá vysvětlit mnohé, ale Kershaw neomezil svou práci na strohá konstatování takových a podobných stavů a fenoménů ve společnosti. Hledá a nachází skryté i zjevnější příčiny toho, proč se jednotlivé osobnosti nacistického režimu, a to včetně prostých vojáků, nižších důstojníků i civilistů chovaly tak, jak je dnes již notoricky známo. Objasňuje čtenáři mnohdy netušené souvislosti a příčiny jednotlivých událostí z několika aspektů současně, což přispívá k vyváženosti a podnětnosti textu. Snad nejvýraznějším rysem práce je inspirativní vylíčení lidského rozměru tragédie, která se odehrála v Německu v závěrečném období 2. světové války.

Takovéto analytické práce, pochopitelně, vyžadují dokonalou znalost nejen stylistiky, ale také schopnost autora zasadit své úvahy a hledání do dobového rámce s přesnou znalostí reálií. To Kershaw zvládá bravurně a není zdaleka od věci podtrhnout, že šlechtického titulu, profesur na univerzitě v Sheffieldu, Manchesteru a Nottinghamu i mnoha vědeckých i mezinárodních ocenění svých prací jistě nedosáhl zadarmo. Celkový syžet je pečlivě urovnanou, bezchybně vypracovanou profesionální studií o motivech lidského konání, způsobech uvažování a v neposlední řadě o charakterech osob, jichž se kniha dotýká mnohdy do značné hloubky.

Autorovu důsledně vybudovanou práci je třeba vidět také v souvislostech, které nabízejí jím citované prameny. Často uvádí a cituje málo známé archiválie německých, britských i dalších archivů; dvacet stran seznamu citovaných odborných publikací také vzbuzuje obdiv, přičemž se nejedná o pouhý výčet publikací z oboru, ale mnohdy o doslovné citáty používané v textu, navíc velice vhodně argumentující a zapadající do celkového obrazu vykresleného Kershawem.

Sir Kershaw se v knize nevyhýbá ani poměrně frekventovanému hodnocení taktické, operační a strategické situace bojujících stran a k jejich dokreslení účinně využívá svých znalostí renomovaného vojenského historika. Při těchto evaluacích postupuje se znalostí velitelské a organizační struktury, zásad vedení bojové činnosti a předpisů i řádů příslušných armád. Takovýto postup je znakem dobře zvládnuté vojensko-historické publikace, což se o řadě podobných autorů, zabývajících se knižně touto tématikou, bohužel říci nedá. Nikterak však přitom nepůsobí školometsky nebo neživě a čtení Kershawovy knihy mně osobně působilo velké potěšení.

Závěrem lze říci, že tento nakladatelský počin je vskutku vydařený a je třeba mu popřát, aby došel zaslouženého ohlasu v co nejširší obci čtenářů.