Dne 13. října 1941 vznikla v Praze tzv. Treuhandstelle, zvláštní instituce, která měla spravovat majetek uloupený deportovaným Židům.

K 17. březnu 1943 Treuhandstelle evidovala následující majetek uloupený z bytů deportovaných pražských Židů:
  • 1 321 741 ks domácího nářadí a kuchyňského náčiní
  • 1 264 999 textilních výrobků
  • 55 454 obrazů
  • 778 195 knih
  • 621 909 ks skla a porcelánu
  • 603 klavírů
  • 133 chladniček
  • 9943 jiných uměleckých předmětů
  • 34 568 párů bot
  • 1687 šicích strojů
  • 34 311 elektrotechnických a osvětlovacích zařízení
  • 21 008 koberců
  • 18 840 technických a optických přístrojů
  • 60 571 lékařských přístrojů a medikamentů
  • 11 000 balících a čistících prostředků
  • 37 245 kg potravin
  • 860 610 kg uhlí a dříví

Z nábytku bylo 28. února 1943 evidováno:
  • 4817 kompletních ložnic
  • 730 pánských pokojů
  • 1580 jídelen
  • 2173 obývacích pokojů
  • 3907 kuchyní
  • 18 267 skříní
  • 816 vitrín
  • 3711 komod
  • 16 369 stolů
  • 25 640 židlí
  • 4803 křesel
  • 6502 pohovek a gaučů
  • 391 kožených garnitur

Treuhandstelle měla v Praze celkem 54 skladišť židovského majetku. Část z těchto uloupených věcí byla odvezena do Říše, část byla prodána a 110 bytů bylo vzorově vybaveno pro nacistické prominenty. Obchodování s židovským majetkem se stalo předmětem velké korupce a spekulací.

K úřadu říšského protektora si zaměstnanci různých nacistických úřadů a příslušníci bezpečnostních orgánů v protektorátu podávali žádosti o levné odkoupení majetku deportovaných Židů. Ukázka žádosti o židovský nábytek od SS-Oberscharführera Hanse Jaksche:

Za nábytek se platilo na zvláštní konto 1003 "Möbelaktion":