K 17. březnu 1943 Treuhandstelle evidovala následující majetek uloupený z bytů deportovaných Židů:
- 1 321 741 ks domácího nářadí a kuchyňského náčiní
- 1 264 999 textilních výrobků
- 55 454 obrazů
- 778 195 knih
- 621 909 ks skla a porcelánu
- 603 klavírů
- 133 chladniček
- 9943 jiných uměleckých předmětů
- 34 568 párů bot
- 1687 šicích strojů
- 34 311 elektrotechnických a osvětlovacích zařízení
- 21 008 koberců
- 18 840 technických a optických přístrojů
- 60 571 lékařských přístrojů a medikamentů
- 11 000 balících a čistících prostředků
- 37 245 kg potravin
- 860 610 kg uhlí a dříví
Z nábytku bylo 28. února 1943 evidováno:
- 4817 kompletních ložnic
- 730 pánských pokojů
- 1580 jídelen
- 2173 obývacích pokojů
- 3907 kuchyní
- 18 267 skříní
- 816 vitrín
- 3711 komod
- 16 369 stolů
- 25 640 židlí
- 4803 křesel
- 6502 pohovek a gaučů
- 391 kožených garnitur
Treuhandstelle měla v Praze celkem 54 skladišť židovského majetku. Část z těchto uloupených věcí byla odvezena do Říše, část byla prodána a 110 bytů bylo vzorově vybaveno pro nacistické prominenty. Obchodování s židovským majetkem se stalo předmětem velké korupce a spekulací.
K Úřadu říšského protektora si zaměstnanci různých nacistických úřadů a příslušníci bezpečnostních orgánů v protektorátu podávali žádosti o levné odkoupení majetku deportovaných Židů. Ukázka žádosti o židovský nábytek od SS-Oberscharführera Hanse Jaksche:
Za nábytek se platilo na zvláštní konto 1003 "Möbelaktion":
