Dne 20. 9. 1943 se odehrála jedna z nejsmutnějších epizod v britské vojenské historii. Došlo ke vzpouře asi 300 vojáků z doplňovacích jednotek britských 51st Highland Division a 50th Northumbrian Division. Tito veteráni severoafrické kampaně se zotavovali v nemocnici v Tripolisu, zatímco se jejich mateřské útvary vracely do Británie. Rekonvalescenti byli převeleni do Salerna jako doplnění bojujících vojsk a uvěřili, že jejich důstojníci nedodrželi slib, jenž jim zaručoval odeslání do Británie a připojení k jejich mateřským plukům. Po vylodění v Salernu si sedli na pláži a třikrát odmítli hlásit se u jednotek, k nimž byli přiděleni. Velitel sboru generál Richard McCreery jim domluvil a někteří souhlasili podrobit se svému novému zařazení, ale 192 mužů stále odmítalo poslušnost. Tři vůdci vzpoury, všichni seržanti, byli zatčeni a odesláni zpět do Constantie, kde byli spolu s dalšími vzbouřenci postaveni před válečný soud. Byli odsouzeni k trestu smrti, ale rozsudky byly posléze zmírněny. Ostatní byli odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání od 7 do 10 let. Tyto rozsudky byly později také zmírněny. Soudní záznamy měly být původně utajeny po dobu 75 let, odtajněny byly teprve nedávno. V „Oficiálních britských dějinách pro rok 1943“ se o vzpouře v Salernu nenajde ani zmínka, ale událost byla popsána v knize Hugha Bonda „Salerno“ vydané v roce 1961.