Dne 19. července 1940 bylo za zásluhy na západním tažení povýšeno do hodnosti Generalfeldmarschall (generál polní maršál) hned dvanáct německých velitelů* a pro Hermanna Göringa byla utvořena hodnost zcela nová – Reichsmarschall (říšský maršál).

Při slavnostním projevu v budově berlínské Krollovy opery, tehdejším sídle Říšského sněmu, Hitler shrnul polní tažení na západě a pokusil se přimět Británii k mírovým jednáním. Za jedinou překážku nastolení míru označil „válečného štváče Churchilla“, naopak u Britů se dovolával „rozumu a dobré vůle“ s dodatkem, že „nevidí důvod, proč by tato válka měla trvat i nadále“.

Luftwaffe krátce nato nad Anglií shodila letáky s přeloženým Hitlerovým projevem, ovšem reakce Britů už v té době byla známa: zhruba hodinu po skončení projevu v Berlíně ji odvysílal hlasatel a šéf německého vysílání londýnské BBC Sefton Delmer†, pro něhož to byla první relace (!). Ve svých pamětech na onen pátek vzpomíná takto:

Do hodiny od Hitlerova projevu jsem odvysílal svou odpověď. A bez jediného zaváhání jsem jeho mírovou nabídku odmítl. Kolegové v BBC mi schválili, co jsem chtěl říct. To pro mě bylo dostatečné pověření.

„Herr Hitler,“ řekl jsem ve své nejjemnější a uctivé němčině, „v minulosti jste se na mě občas obracel s otázkami na náladu britské veřejnosti. Proto mi dovolte poskytnout vaší excelenci tuto službu i dnes večer. Řeknu vám, co si zde, v Británii, myslíme o Vaší výzvě, s níž se dovoláváte našeho zdravého rozumu. Herr Führer a Reichskanzler, strčte si ji do své smrduté držky.“

Oficiální odpověď za britskou vládu ve stejném smyslu, ale poněkud diplomatičtějším jazyce podal 22. července taktéž v rozhlasovém vysílání ministr zahraničí lord Halifax. Churchill, požádán o oficiální reakci, ji odmítl s tím, že se s Hitlerem nemá o čem bavit.


Hitler v Reichstagu 19. července 1940 (foto: Wiki Commons)


* Byli to:

  • Walther von Brauchitsch, náčelník OKH;
  • Wilhelm Keitel, náčelník OKW;
  • Gerd von Rundstedt, velitel skupiny armád A;
  • Fedor von Bock, velitel skupiny armád B;
  • Wilhelm rytíř von Leeb, velitel skupiny armád C;
  • Günther von Kluge, velitel 10. armády;
  • Wilhelm List, velitel 12. armády;
  • Erwin von Witzleben, velitel 1. armády;
  • Walter von Reichenau, velitel 6. armády;
  • Albert Kesselring, velitel Luftflotte 2 během tažení ve Francii;
  • Hugo Sperrle, velitel Luftflotte 3 během tažení ve Francii a
  • Erhard Milch, velitel Luftflotte 5 během tažení v Norsku, jmenován do funkce generálního inspektora Luftwaffe.

† Sefton Delmer se narodil v květnu 1904 v Berlíně, ve 30. letech se dokonce pohyboval v Hitlerově blízkosti (díky známosti s Ernstem Röhmem byl prvním britským novinářem, kterému Hitler dal rozhovor). V roce 1940 zaujímal místo hlavního zpravodaje ministra informací, jenž po Delmerově „odpovědi“ novináře před House of Commons podržel.