Dne 18. června 1940, na 125. výročí bitvy u Waterloo, Sir Winston Churchill pronesl v House of Commons další ze svých slavných projevů. Shrnul v něm neúspěch ve Francii, velkoryse odmítl pronásledovat bývalé ústupkáře a přemítal nad tím, co přijde. To nejlepší si ovšem opět schoval na konec, jeho (v originále) 181 slov se každému posluchači vrylo do paměti:

To, co generál Weygand nazval bitvou o Francii, skončilo. Očekávám, že bitva o Británii co nevidět začne. Na této bitvě závisí přežití křesťanské civilizace. Závisí na ní náš, britský život i dlouhá kontinuita našich institucí a našeho impéria. Veškerá zuřivost a síla nepřítele se jistě velice brzy obrátí proti nám. Hitler ví, že nás na tomto ostrově bude muset zlomit, nebo prohraje válku. Pokud mu odoláme, celá Evropa může být svobodná a život na celém světě se může vydat k širým sluncem zalitým výšinám. Ale pokud podlehneme, pak se celý svět, včetně Spojených států, včetně všeho, co známe a na čem nám záleží, ponoří do propasti nového Temného věku, jenž bude zásluhou zvrácené vědy ještě pochmurnější a možná mnohem delší. Chopme se proto našich povinností a chovejme se tak, aby pokud britské impérium a Commonwealth přetrvá tisíc let, lidé mohli stále říkat: „Byla to jejich nejskvělejší hodina“.