Celkem 235 (podle jiných údajů 215) českých vězňů z transportu "KL 3" do Mauthausenu dorazilo 9. dubna a následující den 10. dubna 1945 byli zplynováni. Mrtvoly byly spáleny a popel rozprášen za táborem.
Jediný, kdo z transportu přežil, byl Franz Arnold z Vídně, který se přihlásil na výzvu, zda jsou v transportu Němci.
Podle poválečné vyšetřovací zprávy čs. ministerstva vnitra z 30. 5. 1947:
V noci ze 6. na 7. 4. 1945 bylo ve velkém sále Kaunicových kolejí shromážděno na 200 vězňů. Ráno přibyly 3 ženy. Druhého dne ráno byli přivezeni autem na nákladové nádraží v Brně a spolu asi s 30 ženami z věznice na Cejlu navagonováni do dvou dobytčích vozů. Celý transport se skládal ze čtyř vagónů. Ve třetím, osobním vagónu byli doprovázející SS, tj. Jan Baar jako velitel, vrch. strážm. Joksch a 12 zaměstnanců banátské policie, ve čtvrtém ženy SS-manů s dětmi a zavazadly.
Transport jel jako samostatný vlak přes Jihlavu, kde přijal dalších osm vězňů, z toho jednu ženu a byl připojen k vojenskému transportu do Českých Budějovic, kam dojel mezi 16.-17. hodinou. V noci z 8. na 9. pokračoval v jízdě do KT Mauthausen.
Tam dorazili 9. 4. 1945 dopoledne. Na nádraží byli vězni sestaveni do pětistupů a došli po hodinové cestě, přerušené leteckým poplachem, do KT.
Jak udal svědek Franz Arnold z Vídně V, Bucherplatz 4, nechtěl velitel tábora transport převzít, poněvadž KT měl být evakuován a přijal ho teprve na naléhání Baara, který ve své výpovědi z 13. 11. 1946 u Oblastní úřadovny státní bezpečnosti udal, že mu bylo pobočníkem řečeno, že mohou být přijímány jen transporty určené pro "Sonderbehandlung" (poprava bez soudu). Schutzhaftlagerführer Franz Ziereis, SS-Standartenführer, rozhodl teprve po telefonickém hovoru se zástupcem velitele brněnského gestapa SS-Sturmbannführerem Krausem, že transport bude převzat. Zatím stáli vězni celý den před politickým oddělením bez jídla a vody, vystavení urážkám a surovému zacházení esesmanů. Pozdě večer byli odvedeni do koupelny, kde přenocovali a 10. 4. vyvedeni na dvorek, přiléhající ke krematoriu. Ženy byly odvedeny, muži se museli vysvléci donaha. Na dotaz, zda jsou v transportu i Němci, vystoupil jediný Arnold. Ostatní byli poklusem zahnáni do bunkru.
Josef Čuhel z Brna, Pellicova 3, který byl tenkrát písařem v Aufnahmkommandu při politickém oddělení KT Mauthausen, ve své výpovědi 7. 1. 1947 u Oblastní úřadovny státní bezpečnosti v Brně o jejich osudu vypověděl: "Ten, který se hlásil jako Němec, byl odveden a ostatní muži přešli pod záminkou koupele do plynové komory. Po zplynování mužů byly později zplynovány i ženy. Když vynášeli mrtvoly z plynové komory do nového krematoria, měl jsem možnost je zhlédnout a poznal jsem v nich mrtvoly z transportu z Brna." Podle této výpovědí bylo vězňů 215, z toho 35 žen.
Zdroj: F. Nedbálek, Železniční transporty a pochody smrti vězňů koncentračních táborů a válečných zajatců přes české země, Historie okupovaného pohraničí č. 9, Ústí nad Labem 2005.Transport jel jako samostatný vlak přes Jihlavu, kde přijal dalších osm vězňů, z toho jednu ženu a byl připojen k vojenskému transportu do Českých Budějovic, kam dojel mezi 16.-17. hodinou. V noci z 8. na 9. pokračoval v jízdě do KT Mauthausen.
Tam dorazili 9. 4. 1945 dopoledne. Na nádraží byli vězni sestaveni do pětistupů a došli po hodinové cestě, přerušené leteckým poplachem, do KT.
Jak udal svědek Franz Arnold z Vídně V, Bucherplatz 4, nechtěl velitel tábora transport převzít, poněvadž KT měl být evakuován a přijal ho teprve na naléhání Baara, který ve své výpovědi z 13. 11. 1946 u Oblastní úřadovny státní bezpečnosti udal, že mu bylo pobočníkem řečeno, že mohou být přijímány jen transporty určené pro "Sonderbehandlung" (poprava bez soudu). Schutzhaftlagerführer Franz Ziereis, SS-Standartenführer, rozhodl teprve po telefonickém hovoru se zástupcem velitele brněnského gestapa SS-Sturmbannführerem Krausem, že transport bude převzat. Zatím stáli vězni celý den před politickým oddělením bez jídla a vody, vystavení urážkám a surovému zacházení esesmanů. Pozdě večer byli odvedeni do koupelny, kde přenocovali a 10. 4. vyvedeni na dvorek, přiléhající ke krematoriu. Ženy byly odvedeny, muži se museli vysvléci donaha. Na dotaz, zda jsou v transportu i Němci, vystoupil jediný Arnold. Ostatní byli poklusem zahnáni do bunkru.
Josef Čuhel z Brna, Pellicova 3, který byl tenkrát písařem v Aufnahmkommandu při politickém oddělení KT Mauthausen, ve své výpovědi 7. 1. 1947 u Oblastní úřadovny státní bezpečnosti v Brně o jejich osudu vypověděl: "Ten, který se hlásil jako Němec, byl odveden a ostatní muži přešli pod záminkou koupele do plynové komory. Po zplynování mužů byly později zplynovány i ženy. Když vynášeli mrtvoly z plynové komory do nového krematoria, měl jsem možnost je zhlédnout a poznal jsem v nich mrtvoly z transportu z Brna." Podle této výpovědí bylo vězňů 215, z toho 35 žen.