Filmy a dokumenty o 2. světové válce

– „Některé myšlenky jsou excelentní, jinde se autor uchyluje k větším či menším spekulacím, někde se vyloženě mýlí nebo zavádí čtenáře na scestí.“ (Maršálek - Coufalová, ĎAS 2015)

– „Tento zajímavý a potřebný nápad, neboť historická diskuse u nás není příliš častým zjevem, však výrazně znehodnotil autorův svérázný styl a hlavně velké množství zásadních chyb a omylů, které knihu po faktografické stránce zařadily mezi nejhorší práce o Mnichovu 1938 v české historiografii.“ (Šrámek, ČČH 2005)

2) Mnichov byl obrovský diplomatický úspěch prezidenta Beneše.

– Řekněte mi, který úspěšný diplomat po svém největším úspěchu podává demisi, odchází do exilu a v cizině je persona non grata (je mu zakazována politická činnost a je sledován tajnou policií)?

3) Benešova strategie je jediná možná: potřebuje, aby se (...) otevřela západní fronta, ale než se tak stane, nesmí ČSR zmizet z mapy Evropy, a zároveň se nesmí stát spojencem Německa.

– Jsou-li takto definovány cíle, pak Benešova strategie neuspěla: větší část ČSR z mapy zmizela (pohraničí, protektorát) a zbytek se stal spojencem Německa (Slovensko).

4) Nejmíň 55% čs. parlamentu je proněmeckých.

– Viz: www.fronta.cz/forum/tema/6?filter_num=6283 www.fronta.cz/forum/tema/6?filter_num=6284
www.fronta.cz/dokument/zaznam-jednani-cs-vla...

5) Kdyby se o Sudetech hlasovalo v parlamentu, parlament jejich vydání jednoduše odhlasuje.

– Důvody, jaké uvádí členové vládní koalice proti svolání parlamentu jsou přesně opačné: parlament se nesmí sejít, protože je riziko, že by někdo agitoval pro válku a parlament diktát velmocí nakonec nepřijal. Viz: www.fronta.cz/dokument/zaznam-jednani-cs-vla...

6) Benešovi se podařilo dosáhnout toho, že se parlament od března 1938 neschází.

– Parlament se scházel pravidelně do května 1938 (do květnové mobilizace) a jedna schůze se konala ještě na počátku srpna. Viz: www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/stenprot/index.htm

V následující pasáži je scénář nelogický: poté, co se mluví o tom, že Beneš zabránil parlamentu se sejít a schválit vydání pohraničí, bez logické návaznosti následují věty, že Beneš s vydáním souhlasil a dokonce jej nabízel.

7) Beneš nejenom souhlasí s odevzdáním části území on tuhle výměnu Francii přímo nabízí. Tajně. (...) Takže v květnu ‘38 Beneš, tajně instruuje francouzské diplomaty, aby prosadili jeho plán: odevzdání části území státu výměnou za návrat německých židů a demokratů.
– Nabídku tohoto obsahu poslal Beneš francouzské vládě až v září 1938, mělo jít o kompromis, který kombinoval odstoupení území s výměnou obyvatelstva (sudetští nacisté do pohraničí, sudetští demokraté, socialisté a židé do vnitrozemí). Viz: www.fronta.cz/dotaz/vyvoj-planu-odsunu-nemcu

8) Je to ovšem zdržovací manévr, který víceméně vyšel, jediný problém je v tom, že Francie s Anglií se dohodnout s Hitlerem na postoupení mnohem většího území. Ale nedohodnou se na mnichovské schůzce, ale o celý týden dřív.
– To je ovšem zásadní problém!
4 až 6 tis. km2 + výměna obyvatelstva = přijatelný kompromis;
28 tis. km2 bez výměny obyvatelstva = pro ČSR těžce nevýhodný ústupek;
28 tis. km2 včetně opevnění předáno během týdne + 13 tis. km2 Polsku a Maďarsku = mnichovská tragédie
(bez ohledu na to, že Hitler sám se cítil být později Mnichovem podveden, všechny jeho oficiální požadavky byly splněny).
– Ale aby to nebylo tak jednoduché, oni se s Hitlerem tehdy ještě nedohodli: jemu totiž ani tento ústupek nestačil, ale požadoval odevzdání sudetoněmeckých území do 28. září s tím, že případný plebiscit proběhne až pod německým vedením a bez mezinárodní kontroly a současně si vyhradil možnost válečného řešení, dokud ČSR nepostoupí určitá území také Polsku a Maďarsku. Viz: www.fronta.cz/dotaz/uzemni-ztraty-csr-v-roce-1938

9) Hodžova vláda odstupuje, na její místo nastupuje nová vláda gen.Syrového, ale to protiústavní rozhodnutí minulé vlády zůstává v platnosti. Beneš si myslí, že národ tohle nepochopí a rozhodne se sehrát divadlo: všeobecná mobilizace.
– Vzhledem k neúspěchu jednání s Hitlerem Francie s Anglií souhlasily s mobilizací ČSR a samy částečně mobilizovaly. Také divadlo pro potěchu českého národa? Viz: www.fronta.cz/dokument/zaznam-jednani-cs-vla... www.winstonchurchill.org/publications/finest...

10) Generální štáb se přesouvá do Vyškova, což je 70 km od rakouských hranic, německé stíhačky a bombardéry tam můžou být během několika minut.
– Německá letadla mohla být během několika minut kdekoli nad českým územím, např. ze dejvického sídla generálního štábu je ke hranicím 80 km a z Drážďan do Prahy by Stuky doletěly za cca 20 minut. To byla prostě krutá realita geografické polohy ČSR se kterou čs. armáda musela počítat a taky s ní počítala.

11) Hitler samozřejmě chápe, že jde jenom o hru a na mobilizaci nijak nereaguje.
– Akorátže 26. září ve Sportpalastu řval, že rozhodnutí mezi válkou a mírem je na Benešovi, a že Sudety jsou úplně poslední územní požadavek, který musí Evropě předložit. Viz: www.ns-archiv.de/krieg/1938/tschechoslowakei...
– Dále nařídil soustředění branné moci k útoku na ČSR. Viz www.fronta.cz/dokument/rozkaz-k-priprave-uto... , www.fronta.cz/dokument/nemecka-armada-behem-... Nicméně, mobilizace v ČSR, Anglii a Francii Hitlera donutily k mírnému ústupku od požadavků Godesbergského memoranda: souhlasil, že vydání území se bude dít v postupných fázích a pod mezinárodní kontrolou.

12) Československo přijme Mnichovskou dohodu a stává se oficiálně první obětí nacismu.

– Za „první oběť nacismu“ už za války Spojenci považovali Rakousko.

13) Ale zároveň se (Československo) stává vítězem psychologické války, ve které dosud vítězil Hitler, a to jen díky tomu, že jsme Francii vnutili úlohu zrádce.
– O pár minut dřív tatáž postava ve filmu říká: „Francie s Anglií se dohodnout s Hitlerem na postoupení mnohem většího území. A to je ta zrada.“ (druhá postava navazuje: Na Hrad přichází ultimatum britského a francouzského vyslance požadující odevzdání Sudet. Beneš byl rozhořčen, ale přesto přesvědčí vládu aby ultimatum přijala...) Někde ve scénáři chybí vysvětlení, jak bylo toto britsko-francouzské ultimatum a souhlas s Hitlerovými přehnanými požadavky Francii českou stranou vnuceno.

14) Od října ‘38 do března ’39 s sobě pěstujeme onu domnělou křivdu natolik, že nás ani nenapadne přestat vyrábět zbraně, které teď logicky padnou do ruky Hitlerovi. A když Hitler o rok později útočí na Francii československými zbraněmi vyrobenými po Mnichovu, máme z toho škodolibou radost.
– Naprosto souhlasím s tím, že březnová okupace byla logickým vyústěním Mnichova, ale v kontextu předchozích tvrzení, je tohleto opět silně nelogické. Buďto znamená, že ČSR přestala existovat, nebo se stala spojencem Hitlera (vyráběla pro něj cíleně zbraně), každopádně nemohou současně platit tato předchozí tvrzení:
Mnichov byl Benešův obrovský diplomatický úspěch (viz bod 2).
Benešovým cílem bylo, že ČSR nesmí zmizet z mapy Evropy, a zároveň se nesmí stát spojencem Hitlera (viz bod 3).
Mimochodem, poslední věta mi velmi evokuje Machiavelliho: „Je poctivější i výhodnější zaujmout otevřené stanovisko a jít do boje. Neuděláš-li to, budeš první obětí vítěze k velké radosti poraženého (...) Po spojenci, který stojí v kritické chvíli se založenýma rukama, netouží ani vítěz, ani poražený."

15) Okupace není tragédie: ztráty na lidských životech minimální; poškození budov a památek zanedbatelný a hlavně se po válce ocitneme na straně vítězů.
– Pokud jde o ztráty na životech, ze 14,7 mil. předválečné populace ČSR zahynulo nejméně 493 tis. (včetně Němců), tedy 3,35% (asi 3% po odečtení Němců ze ztrát i populace). Francie, pro srovnání, ztratila 1,44%, Itálie 1,06%, Nizozemí 2,41%, Belgie 1,05%, Velké Maďarsko 6,18% (Maďarsko v předválečných hranicích 5,1%). Samozřejmě, ztráty Polska, SSSR, Jugoslávie atd. byly násobně větší než ČSR. en.wikipedia.org/wiki/World_War_II_casualties
– To, že se ČSR octila na straně vítězů rozhodně není úmyslným výsledkemMnichovské dohody, ale zásluhou statečnosti exilových armád, obětem domácího odboje a diplomatickému úsilí exilové vlády včele s Benešem ve snaze odčinit Mnichov.

Nejvíc mi připomínal Zelenkův starším film Rok ďábla (o společném turné Jarka Nohavici a Čechomoru); komu se líbil Rok ďábla, bude spokojený i s tímhle filmem. Mnichovské "trauma" se řeší jen na 4 místech, a třeba právě ta finální vysvětlovací scéna (jak to bylo doopravdy s Mnichovem) mi kompozicí hodně připomínala Nohavicovu teorii alkoholového kopce (NTAK) v rozplizlejší podobě, včetně toho vyznění, že takové věci zdržují od nacvičování koncertu/natáčení filmu.

Uvidíme po premiéře

---

btw. Vzpomněl jsem si na jiný "procesní" film: Předčítač (2008): www.csfd.cz/film/234425-predcitac/