Bombardování
|
|
|
|---|---|
|
Tak „nový objev“ do „tisícových náletů“. Během 24 hodin dvakrát Duisburg (jeden po ránu 14. října 1944, podruhé v noci na 15. října, ten je rozdělen na dvě části, s dvouhodinovým zpožděním druhé vlny) a jednou „malý“ noční nálet 5. skupiny na Braunschweig.
Na Duisburg bylo provedeno 1013 a 1005 vzletů (celkem svrženo 8934 tn - tedy 9077 metrických tun - pum), na Braunschweig 240. Takže na Duisburg během 24 hodin dopadlo víc než 3,35 násobek tonáže, která dopadla v noci na 14. února 1945 na Drážďany (2660 tn).
|
|
|
|
|
|
Nejzajímavější na informování o Litvínově z rozhlasu bylo, že zarputile opakovali informaci o pumě s chemickým zapalovačem (zpočátku dokonce zaznělo, že jde o „chemickou“ pumu).
Jinak evidentně šlo o britskou „pětistovku“ MC (Medium Capacity), které ve stejné váhové kategorii měly zřetelně větší trhavopu náplň, než předválečné typy GP (General Purpose). Celková hmotnost s krátkými ocasními plochami (No. 28) a náplní Amatolu byla 499 liber (náplň byla buď 210 liber Amatolu, 222 liber Cyclotolu - směs RDX/TNT 60/40 -, 226 lb Amatex 51/40/9, nebo 232 liber Torpexu 2; Torpex má díky obsahu hliníku největší měrnou hmotnost). Jako časovaná roznětka se používala „nose or tail pistol“ (tj. může být v nosu i v ocasní části pumy) No.35 nebo No.37 (Tail Pistol), Tail Pistol No. 62 - všechny časovatelné na 6 až 144 hodin -, Tail Pistol No.53 (30 nebo 60 minut), nebo Tail Pistol No.17 (časování 30 minut až 36 hodin; zpoždění jsou 30 min., 1, 2, 3, 6, 8, 12, 18, 24 a 36 hodin, podle zpoždění jsou na spodní části těla - které je uvnitř pumy - značeny barevně).
Je to zajímavé, ale podle německých zkušeností staré britské časované pumy, v případě „nastartování“ zapalovače (typicky je tady značné nebezpečí spuštění zapalovače, kupříkladu když do pumy při zemních pracech třeba vrazí lžicí bagru), proto se taky vždycky čeká oněch 144 hodin (tedy celých šest dnů; nejkratší doba nastavení časového zapalovače byla půl hodiny), což byla nejdelší doba, na kterou časovaný zapalovač šlo nastavit. Byl až ošklivě jednoduchý, „absolutně tichý“ (a asi ne zcela dobře na první pohled odlišitelný od nárazového zapalovače), spoušť úderníku který nejprve iniciuje - napíchne - roznětku (celý „iniciační explozivní řetěz“ končí poměrně masivní tetrylovou počinovou náplní, procházející po větší části délky pumy) je blokována kotoučkem (či spíše válečkem, u těch nejdelších časových intervalů) vyrobeným z celuloidu. Druhou částí spouštěcího mechanismu pak je ampule naplněná acetonem. Po rozbití ampule aceton začne rozpouštět celuloidovou „spoušt“...
Skutečně zajímavé ale je, že u nás s těmito roznětkami nejsou žádné praktické zkušenosti - nejméně po několika desítkách let to je první u nás nalezená puma s „long delay fuze“, všechno to byly pumy s okamžitou iniciací při nárazu (s maximálním zpožděním, díky pyrotechnické složi, nejvýše do 11 sec), ať šlo o pumy britské či americké. |
|
|
|
|
|
U nás to dopadlo bez vysvětlování, alespoň jsem nic nezaznamenal. |
|
|
|
|
Tak v Litvínově se prý chystají na Velký Třesk (likvidaci letecké pumy z WW2):
Mimochodem, důvod likvidace bomby uprostřed města pak ministr obrany musel vysvětlovat v parlamentu:
|
|
|
|
|
|
Nejenom v Evropě - bojiště v Asii a Tichomoří jsou na té mapě také. |
|
|
|
|
Mapa Američany bombardovaných míst v Evropě: dlozeve.github.io/ww2-bombings/ Zdrojová data: github.com/dlozeve/ww2-bombings |
|
|
|
|
|
Poláci včera odpálili bombu Tallboy v ústí řeky Odry, konkrétně uprostřed Piastowského kanálu, kde býval dok pro německé U-Booty.
Objevena byla asi před rokem, teď se ji polská armáda asi tři dny snažila zneškodnit a nakonec ji odpálili:
(tady asi nejhezčí záběr výbuchu, někdejší ponorkový dok je na záběrech vlevo)
|
|
|
|
|
|
Pěkný příběh s českou stopou: mobile.twitter.com/gregjlewis/status/1249660... |
|
|
|
|
Honza M. (1628): Hele, tak ti nevím, ale spíš nebyli? Tedy — hlavně asi ti admirálové…Generál i admirál mohli být s novými hračičkami spokojení. www.fronta.cz/forum/tema/186/list/7#p68176 Přece není možné, aby jejich krásné obrněné kolosy potápěly nějaké hadraplány, že ano. Je dost pravděpodobné, že právě tohle cvičné bombardování (vyřazené válečné lodě, resp. i něco kořisti z Německa — ovšem statické cíle) vlastně stálo na počátku konce kariéry gen. Mitchella. :)) |
|
|
|
|
|
|
Ty americké zkoušky jsou naprosto boží!  |
|
|
|
|
www.fronta.cz/forum/search?filter_text=Tirpi... www.fronta.cz/forum/tema/82#p195768 |
|
|
|
|
|
Odbočím, neb to není moje „chemické“ téma. :) Asi Karaya a Krojc - někde tu byla tuším debata k německým zadýmovacím zařízením v kotvištích Tirpitze?
Tonáže svržené britským Bomber Command a americkou 8th Air Force (americké údaje byly převedeny na long tons; 2240 liber, tedy - zaokrouhleno na tři desetinná místa - 1016,046 kg): 1939: 31 1940: 13,033 1941: 31,704 1942: 45,561 — 1,561 1943: 157,457 — 44,183 1944: 525,518 — 389,119 1945: 181,740 — 188,573 —————————— 955,044 — 623,438 |
|
|
|
|
|
|
Krása, díky za odkaz!
Generál i admirál mohli být s novými hračičkami spokojení.
Nejvíc se mi líbila ta "kouřová opona" (použili něco takového za WW2), ale raději se ani neptám, jaké chemikálie na výrobu kouřové opony používali...
Například při vylodění to asi moc používat nešlo, když od břehu vane čerstvý vítr s příchutí prachu a spáleného masa (jak pravil klasik: Mám rád vůni napalmu po ránu), ale třeba na obranu přístavu před náletem?
|
|
|
|
|
Tak ještě přidáme, americké zkoušky ze začátku 20. let: www.youtube.com/watch?v=IB-Jwys_KjE |
|
|
|
|
|
|
Zajímavá ukázka, je těžké trefit pohybující se loď.
Přiznám se, že sledování tohoto videa u mne vyplavilo mnohem více adrenalinu, než kdysi Pearl Harbor (2001).
|
|
|
|
|
Taková možná zajímavá věc k Darmstadtu, který byl z poměrně značné části změněn v rozvaliny v září 1944. www.fronta.cz/kalendar/nalet-raf-na-darmstad... Téměř přesně o rok dříve, v noci na 24. září 1943, byl bombardován Mannheim svazem asi šesti stovek britských bombardérů. Nálet byl vcelku úspěšný, i když v samém závěru náletu se bombardování „natáhlo“ přes řeku, až na levý břeh Rýna, na těsně sousedící Ludwigshafen. Nicméně i přes značné materiální škody o život v Manheimu přišlo 102 lidí (jen). Ale proč o tom vůbec píšu — pro rozptýlení německé pozornosti Britové současně provedli malý diverzní nálet právě na Darmstadt. V podstatě šlo jen o jakousi malou simulaci začátku náletu — značkaři od PFF shodili osvětlovací pumy a cílové indikátory, a přes ně pár čtyřmotoráků vysypalo obvyklý náklad trhavých a zápalných pum; přitom britské síly byly skutečně značně „přehledné“, osm značkovacích Mosquit (vcelku obvyklý počet) a pouho-pouhých jedenadvacet Lancasterů. Nicméně hmotné škody (na těch pár desítek bombardérů) relativně značné, a navíc 147 mrtvých (oproti pouhým 102 v Mannheimu, kde útočily neporovnatelně větší síly). A navíc právě týden po onom pro Darmstadt tak osudovém náletu byl bombardován Bremerhaven. Situace velice podobná té před týdnem, jedinou větší akcí byl samostatný útok 5. skupiny RAF, která předtím zdevastovala Darmstadt. Hmotné škody rozsáhlé (ovšem nevypukla požární bouře), na druhou stranu z toho Bremerhaven vyšel relativně levně (tedy skutečně jen relativně, právě oproti Darmstadtu), s „pouhými“ 618 mrtvými… www.fronta.cz/kalendar/nalet-na-bremerhaven-... Samozřejmě je otázkou, jakou roli měly další (na lidském faktoru nezávislé) vlivy, jako je počasí. Nicméně přesto se vnucuje otázka, nakolik byl připraven na případný nálet Bremerhaven, a nakolik Darmstadt? Mohli místní konšelé lépe připravit město i obyvatele na možný nálet? (A to navíc, v případě Darmstadtu, se zkušeností ze září 1943, kdy pár desítek bombardérů zabilo více lidí, než stejnou noc v Mannheimu, na který ale letělo 620 těžkých čtyřmotoráků?) Neopomnělo se snad něco důležitého? (…organizace záchranných prací, zesílené kryty o velké kapacitě z kterých bude několik únikových cest, výstroj místního hasičského sboru, vyklizení hořlavin, či omezení jejich množství, u obytných bloků, nouzové nádrže vody pro hašení ve městě — pro případ rozsáhlého poškození vodovodního řadu, etc., etc.) Popřípadě zda-li (či do jaké míry) se místní honorace o své vlastní město vůbec zajímala, a jak je připravila — pokud možno nějak lépe, po té docela tragické zkušenosti ze září 1943. |
|
|
|
|
|
Bertha von Suttner (nositelka Nobelovy ceny míru za rok 1905) „Barbarizace vzduchu“, text z roku 1912 (audio k poslechu do 16. dubna): vltava.rozhlas.cz/berta-von-suttnerova-barba... |
|
|
|
|
| Nevím jak v případě Antverp, ale v Británii podstatně stoupla efektivnost (vedle přemístění PL děl na pobřeží), oproti nasazení PL děl kupříkladu v letech 1939-41, jednak díky zaměřování děl radary, jednak díky použití bezkontaktních zapalovačů. Vůbec, jaká byla cena munice? (Množství materiálu nebylo až takové, ovšem naneštěstí nevím, jaká třeba byla trhavá náplň PL granátu. Ovšem dá se předpokládat, že z jedné snad 850kg nálože V-1 by se nechalo naplnit poměrně značné množství munice — řekněme alespoň 500 kusů?) A vzhledem k množství vyráběné munice zase cena taková být nemohla, a to ani v případě bezkontaktního zapalovače (když to sekali v množstvích, který bychom mohli srovnat s výrobou digitálních hodinek kdesi na východě). :D | |
|
|
|
|
|
Pro zajímavost: obrana Antverp před střelami V-1 (www.youtube.com/watch?v=aplrWdgc0bY)
Kolik asi tak stál jeden granát protiletadlového děla? (tipl bych, že to byla M1, ráže 90mm). Komentátor mluví o tisícovce hlavní. Jestli na sestřelení jedné V-1 (za cca 5000 RM) bylo potřeba tak 1000 výstřelů, docela se to prodražilo...
|
|
|
|
|
karaya1 (1469): Před pár týdny jsem na to znovu koukal (resp. na onu zkrácenou, dvoudílnou českou verzi). Většinou říkali, jakým způsobem konkrétní pumu napodobovali, ale u té termitové mi to nějak uniklo? Předpokládám, že prostě někde sehnali hliník a příslušný oxid coby okysličovadlo (vhodné využití odpadu — okují). Taky by mne docela zajímalo, jestli použitý hliník už třeba nebyl (dlouhodobým skladováním) poněkud „vyšumělý“ — z nějaké části zoxidovaný. K čemuž je pochopitelně zvlášť náchylný prášek, díky značnému povrchu. Spíš než prášek by tedy byla vhodná Al. krupice aj., což se běžně používá/valo třeba v aluminotermii (třeba pro výrobu předslitin, jako například některé ferroslitiny pro legování ocelí, nebo třeba také pro svařování vodičů, kabelů, železničních kolejnic, aj.). Dobrovolný přitom uvádí, že teplota dosahuje až tři tisíce stupňů (Celsia).Zaujala mě relativní neúčinnost Flammbombe a malých zápalných pum - v prvním případě krátký záblesk a výsledný požár nestál za řeč, ve druhém sice termit efektně hořel, ale opět bez většího rozsahu. Takže buď své udělala koncentrace pum (do kontejnerů nebo v rámci náletu), nebo se holt v reálu na místě nacházelo více hořlavého materiálu než při této rekonstrukci (a přidal se k tomu plyn apod.). Předpokládám, že Tvoje úvaha, že podstatný vliv měla koncentrace pum bude správná (popř. i jejich různé kombinace — přinejmenším znesnadňují zásah hasičů). Dost mne ale pobavila ta humoristická vložka s hašením — zápalných (termitových) pum, a to vodou? (Jak tam šaší s tou „zádovou“ vodní stříkačkou, připomínající zahrádkářský rozprašovač chemikálií.) Hasili tuším konec nějakého jednoho prkna, že… Co by ale udělali s onou (byť jen jednou) termitovou pumičkou? Hasili by, nebo by nechali prohořet trámovým stropem půdy? (Už v branné výchově na základce i nás ještě učili, že písek — předem v dostatečném množství připravený v bedně, kbelíku a tak.) Jinak samozřejmě vodou termit neuhasí; má „vlastní“ zdroj kyslíku a šance, že by jej ochladili „pod“ je po rozhoření nulová. Jediným výsledkem je, že teplem dojde k disociaci vody. Takže oni dva komici by v reálu nechali onu „termitku“ v klidu hořet a dohořet, a zapalovat odstřikujícím termitem okolí, přičemž by hasili až okolní dřevíčka, že jo. A k „filmovým“ účinkům. Jednak termit se vcelku obtížně zapaluje, jednak chvíli (v „našem množství“ i déle než minutu) trvá, než se skutečně rozhoří. |
|
- Home
- > Diskuzní forum
- > WWII ve vzduchu
- > Bombardování