Sovětsko-německá jednání o separátním míru

Dotaz: Sovětsko-německá jednání o separátním míru
Tazatel: dodozv | Datum: 13. 10. 2006

Nevedel by my niekto poradiť knihy, dokumenty, poprípade záznamy z rokovaní-ak existujú, ktoré sa venujú rusko-nemeckým rokovaniam o uzavretí mieru z júna 1943?

Autor: Vojtěch Šír | Datum: 19. 10. 2006
Žádné záznamy ze sovětsko-německých jednání o uzavření separátního míru v červnu 1943 neexistují, protože žádná skutečně vážně míněná jednání v tomto směru ani neproběhla.

S historkou o údajném setkání Molotova a Ribbentropa v červnu 1943 přišel britský historik sir Basil Liddel-Hart, který ve svých Dějinách druhé světové války z roku 1970 (česky Jota, Brno 2000) napsal:

V červnu [1943] se Molotov setkal s Ribbentropem v Kirovogradě, který tehdy ležel za německými liniemi, a jednal s ním o možnosti ukončit válku. Podle německých důstojníků, kteří byli přítomni jako techničtí poradci, navrhl Ribbentrop mírovou podmínku, že by ruská hranice měla vést podél Dněpru. Molotov by nebral v úvahu nic menšího než obnovení původních ruských hranic; diskuze uvázla na problému, jak překonat tuto propast. Po zprávě, že se o tom doslechly západní mocnosti, byla jednání přerušena.

Toto Liddel-Hartovo tvrzení vzbudilo značné překvapení, zvláště když nebylo podloženo žádnými ověřitelnými doklady. Jak se později ukázalo, Liddel-Hart vycházel ze svědectví pouze jednoho německého důstojníka, který zemřel již v 60. letech. Žádná další svědectví nebo dokumenty, které by něco takového potvrzovaly, neexistují. Je naprosto nepravděpodobné, že by k takové schůzce Molotova s Ribbentropem došlo, navíc za německými linemi.

Sám Molotov na toto téma v rozhovorech s F. Čujevem (Sto sorok besed s Molotovym, Moskva 1991) reagoval:

Čujev: V zahraničních pramenech se udává, že jste se za války setkával s Ribbentropem. V Mohylevu.
Molotov: To se šíří. Prý v roce 1943. Vím o tom, vysílalo to americké rádio. Je to samozřejmě nesmysl. Udivuje mě jenom, že mohou mít zájem šířit takovou pitomost. Naprostá hloupost. Ale přesto to tvrdí.

Molotovovo tvrzení není samozřejmě žádný důkaz, obdobně reagoval i na dotazy k existenci tajných dodatků sovětsko-německého paktu ze srpna 1939, ale v této věci není moc důvodu mu nevěřit.

Podobná tvrzení o sovětsko-německých separátních jednáních byla šířena již během války, např. ve švýcarském nebo americkém tisku, kromě června 1943 se jako termín schůzky Molotova s Ribbentropem udával i srpen 1943 a jako místo kromě Kirovogradu i Mohylev apod. Podobně hodně fantastický nádech mají i tvrzení o údajném sovětsko-německém jednání v zimě 1942, ze kterého byl publikován i obsahem velmi nevěrohodně působící "záznam" (viz např. http://www.kp.ru/daily/23467/37157/)

Tyto zprávy mohli během války záměrně šířit i sami Sověti, aby tak západní spojence přiměli k rychlejšímu postupu v otázce otevření druhé fronty v Evropě (Stalin byl v roce 1943 velmi nespokojen s opětným odložením druhé fronty) a stejně tak mohly být šířeny i Němci v zájmu vražení klínu mezi spojence. Sověti i západní spojenci se v podstatě po celou válku podezírali z vedení separátních rozhovorů s Němci (někdy i oprávněně, známá jsou jednání A. Dullese z OSS s SS-Obergruppenführerem K. Wolffem v březnu 1945).

To, že tvrzení o schůzce Molotova s Ribbentropem v červnu 1943 je s největší pravděpodobností jen výmysl, ale nic nemění na tom, že různé pokusy o navázání kontaktu mezi oběma stranami v letech 1941-1945 existovaly.

Poměrně dobře zdokumentován je pokus kontaktovat Němce prostřednictvím bulharského velvyslance v Moskvě Stamenova již v červenci 1941, kdy se Němci nezadržitelně valili do nitra SSSR. Stamenov měl Němcům předložit sovětskou nabídku mírového jednání s tím, že by Němcům byly postoupeny pobaltské země, západní Ukrajina a Bělorusko. O tom viz např. Pavel Sudoplatov ve svých vzpomínkách (Specoperacii, Moskva 1997; Sudoplatov o této věci napsal v roce 1953 i zvláštní záznam během vyšetřování L. Beriji - ten je publikován ve sborníku 1941 god. Dokumenty. Kniga 2, Moskva 1998), D. Volkogonov (Triumf a tragédia, Bratislava 1990) nebo N. S. Chruščov ve svých pamětech (Vremja, ljudi, vlasť. Vospominanija, Moskva 1999).

Stejně tak je zdokumentován i pokus navázat jistý kontakt prostřednictvím sovětského velvyslanectví ve Stockholmu v roce 1943 - k tomu blíže viz M. Bloch, Ribbentrop, Praha 1994, s. 350-352.

Z těchto pokusů, jejichž motivace mohla být různá (zpravodajská, dezinformační apod.) nikdy nic konkrétního nebylo. Navíc sovětské straně by vzhledem k vývoji války od poloviny roku 1943 Němci již ani nemohli nic nabídnout, i kdyby chtěli.

Goebbels si zapsal do deníku 23. září 1943 (The Goebbels Diaries 1942-1943, New York 1948, s. 477):

Vůdce by raději [než s Churchillem] jednal se Stalinem, ale nevěří, že by to bylo úspěšné, protože Stalin nám nemůže postoupit to, co na východě požadujeme.

Podobně Hitlerův názor na možné jednání se Sověty ve svých pamětech popisuje i Ribbentrop (Zwischen London und Moskau, 1953).

Více o různých "pokusných balóncích" mezi SSSR a Německem za války viz:

  • I. Fleischhauer, Die Chance des Sonderfriedens. Deutsch-sowjetische Geheimspräche 1941-1945, Berlin 1986
  • H. W. Koch, The Spectre of a Separate Peace in the East: Russo-German 'Peace Feelers', 1942-44, Journal of Contemporary History, no. 3/1975
  • M. Mjagkov, Legenda Liddel Garta, NVO 7.12.2001
  • další seznam literatury k tomuto tématu najdete v R. D. Müller - G. R. Ueberschär, Hitler's War in the East. A Critical Assesment, New York 2002, s. 64-65