Rtm. František Růžička

František Růžička, nar. 1. ledna 1916 v Suchovicích, okr. Olomouc.

Rotmistr 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR

Příslušník původní „oranské skupiny“, absolvent diverzního a zpravodajského kursu. U čs. jednotky v Buzuluku od 7. února 1942. Zde si své vojenské vzdělání rozšířil o  instruktorský kurs pro poddůstojníky (od 27. března 1942) a školu pro důstojníky v záloze, dokončenou s prospěchem velmi dobrým.

Jako jistou zajímavost připomeneme, že během přesunu čs. jednotky na frontu předváděl rtm. Růžička se svou četou cvičný útok na nádraží v Ostrogožsku přímo před velitelem voroněžského frontu genplk. Golikovem a za způsob jeho provedení byl sovětským generálem osobně pochválen.

Zúčastnil se bojů o Sokolovo, kde 8. března 1943 zahynul. Některé podrobnosti z boje Růžičkovy čety jsou uvedeny ve vzpomínce Rudolfa Bejkovského ve sborníku Sokolovo (viz seznam literatury) na str. 127 a 128, kde je ale popsáno budování obranných postavení čety, rozmístění družstev, detaily boje. Vlastní smrt rtm. Růžičky Bejkovský blíže nepopisuje.

Určité podrobnosti uvádí Sborník důvěrných výnosů a nařízení Ministerstva národní obrany (č. 19/43), vydaný 1. prosince 1943, a to v seznamu příslušníků I. samostatného polního praporu v SSSR, vyznamenaných Čs. válečným křížem  1939 in memoriam:

… kteří hrdinně bojovali a padli v boji u Sokolova v charkovské oblasti:
rtm. Růžička František, velitel 1. čety 1. roty, kmenové č. 15/m. Dne 8. III. 1943 jako velitel čety při obraně Sokolova byl poslán zesílit sousední četu, která nesla nejsilnější nápor nepřítele. V kritickém okamžiku dostal rozkaz přemístit se se svou četou na ohrožené místo, kde zdržel postup nepřítele a způsobil mu velké ztráty. Při boji v osadě padl, když poslední opouštěl hořící dům.

Publicista Miroslav Brož, který se v posledním období vyčerpávajícím způsobem zabýval osudy „Sokolováků“ (viz seznam literatury) však uvádí, že rtm. Růžička byl jako těžce zraněný zajat Němci a krátce nato jimi zavražděn.

Za boj u Sokolova byl rtm. František Růžička vyznamenán i sovětským Řádem rudé hvězdy in memoriam (1943), Sokolovskou pamětní medailí (1948). V roce 1946 byl povýšen do hodnosti kapitána in memoriam. 

Literatura:

• Miroslav BROŽ, Hrdinové od Sokolova (2. doplněné vydání), Praha 2007 
• Karel RICHTER a kol., Sokolovo, Praha 1973 (sborník ke 30. výročí bojů)
• Miroslav ŠÁDA a kol., Za svobodu Československa, Praha 1959 

P.S.: Mále-li po Fr. Růžičkovi nějakou pozůstalost (dokumenty, dopisy, fotografie atd.) a byl-li byste ochoten je oscanovat či jinak zkopírovat pro potřebu naší redakce, zkuste nás kontaktovat. Děkujeme za pochopení.