Zpráva Friedricha Köchlinga o jeho působení u Sudetoněmeckého Freikorpsu

Autor: Glynwed | Datum: 27. 12. 2013

Podplukovník Friedrich Köchling sepsal 11. října 1938 zprávu o svém působení ve funkci styčného důstojníka OKW u Sudetoněmeckého Freikorpsu, která byla později (15. srpna 1946) při Norimberském procesu předložena Mezinárodnímu vojenskému tribunálu pod číslem 366-EC ve věci obžaloby organizace SA (Sturmabteilungen der NSDAP).

K ö c h l i n g			Berlín, 11. 10. 1938
podplukovník a zvláštní přidělenec
vrchního velitelství Wehrmachtu
u vedoucího mládeže
Německé říše			6 kopií
Br.B.Nr. 6/38 přísně tajné			4. kopie

			přísně tajné

Zpráva o působení ve funkci
styčného důstojníka vrchního velitelství
Wehrmachtu u Sudetoněmeckého Freikorpsu.

1.)	V Obersalzbergu jsem dne 17. 9. obdržel od Vůdce následující instrukce pro Sudetoněmecký Freikorps:

	Jednotkami Freikorpsu udržovat nepřetržité nepokoje podél celé fronty. Realizovat je formou malých akcí proti českým služebnám, strážnicím atd. Vystupovat jako teroristické skupiny; organizovat jednotky Freikorpsu z hlediska domovské příslušnosti podle domovských oblastí.
2.)	Dne 18. 9. proběhla mezi mnou a Konrádem Henleinem zásadní diskuze o úkolech a organizaci Freikorpsu. Situace u právě se formujícího Freikorpsu byla taková, že podél celé fronty se ve sběrných táborech a obcích nacházelo odhadem 10 000-15 000 mužů, pouze velmi malá část z nich vyzbrojená.


	Organizační členění bylo ustanoveno v tom smyslu, že velitelským štábem Sudetoněmeckého Freikorpsu (Donndorf u Bayreuthu) byly vytvořeny
		jedna skupina (I) v Breslau
		jedna skupina (II) v Drážďanech
		jedna skupina (III) bavorská Východní marka v Bayreuthu
		jedna skupina (IV) ve Vídni (od 28.9. existovalo 6 skupin odpovídajících armádním úsekům).
	Tyto skupiny zase vytvořily prapory, jejichž počet kolísal mezi 3-18. Z praporů bylo vytvořeno po 4-8 rotách. Největším problémem byla výstavba velitelského sboru a štábů.
	Stravování bylo organizováno prostřednictvím SA ve spolupráci s NSV a od začátku probíhalo hladce.
	Velmi malá zásoba zbraní sestávala z rakouských karabin, které poskytly rakouské SA.
	Pouze díky téměř letnímu počasí se nevyskytly větší úbytky mužstva z důvodu absolutně nedostatečného civilního ošacení (většinou chyběly kabáty a pokrývky hlavy).
	Vrchní velení SA se s obrovským kamarádstvím a nezištně staralo o materiální zabezpečení Freikorpsu. Stejně tak přispěl svou pomocí NSKK formou poskytnutí nákladních vozidel, osobních vozidel a motocyklů.
	Byla nařízena výstavba 4 štábů skupin, které měly ze stávající masy zorganizovat prapory a dále je rozdělit na roty. V této souvislosti byl stanoven maximální počet osob v praporu na 1000 mužů, v rotě na 200 mužů. Co se týče zbraní, armáda vypomohla dostupnými rakouskými zásobami. Dodávka pušek, ručních granátů a munice stejně jako několika samopalů a lehkých kulometů byla prováděna průběžně. Vystrojování a stravování zůstalo v péči NSV a SA. Finanční výdaje spojené se stravováním a výplatou žoldu převzal Wehrmacht.
	Skupinám byl vydán rozkaz provádět akce, které měly být podle Vůdcových požadavků četné a intenzivní, zprvu formou minimálně 10 akcí každou noc. Přítomným velitelům skupin bylo vysvětleno provádění akcí údernými skupinami.
	Organizace spojovací služby působila největší těžkosti. Kurýrní službu bylo možno u skupin, jejichž délka fronty dosahovala až 250 km, zajišťovat pouze díky podpoře NSKK. Zde znovu částečně vypomohly SA dostupnou spojovací aparaturou. I když byly v týlu každého frontového úseku zřízeny sběrné kurýrní stanice, předání rozkazu trvalo až 12 hodin.
	Velitelé skupin dorazili do svých úseků odpoledne 18. 9., takže první akce proběhly během noci z 18. na 19.
	Výstavba skupin a štábů dle nařízeného vzoru byla možná pouze díky energické podpoře styčných důstojníků, poskytnutých OKH každé skupině, s jejichž pomocí bylo možné do 25.9. reorganizovat Freikorps tak, že bylo možno provádět zásobování, řádné formování a vedení bojových akcí s relativními úspěchy. V tomto směru byli styční důstojníci zvláště dobře podporováni říšskoněmeckými vedoucími SA, zařazenými skrze SA do praporů Freikorpsu, bez jejichž kamarádství a připravenosti dostát svým povinnostem by Freikorps nebyl schopen svůj úkol splnit.
	Vrchní vedoucí přidělení k Freikorpsu vrchním velením SA také podstatně přispěli k výstavbě Freikorpsu a jeho úspěchům. Jejich spolupráce se mnou byla příkladná. Vedoucí odvelení velitelstvím SS byli ve štábu Freikorpsu jako pozorovatelé a na jeho výstavbě se nepodíleli.
3.)	S jednotkami zesílené ostrahy hranic vznikly mnohé neshody, takže komunikace s nimi neprobíhala bez závad. S aktivací jednotek Grenzschutzu tyto třenice nežádoucím způsobem zesílily. Trvalou prací velitelských štábů a styčných důstojníků u skupin v tomto směru došlo postupem času k lepší spolupráci.


	Pokud jde o nasazení částí organizace K na slezské frontě, podléhající velení Wehrmachtu (Abwehru), musel Konrád Henlein vydat přísné rozkazy tamnímu veliteli skupiny k omezení jeho touhy po moci.
4.)	Díky neúnavné práci všech částí byla na konci prvního týdne (25.9.) patrná určitá konsolidace a úspěchy práce jak z hlediska vnitřní organizace, tak i co se týče průběhu bojových akcí. Největší obtíže znovu představovaly dodávky zbraní a munice. Nicméně díky neutuchající ochotě 2. oddělení generálního štábu admirála Canarise a SA pomáhat se podařilo tento stav zlepšit natolik, že k 1. 10. bylo vyzbrojeno 50-60 % frontových bojovníků. Stále přetrvával nedostatek ručních granátů a výstroje. (viz Příloha 2). Zvláště vděčně byl přijat výnos vrchního velitelství Wehrmachtu o sociálním zajištění a zásobování Freikorpsu.




	Potíže do procesu velení a materiálního zabezpečení vneslo zapojení centrální úřadovny pro etnické Němce, která si částečně činila nároky na velitelské pravomoce nad Freikorpsem. Podobně škodlivě se projevila náhlá změna zásobování Freikorpsu skrze župní vedoucí. Ti se museli vzhledem k nedostatku jakýchkoliv zásob v jejich dispozici obracet znovu zpět na SA. To vedlo ke zdržením v zásobování jednotek. O několik dnů později SA na základě dohody v plném rozsahu znovu převzaly zásobování.
5.)	Zásadní změna nastala 1. 10., kdy byl Freikorps podřízen vrchnímu velení SS. Do 5. 10. zajišťovalo stravování a výplatu žoldu vrchní velitelství Wehrmachtu.

	Jménem nejvyššího velení SA bylo vrchním vedoucím zároveň nařízeno ukončit ke stejnému datu zásobování ze strany SA. Velící štáb Freikorpsu nedokázal přimět velení SS, nyní odpovědné za Freikorps, k převzetí dalšího zásobování Freikorpsu.
6.)	Od tohoto data se projevila nespokojenost také u velitelů nižších jednotek Freikorpsu do té míry, že ohrožovala pracně dosaženou vnitřní strukturu sboru, když se oprávněně obávali, že v boji a při výstavbě osvědčení vedoucí SA budou nahrazeni vedoucími SS.



	Jeden můj dopis, odeslaný v tomto směru pobočníkům Vůdce, dosáhl toho, že Vůdce požadoval původní personální uspořádání Freikorpsu bezpodmínečně zachovat.
	Pod tlakem událostí a z pocitu kamarádství, ačkoliv to již vzhledem k nové podřízenosti Freikorpsu nebylo jeho povinností, poskytly SA jednotkám neomezeně své poslední zásoby ke zvýšení jejich bojeschopnosti.
	Policejní generál Daluege měl 2. 10. rozpravu s náčelníkem štábu sboru ohledně úprav činnosti Freikorpsu. Velení sboru od tohoto okamžiku věřilo, že pro další činnost obdrží potřebné rozkazy a zásobování od policie; cítilo se však zklamáno, neboť v tomto směru nic takového neproběhlo. Dne 3. 10. se objevil generál policie Mülverstedt, který však vydal pouze místní dočasné pokyny a palčivou otázku finančního a materiálního zabezpečení ponechal nedořešenou.
	Tato neujasněnost vztahů se přenesla do jednotek, které začaly i přes uplatňování přísných rozkazů ztrácet svoji soudržnost (časté svévolné odloučení od útvaru, zejména rolníků a řemeslníků). Kromě toho začalo ze strany SS – které doposud pro výstavbu Freikorpsu nic neudělaly – verbování velitelů a výběr mužstva Freikorpsu. To vyvolalo pochopitelné rozhořčení velení SA. Tyto věci došly tak daleko, že jeden velitel skupiny Freikorpsu [Willi Brandner] bez oznámení odjel do Berlína, kde byl povýšen do hodnosti SS-Oberführer, a objevil se znovu až po několika dnech ve Vůdcově doprovodu SS. Ve snaze získat na svou stranu vyšší velení Freikorpsu byly zástupci velitele Sudetoněmeckého Freikorpsu [K. H. Frank] a náčelníkovi štábu [Anton Pfrogner] nabídnuty v SS vysoké posty. Ti to však odmítli.
	Je zřejmé, že za těchto okolností vnitřní soudržnost jednotek trpěla, zvláště když je po vstupu Wehrmachtu již nemohl stmelovat boj. Myšlenka rozpuštění Freikorpsu po ukončení bojových akcí, kterou jsem již v prvých dnech navrhl Konrádu Henleinovi a jeho zástupci, pomalu získávala navrch, i když jednotlivé vůdčí osobnosti byly více než z účelových spíše z mocenských důvodu proti.
	Vzhledem k „dispoziční službě“ resp. podřízenosti SS pro policejní úkoly jsem zasahoval pouze v těch případech, kdy byly přímo dotčeny zájmy Wehrmachtu (svévolné pokusy ctižádostivých nižších velitelů o úskoky). Bylo šokující dočkat se toho, že dvě složky státu (vedoucí SA a SS) chovají vůči sobě více či méně skryté nepřátelství, jehož důsledky se projevují na úkor velení a soudržnosti jednotek.
	Tímto se vysvětluje přítomnost Konráda Henleina od 28. 9. v Berlíně, kde se snažil ovlivnit místní politické proudy příznivým směrem pro Freikorps. Vlastní velení sboru spočívalo v rukou velmi aktivního a cílevědomého náčelníka štábu (dříve senátora v pražském parlamentu a bývalého rakousko-uherského důstojníka generálního štábu).
	V tomto stavu jsem Freikorps 4. 10. opustil.
	Zkušenosti z této improvizace ukázaly, že jednotky, i když nedostatečně a zcela rozdílně vycvičené a vybavené, ale motivované bezmeznou láskou k vlasti, nezištnou obětavostí a vůlí bojovat, mohou být užitečné pro obranné úkoly a pro úkoly požadované Vůdcem. Vedení bojové činnosti těmito jednotkami ve větších svazcích a na širší frontě, jak bylo původně plánováno, musí být označeno jako zcela chybné a vedoucí pouze ke krvavému odražení. Nálada jednotek byla ve svém jádru vynikající i přes část mužstva toužícího po domově. Ta byla proměnlivá v závislosti na krajanské příslušnosti (především Chebsko).
	Jednotky provedly více než 200 menších akcí, ve kterých při ztrátě téměř 100 mrtvých a více než 50 raněných získaly přes 2000 zajatců a velké množství kořisti všeho druhu (viz příloha 1), takže úkol, který Vůdce požadoval coby základ pro své zahraničně politické jednání, lze pokládat za splněný.

			Köchling
Rozdělovník:
	OKW	šéf	1
		oddělení obrany země zahraniční oddělení / šéf zpravodajské služby 2. oddělení generálního štábu pozemního vojska podplukovník Köchling záložní kopie	1 1 1 1 1
			6


Příloha 1 k: Podplukovník Köchling, zvláštní přidělenec OKW u vedoucího mládeže Německé říše č. 6/38 přís. tajné
přísně tajné
velitelství							číslo 015
Sudetoněmeckého Freikorpsu							zpráva I-VI/9
organizační a doplňovací oddělení
S o u h r n n á p ř e h l e d o v á z p r á v a všech akcí skupin I až VI.
	Datum: 1. října 1938					hlášení v 19 hodin

Popis		doposud	I	II	III	IV	V	VI	celkem

I.	úspěšné akce	144	0	4	15	0	0	1	164
II.	neúspěšné akce	70	0	1	3	0	0	1	75
III.	nepřátelské ztráty:
	mrtví	96	0	0	11	0	0	3	110
	zranění	50	0	0	0	0	0	0	50
	zajatí	2 027	0	0	2	0	0	0	2 029
IV.	vlastní ztráty:
	mrtví	50	0	0	1	0	0	1	52
	zranění	57	0	3	4	0	0	1	65
	pohřešovaní	16	0	0	3	0	0	0	19
V.	ukořistěné zbraně a movité věci
	různé zbraně	49	0	0	0	0	0	0	49
	lehké kulomety	22	0	0	0	0	0	0	22
	těžké kulomety	2	0	0	0	0	0	0	2
	pušky	340	0	0	0	0	0	1	341
	pistole	61	0	0	0	0	0	0	61
	munice	32 000	0	0	1000	0	0	0	33 000
	ruční granáty	532	0	0	0	0	0	0	532
	nákladní automobily	3	0	0	0	0	0	1	4
	motocykly	2	0	0	2	0	0	0	4
	bicykly	2	0	0	2	0	0	0	4
	sanitní automobily	1	0	0	0	0	0	0	1
	karabiny	4	0	0	0	0	0	0	4
	osobní automobily	3	0	0	0	0	0	0	3
	lokomotivy	4	0	0	0	0	0	0	4


Příloha 2 k: Podplukovník Köchling, zvláštní přidělenec OKW u vedoucího mládeže Německé říše č. 6/38 přís. tajné
K o p i e
velitelství				číslo 015
Sudetoněmeckého Freikorpsu				zpráva č. 9
organizační a doplňovací oddělení			dne 1.10. 1938
			čas hlášení 19 hodin
přísně tajné
S i t u a č n í z p r á v a
A. S t a v a n o v á o r g a n i z a c e s b o r u.
	prapory		postavené roty	počet registrovaných mužů
skupina I (Vídeň)	6		32	5365
skupina II (Linec)	5		20	4748
skupina III (Bayreuth)	5		28	4753
	2	podúsek	15	2454
skupina IV (Drážďany)	9		27	10200
skupina V (Hirschberg)	3		12	1260
skupina VI (Breslau)	7		28	3574
	1	záložní prapor	4	1600

	38		166	33954


B. S t a v v ý z b r o j e v š e c h s k u p i n
(dle dříve obdržených hlášení)
1./ těžké kulomety	62		9./ kulometné střelivo	32 280
2./ lehké kulomety	27		10./poboční zbraně	425
3./ pušky	13 545		11./ nákladní vozy	2
4./ puškové střelivo	847 190		12./ motorové čluny	3
5./ pistole	1 274		13./ letouny	1
6./ pistolové střelivo	62 691		14./ kulometné pistole	14
7./ ruční granáty	996		15./ přilby	15
8./ karabiny	210

Editor překladu z němčiny: Krojc

Zdroj: Trial of the Major War Criminals before International Military Tribunal, Volume XXXVI, Norimberk 1949, s. 356-364

Home
> Dokumenty
> Mnichovská krize
> Zpráva Friedricha Köchlinga o jeho působení u Sudetoněmeckého Freikorp...

Přidat komentář

Přebírání a další publikace materiálů z webu Fronta.cz - druhá světová válka je bez předchozího písemného souhlasu autorů zakázáno.

Zpráva Friedricha Köchlinga o jeho působení u Sudetoněmeckého Freikorpsu

přísně tajné

přísně tajné

přísně tajné

Galerie

Databáze

Ostatní sekce