Záznam o pobytu československé delegace v Mnichově z 30. září 1938, kdy probíhala konference čtyř mocností. Československá delegace nebyla k jednání vůbec připuštěna. Člen britské delegace na konferenci Frank Ashton-Gwatkin Čechoslovákům pouze oznámil výsledek: "Kdyby jste to nepřijali, tedy to znamená, že si to budete vyřizovat sami s Německem. Francouzi snad vám to řeknou hezčími frázemi, ale věřte mi, jsou stejného názoru s námi - budou se dezinteresovat."

Autorem záznamu je sekční šéf československého ministerstva zahraničních věcí Hubert Masařík.

ZÁZNAM ČESKOSLOVENSKÉHO MINISTERSTVA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ O POBYTU ČESKOSLOVENSKÉ DELEGACE V MNICHOVĚ

Naše letadlo odletělo z Ruzyně ve tři hodiny, za hodinu dvacet byli jsme v Mnichově. Přivítání na letišti mělo ráz převážně policejní. Policejním autem za doprovodu členů gestapa jsme byli odvezeni do hotelu Regina, kde byla také ubytována delegace anglická. Poněvadž konference byla již v plném proudu, bylo nám těžko vstoupit ve styk s vedoucími členy francouzské nebo anglické delegace; přece však jsem vyvolal telefonem z konference napřed Rochata, pak Gwatkina. Tento mi řekl, že ihned musí se mnou mluvit v hotelu. Prvou schůzku s ním měl jsem v našem hotelu v sedm hodin. Gwatkin byl velmi rozechvěn a velice skoupý na slovo. Z jeho rezervovaných poznámek jsem rozuměl, že nějaký plán, jehož obsah mi nemohl Gwatkin prozatím prozradit, je již z většiny hotov a že tento plán je daleko horší než anglo-francouzaké návrhy. Vysvětlil jsem mu na naší červené mapě všechny naše skutečné životní zájmy, jevil porozumění pro otázku kuloárů, ale o druhé věci se už nestaral. Podle něho konference musí skončit nejpozději zítra, v sobotu; dosud nebylo o ničem jiném jednáno než o Československu. Upozornil jsem jej na důsledky vnitropolitické podobného plánu u nás za dnešní situace, na důsledky hospodářské a finanční. Gwatkin opakoval, že nevím, jak je situace těžká pro západní velmoci, a že nechápu, jak je těžko jednat s Hitlerem. Pak Gwatkin odejel do konference, slíbiv, že nás zavolají po prvé přestávce.

Asi v deset hodin večer zavolal Gwatkin vyslance Mastného a mne do pokoje sira Horace Wilsona, kde tento v přítomnosti Gwatkina nám z rozkazu Chamberlainova vysvětlil v hlavních rysech nový plán a odevzdal nám mapu s naznačenými obvody, které budou ihned obsazeny. Na mé poznámky dvakrát místo vysvětlení jen podotkl, že nemůže nic přidat k vysvětlivkám plánu. Nedbal zdůraznění některých pro nás důležitých míst a území. Když odešel do porady, zůstali jsme s Gwatkinem sami; oba jsme mu znova podrobně vysvětlovali nutnost korektur. Nejdůležitější byla jeho odpověď vyslanci Mastnému, že anglická delegace je přízniva novému německému plánu. Když mluvil znovu o obtížích jednání s Hitlerem, řekl jsem mu, že vše záleží přece na pevnosti západních velmocí; nato Gwatkin řekl zcela slavnostním hlasem: "Když byste to nepřijali, tedy to znamená, že si to budete vyřizovat jedině sami s Německem. Francouzi snad vám to řeknou hezčími frázemi, ale věřte mi, že jsou stejného názoru s námi - budou se dezinteresovat."

V jednu hodinu třicet minut byli jsme zavoláni do konferenčního pokoje, kde byli Neville Chamberlain, Daladier, sir Horace Wilson, Léger, Gwatkin, Mastný a já. Nálada tíživá, chvíle rozsudku. Francouzi zřejmě zaraženi a vědomi toho, co to znamená pro francouzský prestiž. Chamberlain krátkým úvodem se zmínil o právě domluvené dohodě a dal vyslanci Mastnému přečíst nahlas text dohody. Při čtení textu jsme žádali na několika místech o vysvětlení. Tak jsem žádal na Légerovi a Wilsonovi vysvětlení "preponderantly German character" v čl. 4 - Léger neřekl však nic o procentě, řekl jen, že se bude jednat o většiny podle propozic námi přijatých. Chamberlain také potvrzoval, že jde jen o aplikaci námi přijatého plánu. Při čl. 6 jsem se ptal Légera, zda máme v tomto vidět klauzuli pro ochranu našich životních zájmů, jak nám bylo slíbeno v jejich propozicích. Léger odpověděl, že ano, že však to může být jen v malých rozměrech a že to bude v kompetenci mezinárodní komise. Pan vyslanec Mastný se zeptal Chamberlaina, zda československý člen komise má stejné právo hlasovací s druhými, na což Chamberlain přisvědčil. Na dotaz, zda bude v plebiscitním pásmu mezinárodní či anglické vojsko, dostalo se nám odpovědi, že tato věc není ještě dohodnuta úplně. Myslí se také na účast belgického a italského vojska.

Zatímco vyslanec Mastný mluvil s Chamberlainem o menších detailech (Chamberlain neustále zíval bez rozpaků), ptal jsem se Daladiera a Légera, zda očekávají nějaké vyjádření nebo odpověď naší vlády na předloženou nám dohodu. Daladier - zřejmě v rozpacích - neodpovídal, zato Léger s poznámkou, že čtyři státníci neměli mnoho času, řekl výslovně, že žádné naší odpovědi už neočekávají, že to považují ovšem za přijato a že jen naše vláda musí do dneška do pěti hodin vyslat svého plnomocníka na schůzi mezinárodní komise do Berlína. V sobotu musí přijet do Berlína náš důstojník k okamžitému projednání evakuace prvního pásma. Situace se stávala skutečně již tíživou pro všechny přítomné, nám bylo dostatečně brutálně vysvětleno, a to Francouzem, že je to rozsudek bez odvol ní a bez možnosti oprav, Chamberlain dával zřetelně najevo svou únavu; text byl přečten, byla nám odevzdána druhá, lehce opravená mapa, my se rozloučili a šli. Československá republika v hranicích z roku 1918 přestala existovat…V předsíni jsem mluvil ještě s Rochatem, jenž se mne ptal na možné důsledky doma; řekl jsem stručně, že nevylučuji nejhorší, že s tím se musí počítat.

V Mnichově dne 30. září ve 4 hodiny ráno.

Zdroj: Antonín Šnejdárek, Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích (1), Praha 1968, str. 98-100