23. září 1938 pronesl Maxim Maximovič Litvinov, zástupce SSSR ve Společnosti národů a lidový komisař zahraničních věcí SSSR, na valném shromáždění Společnosti národů v Ženevě tento projev o postoji Sovětského svazu k československému problému:

Po prohlášení, které jsem učinil na shromáždění o postoji své vlády k československému problému, jsem slyšel takové názory: Proto, že sovětská vláda podmínila svou pomoc Československu poskytnutím ze strany Francie, padá prý na ni stejná vina za porušení smlouvy o vzájemné pomoci, která ji váže s Československem. Ti, kteří hlásají tuto tezi, otevřeně ignorují nebo se snaží ignorovat to, že smlouva francouzsko-sovětská a smlouva sovětsko-československá o vzájemné pomoci byly výsledkem jednání, které mělo vést k vytvoření regionálního paktu o vzájemé pomoci, jehož by se účastnily Německo a Polsko, paktu, který byl založen na principu kolektivní pomoci. Když tyto dvě země odmítly účast, daly Francie a Československo přednost uzavření dvou dvoustranných smluv místo jedné smlouvy sovětsko-francousko-československé.

Navíc to byla sama československá vláda, která v této době trvala na tom, aby vzájemná pomoc sovětsko-československá byla podmíněna pomocí Francie.

Sovětská vláda tedy nemá závazky k Československu v případě, že by Francie zůstala indiferentní k útoku proti Československu. Za těchto podmínek může sovětská vláda přijít na pomoc Československu jedině z vlastního dobrovolného rozhodnutí nebo z rozhodnutí Společnosti národů; nikdo však nemůže tvrdit, že tato pomoc byla povinností; vskutku československá vláda nepoložila nejen z důvodů formálních, ale i praktických otázku sovětské pomoci nezávislé na pomoci francouzské. Když československá vláda přijala anglo-německo-francouzské ultimátum, dotázala se vlády Svazu sovětských socialistických republik, jaký bude její postoj; jinými slovy, chtěla vědět, zda sovětská vláda se považuje i nadále vázána sovětsko-československou smlouvou, kdyby Německo snad přišlo s novým požadavky, kdyby ztroskotala anglo-německá vyjednávání, a kdyby se Československo rozhodlo hájit své hranice ozbrojenou mocí. Tento nový dotaz byl zcela pochopitelný, poněvadž ultimátum přijaté Československem mohlo mít za následek případné vypovězení sovětsko-československé smlouvy, a proto sovětská vláda měla bezpochyby morální právo tuto smlouvu vypovědět. Přesto však sovětská vláda, která ze své strany nehledá žádnou záminku jak se vyhnout splnění svých závazků, odpověděla do Prahy, že v případě, že Francie poskytne pomoc za podmínek, které jsou uvedeny v československém požadavku, vstoupí sovětsko-československá smlouva v platnost. 

Zdroj: Protifašistický a národně osvobozenecký boj českého a slovenského lidu 1938-1945, I.díl, 2. svazek, 2. sešit, str. 16, Praha 1982