Dne 19. září 1938 Velká Británie a Francie předložily Československu nótu požadující, aby odstoupilo Německu území s více než 50 % německých obyvatel. Československo 20. září 1938 tuto nótu odmítlo. Proto britský a francouzský vyslanec ve 2 hodiny ráno 21. září 1938 předali prezidentu Benešovi ostřejší ultimátum s tím, že pokud Československo anglo-francouzskou nótu nepřijme, nemůže počítat s francouzskou ani britskou pomocí v případné válce s Německem. Československá vláda poté 21. září 1938 požadavky přijala.

Praha 21. září 1938

Přinucena okolnostmi, ustupujíc neobyčejně naléhavým domluvám a odvodivši důsledky ze sdělení vlády francouzské a britské z 21. září 1938, v němž obě vlády vyslovily své stanovisko k pomoci Československu pro případ, že by odmítlo přijmout francouzsko-britské návrhy a bylo pak napadeno Německem, vláda československá přijímá v tomto postavení s pocity bolesti francouzské a britské návrhy předpokládajíc, že obě vlády učiní všecko, aby při jejich uplatňování byly ochráněny životní zájmy československého státu. Podotýká s lítostí, že tyto návrhy byly vypracovány bez předchozího dotázání československé vlády.

Hluboce litujíc, že její návrh arbitráže nebyl přijat, československá vláda přijímá tyto návrhy jakožto celek, od něhož nelze odtrhnout zásadu garancie, jak je formulována v nótě, a přijímá je dále za předpokladu, že obě vlády nestrpí německý vpád na československé území, které zůstane československým až do chvíle, kdy bude možno provést transfer území po stanovení nové hranice mezinárodní komisí, o níž se mluví v návrzích.

Podle mínění vlády československé franko-britský návrh předpokládá, že všechny podrobnosti praktického realizování franko-britských návrhů budou stanoveny po dohodě s československou vládou.
Zdroj: Mnichov v dokumentech I, Praha 1958, s. 169