Filmy a dokumenty o 2. světové válce
|
|
|
|---|---|
|
Navíc si ten film nárokuje úplnné zpracování předlohy: původního příběhu pamětníka. Začíná v první nebo ve druhé republice a končí až po válce. V proudu vyprávění se nenachází jediné "bílé místo" (napadá mě jedině otázka, kam odvezli toho německého falzifikátora/Rodenova spoluvězně, i když i v tomto ukázal film hodně). Proto si myslím, že film postrádá skutečného příběhového napětí, je příliš okatě předvídatelný a plochý (pouze jedna dějová linie). Skutečným "bílým místem" se stávají Ležáky ponechané svému osudu bez vlastního památníku. |
|
|
|
|
|
Nechtěl jsem Homéra, jak je běžně chápán, ať už autoři nebo jeden autor, podceňovat. Přirovnání Lidic k němu jsem nadsázkou mínil ve způsobu zachycení reality (druh realismu nebo ona "mimesis", chceš-li). Uběhlo-li od doby vzniku oněch dvou slavných eposů již skoro 30 století, očekával bych od současného zpracování skutečnosti jiný způsob než ten připomínající Homerův absencí perspektivy; vše se odehrává v popředí a v přítomnosti - "rovnoměrně objektivní přítomnosti", abych doslova citoval Ericha Auerbacha a jeho Mimesis. Abych se to pokusil vyjádřit ještě přesněji, měl jsem na mysli způsob podání příběhu, na kterém Lidice stojí. Homérské mi na něm přijde, že příběh probíhá prakticky (výjimkou jsou Rodenovy vzpomínky na to, jak přesně bodnul svého syna) neustále v přítomném čase a vsuvky či odkazy se opět odehrávají v onom "teď" - Rodenův pobyt ve vězení, Heydrichův koncert atd. Za každou cenu je tedy dodržena chronologie jednotlivých dějů; vše plyne v jednom dějinném pohybu; nic není pouze částečně osvětleno, naopak každý detail je součástí tohoto toku - film postrádá neprobádaných míst (dále třeba hlubší symboliky). Toto bych označil za homérské. Neznamená to, že se mi Homér nelíbí! Řadil bych ho ke svým oblíbeným klasickým dílům. |
|
|
|
|
bush napsal v č. 5930: "Ten film mi způsobem zpracování námětu připomíná Homérovo vylíčení Trojské války. Všechno, co se událo je řečeno, ukázáno nebo zjeveno. " Autora, anebo jejich kolektiv, jenž je v dějinách literatury znám jakožto Homér, bych nijak nepodceňoval, používá až překvapivě sofistikované vyprávěcí postupy, zejména ve svém líčení některých rozmíšek a šarvátek v průběhu jisté vleklé, a pro útočníka nikoliv zcela úspěšné, vyloďovací a obléhací operace, přičemž ani v průběhu popisu peripetií návratu jednoho z jejích účastníků do jeho domácí posádky se zdaleka neomezuje výhradně na přímočará a jednoznačná tvrzení "takhle a nejinak to všechno bylo" a vyčerpávající popisy - toto možná bude spíš otázka našich předběžných konvenčních vědomostí pocházejících ale z jiných zdrojů, kteréžto skutečně náleží jinému žánru než hrdinský epos (cf. balkánský krvák), který se bez popisu činů postav z podstaty neobejde. Fakt je ten, že autor je limitován tím, že k disposici jako výrazový prostředek má ve své době zejména přímou řeč postav, ale jinak je charakterisuje většinou nepřímo, popisem jednání hrdinů, nikoliv autorským komentářem (který se omezuje vlastně jen na epiteta za jejichž pomoci je uvozována přímá řeč). (Já toto pak smažu) |
|
|
|
| Ahoj...nevíte prosím někdo o filmu nebo dokumentu o německých parašutistech ??? Díky mockrát :) | |
|
|
|
|
|
Honza M. napsal v č. 5935: Očekával bych ovšem, že pokud to nemá být jen pomník Lidic převedený na filmové plátno, což se podle mě stalo, očekával bych lepší filmové zpracování příběhu, včetně kvalitnější kamery atd. Kam se Lidice hrabají na Protektora. První je prostě jen připomínkou a pomníkem, zatímco druhé má nápad (s příběhem pracuje) a na český film nevídaně kvalitní provedení (kamera apod.)."V závěru zazněl jeden krásný dialog (z asi tří, které mi utkvěly v paměti): "Ty jim chceš dělat živý pomník?" - "Někdo by ho dělat měl."" Přirovnal bych to k slušně odvedené řemeslnické práci. Jenže film považuju za umění, a proto bych čekal víc než plně dokumentační filmové zpracování (Homér bez poetiky ve filmu). |
|
|
|
|
bush napsal v č. 5930: Já jsem byl na Lidicích v sobotu, ale ještě to zpracovávám "Jako divák jsem naprosto zklamán" Nemohu říct, že jsem byl zklamán (moje kamarádka, která se jinak dojímá při každé blbně, ovšem zklamaná byla, že se slza drala do oka teprve při pohledu na dětské ručičky v "dušegubkách"), ale fakt je, že jsem očekával víc. Protože jsem nějaké promo materiály moc nesledoval, v začátku filmu jsem se docela ztrácel (kdo s kým) a rozhodně mne film nedokázal vtáhnout do děje a měl jsem pocit, že sleduji nějakou hranou rekonstrukci v TV (seděl jsem v multikině). Taky Detlef Bothe se Loydovu Heydrichovi prostě nevyrovná. Co se opravdu líbilo byl vlastní atentát, který jsem si opravdu užil (i když šlo o dotočku, velmi slušné) a následný hon na pachatele (a hledání "důkazu"). Vlástní masakr v Lidicích už byl slabší; nemohl jsem si s lítostí nevzpomínat na Waydovu Katyń. Oddělení dětí od matek se ani zdaleka nevyrovnalo srdceryvným scénám, které před pár lety předvedla sociálka před TV kamerou (a při škrabání zamalovaných oken jsem se pousmál - že by žádnou ženu nenapadlo použít loket?) Rodenův návrat "domů" patřil k tomu lepšímu, stejně jako poválečný "pietní" akt. Závěrečné titulky - no o těch snad pomlčet - jestliže u titulků takového filmu přemýšlím, jestli ty holky v baretech patří k Haganě nebo nějaké latinskoamerické policii, pak není vše úplně v pořádku (s filmem, ne se mnou )
bush napsal v č. 5934: V závěru zazněl jeden krásný dialog (z asi tří, které mi utkvěly v paměti): "Ty jim chceš dělat živý pomník?" - "Někdo by ho dělat měl." "Podle mě filmy tohodle typu nejsou moc zapotřebí." |
|
|
|
|
|
Mě to právě zklamalo. Podle mě filmy tohodle typu nejsou moc zapotřebí. Třeba to bude tim, že nemám rád historický velkofilmy. |
|
|
|
|
Mě Lidice nezklamaly. Že šel režisér na jistotu mi u tohohle filmu nějak nevadilo. Experimenty jsem neočekával - naopak! - dost jsem se obával, aby se do nějakých nepouštěl. |
|
|
|
|
|
Mám na mysli nejmenší detaily. Neodhadl jsem jenom chvíli, kdy zastřelí ten hlavní "pár" a při zvuku výstřelů jsem s sebou trhnul. Nemůžu si pomoct, ale ten surovej příběh, který měl velký potenciál, se rozplynul v plochém dokumentačním eposu. Přirovnal bych to ke Králově řeči, která byla sice "historicky nepřesnější", nicméně alespoň o trochu divácky náročnější. |
|
|
|
|
|
bush napsal v č. 5930: Skutečně až "ve třetině filmu"? "Proto jsem prakticky ve třetině filmu věděl, co bude následovat a už v půlce jsem chtěl odejít."  Tomu nevěřím.Neumím si moc představit diváka, který by nevěděl, co bude ve filmu Lidice následovat. |
|
|
|
|
|
Viděl jsem Lidice a těžko hledám vhodná slova, abych se dokázal vyjádřit, jak bych chtěl. Jako divák jsem naprosto zklamán, možná spíš uražen, že mě tvůrci filmu považují za blbce nebo strašně povrchně myslícího tvora. Ten film mi způsobem zpracování námětu připomíná Homérovo vylíčení Trojské války. Všechno, co se událo je řečeno, ukázáno nebo zjeveno. Proto jsem prakticky ve třetině filmu věděl, co bude následovat a už v půlce jsem chtěl odejít. Napětí jsem sice občas cítil, ale jen výjimečně. Napětí totiž podle mě vzniká tehdy, když se divákovi dá prostor k přemýšlení - Lidice mi žádný takový prostor nedaly. Ta prvotní vražda byla ukázána; střílení mužů a zplynování dětí rovněž. Symbolika vyskytující se tam sestává z jednoduchých stereotypů, které o nacistech všichni dobře známe. Lidice říkají: takhle se to skutečně stalo! My jsme je prožili (nebo alespoň stejnou dobu)! Divák má právě po takovém filmu sedět s otevřenou pusou a být zticha! Příběh Lidic se vynořil z dějin, byl předán, a tak už o Lidicích není třeba mluvit! Viděl jsem tuzemský historický velkofilm; a upřímně toho lituju. Přitom Protektor slibně naznačoval směr ... |
|
|
|
|
Honza M. napsal v č. 5910: tak nech sa páči môžeš ich sem hneď dávať aké, ale myslel som hlavne nové filmy "Tak tomu se mi nechce moc věřit, když si uvědomím, kolik jich vzniklo jen na českém filmovém rybníčku..." |
|
|
|
|
|
já mám od Lokálky velmi rád jejich versi Zlatých střevíčků, to jest naprostá bomba ach, ty stojí za to, ach, jsou víc než NATO, černé kanady na nohou ty nejrychlejší jsou, jak se pěkně třpytí, jak se zlatem svítí, ty hvězdičky na ramenou našich psovodou  to nemá chybu |
|
|
|
|
Tom: Opravdu nevím, znám jen tu písničku a musím říci, že to bylo opravdu k smíchu, ovšem počítám, že to tak nemysleli, protože to "jen" normálně zaspívali. |
|
|
|
|
Já mám rád hlavně jejich pohádky. Perníková chaloupka je úžasná |
|
|
|
|
|
Já nepotřebuju jméno osady atd. spíš si říkám jaký trempové to jsou když zpívaj takový písničky. Co by na ně říkal duch Jacka Aspirina?
Tom napsal v č. 5924: Lokálka byla/možná furt je/ čistá recese."Nebyla to Lokálka z Hradce, pan kapelník Straka a spol...? To bejvali dost drsní srandisti." Třeba jejich varianta "Balíčku karet", odehrávající se na cvičení záložáků ČSLA. |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 5923: Nebyla to Lokálka z Hradce, pan kapelník Straka a spol...? To bejvali dost drsní srandisti. "Nemám zdání, asi nějací někde u ohně..." |
|
|
|
|
|
"Za trempy" Nemám zdání, asi nějací někde u ohně... juknu, jestli to ještě najdu. |
|
|
|
|
liberec.idnes.cz/filmari-tocili-dokument-o-h...
Konrad Henlein, nacistický pohlavár a rodák z Vratislavic nad Nisou, se dostal do hledáčku dokumentaristů. Štáb České televize o něm natáčel v libereckém muzeu a okolí krajského města dokument pro publicistický cyklus Historie.cs.
|
|
|
|
|
|
Co to bylo za trempové? |
- Home
- > Diskuzní forum
- > Literatura, film...
- > Filmy a dokumenty o 2. světové válce