Na svém zasedání ráno 1. října 1938 vláda projednávala nové polské ultimátum k odstoupení území Těšínska, Fryštátska a Bohumínska.

O odstoupení těchto území pro zabezpečení polské neutrality v případě konfliktu s Německem vláda jednala již 29. září 1938 a byla ochotna s Polskem vyjednávat o formách tohoto odstoupení. 30. září 1938 bylo Polsko informováno o československé ochotě k jednání - odstoupení by proběhlo za účasti mezinárodní komise s anglickou a francouzskou garancí do 1. prosince 1938.

Po mnichovské konferenci ale Polsko vycítilo šanci rychle urvat kus území oslabeného souseda a v noci na 1. října 1938 polský ministr zahraničí Beck předložil nové ultimátum. Požadoval v něm urychlené vydání území do 24 hodin.

Ministr zahraničních věcí Krofta s tímto vývojem seznámil vládu a polský postup označil za „daleko ostřejší než byl postup německý.

Vláda došla k závěru, že vzhledem k nemožnosti vojenského konfliktu s Polskem je nutné Beckovo ultimátum přijmout.

Schůze vlády pak pokračovala v 11 hodin na Pražském hradě za účasti prezidenta Beneše, který vládu informoval, že ke stejnému závěru došli i zástupci politických stran.

1. října 1938, Praha

Přítomni:
Předseda vlády a všichni členové vlády s výjimkou ministra dr. Zenkla.

Předseda vlády zahájil schůzi o 8 1/4 hodině ranní.

Ministr zahraničních věcí sdělil, že předmětem jest nová situace ve vztahu k Polsku. Opakoval usnesení mnichovská o tom, že problémem česko-polským by se čtyři velmoci v Mnichově zastoupené zabývaly, nebude-li do tří měsíců rozřešen dohodou.

Polsko, které nebylo v Mnichově zastoupeno, což snad těžce nese, postupovalo a postupuje jinak.

Notou z 21. září 1938 stěžovalo si, že jest diskriminováno proti projednávání problému sudetoněmeckého. Byla dána odpověď, že rovnost platí pro řešení v rámci státu, ale nevztahuje se na vývoj situace mezinárodní.

President republiky Československé dopsal presidentu republiky Polské, že jsme ochotni s Polskem o všem se dohodnouti a že nechceme vylučovati ani rektifikaci hranic. Na to došel přátelský list polského presidenta, ale následující nota zahraničního ministerstva polského ze dne 27. 9.1938 žádá již radikální a neodkladné vyřešení všech problémů sporných a hlavně rektifikaci hranic území obývaného občany národnosti polské.

Navrhlo plebiscit, a to osob, které tam v roce 1919 bydlily a jejich potomků.

Dalším požadavkem bylo okamžité odstoupení území, jež považují za nesporně většinově polská, totiž Těšínska, Fryštátska a Bohumínska, jež by v nejkratší době obsadilo vojsko polské. Termín nebyl písemně uveden, ústně jmenováno datum 30. 9. 1938.

Na to sdělil rumunský vyslanec, že Polsko žádá plebiscit v celém území, ale okamžitou okupací Těšínska a Fryštátska že by bylo natolik uspokojeno, že by plebiscit omezilo jen na tyto okresy. To bylo sděleno dne 29. záři v 11 hodin dopoledne s tím, že v případě vyhovění by Polsko při konfliktu československo-německém zachovalo blahovolnou neutralitu.

Československo odpovědělo notou ze dne 30. 9. 1938, která došla asi v 1 hodinu do Varšavy a v níž se dává slavnostní ujištění, že rektifikace hranic a odevzdání budou opravdu provedeny, a to eventuálně za garancie anglické a francouzské. Okresy byly by rozděleny na základě proporcionality, paritní komise by byla svolána na 5. října a dokončila by práce do konce října, odevzdání by bylo nejvíce urychleno. Posledním termínem by byla doba mezi 31.10. - 1. prosince 1938.

Na to v noci na dnešek ohlásil se polský vyslanec a odevzdal odpověď, že Polsko považuje naši notu za naprosto nedostatečnou a odkládající, že již po měsíce upozorňuje na nesnesitelné poměry na tomto území a že nutno problém řešiti radikálním odstoupením území a částečným plebiscitem. V notě jest vyslovována pochybnost o významu prohlášení daných jménem československé vlády a staví se tyto naprosto kategorické požadavky:

- bezprostřední evakuace označeného území československým vojskem a policií, a to evakuace území vyznačeného na mapě během 24 hodin, počínaje 12. hodinou v poledne dne 1. října 1938, a zbytku do 10 dnů.

Podniky, veřejná zařízení a komunikace všeho druhu nesmějí býti poškozena anebo učiněna neupotřebitelnými nebo odvezena, vojenská technická zařízení mají býti odzbrojena. Modality a lhůty k další evakuaci do 10 dnů budou oznámeny před polednem 2. října 1938.

Otázka plebiscitu ponechává se další dohodě obou vlád za eventuální účasti třetích států. Rovněž dohodou upraví se transfer. Dále se žádá za propuštění všech československých příslušníků polského jazyka z tohoto území z vojska a policie a za propuštění politických vězňů.

Odpověď, nikoliv dvojsmyslná, se žádá do 12 hodin v poledne dne 1. října 1938, jinak se zodpovědnost svaluje na československou vládu.

Tato nota byla provázena prudkou kampaní v polském rozhlasu.

Celý postup jest daleko ostřejší než byl postup německý.

Ministr zahraničních věci ihned v noci informoval vyslance francouzského a anglického a upozornil je na nebezpečí konfliktu.

Rovněž informoval naše vyslance v Paříži a Londýně a vyslance sovětského a rumunského v Praze.

Anglickému vyslanci prohlásil, že podle dohody mnichovské již vlastně Anglie garantuje hranice, o kterých se chceme dohodnouti.

Bylo by správné ultimatum odmítnouti, ale hrozí vpád.

Předseda vlády upozornil na nutnost znáti stanovisko velmocí a dal v úvahu do té doby neodpovídat.

Ministr zahraničních věcí poznamenal, že z invase polské by mohlo dojít ke konfliktu i s Německem.

Ministr spravedlnosti doporučoval, aby se přihlíželo k meritu, ne k formě ultimata a uvažovalo o odevzdání toho, co sami interně koncedujeme.

Vyhlídky na válku, i kdyby byla omezena na Polsko, jsou nyní jasné.

Ministr Vavrečka dává podnět na vyklizení té části území, o kterém možno předpokládati, že by i při plebiscitu odpadlo a naznačuje jeho rozsah. To by bylo zároveň okamžitou garancii, že se chceme dohodnouti. Pro ostatní by mohla býti zřízena smíšená komise a požádána britská legie za obsazení.

Kdyby Polsko odmítlo, možno se obrátiti na všechny čtyři velmoci, aby se řešilo podle zásad stanovených v Mnichově.

Předseda vlády sděluje, že podle vojenských zpráv pracuje propaganda v Polsku pro válku.

Ministr zemědělství poukazuje na nepopulárnost války s Polskem, protože československý národ přes stanovisko polské vlády má k polskému národu sympatie.

Konflikt by znamenal neštěstí pro národ a proto doporučuje smírné řešení s Polskem.

Obdobné stanovisko zaujímá ministr vnitra a ministr dr. Karvaš, který se dotýká problému maďarského a žádá, aby notifikace se stala také Německu.

Předseda vlády konstatuje, že většina členů uznává nepopulárnost konfliktu s Poláky a dále, že vojensky za nynější situace a s nynějšími silami na polské hranici, není vojenský odpor dobře možný.

Doporučuje však, aby ihned bylo začato jednání také s Maďary.

Ministr dr. Bukovský poukazuje na rozdíl mezi odpovědi polského presidenta republiky a notou polského ministra zahraničních věcí, který potřebuje vnitřní potvrzení úspěšnosti své politiky a nemá dobré vůle ke kompromisu. Snad jest to součást plánu německého, když se nepodařil ani rozvrat, ani revoluce v Československu.

Doporučuje vyslání významné osobnosti do Polska, aby se zabránilo konfliktu, a zároveň zahájení jednání s Maďarskem.

Ministr financí zdůrazňuje, že nelze pomýšleti na válku s Polskem, nýbrž jednati o rychlou dohodu s ním i Maďarskem. Doporučuje požádati mocnosti o vyslání mezinárodního vojska do sporného území.

Ministr zahraničních věcí sděluje, že informoval také vyslance německého a italského a doporučuje vydání území pro nás nesporného ihned a urychlené dojednání ostatního.

Předseda vlády zdůrazňuje, že nelze se pouštěti do konfliktu, protože by znamenal sebevraždu. Nutno jednati rychle a taktiku ponechat ministru zahraničních věcí po dohodě s presidentem republiky a předsedou vlády.

Ministr zahraničních věcí poznamenává, že požadavky maďarské ani nebudou moci býti uplatňovány tak jako polské, protože Maďarsko je slabší a je zde závazek Rumunska a Jugoslavie.

Ministr dr. Karvaš dává v úvahu formální demisi.

Ministr železnic poukazuje na nutnost souhlasu politických činitelů, ministr vnitra zdůrazňuje ústavní odpovědnost této vlády.

Předseda vlády shrnuje názor vlády v tom smyslu, že nelze se pouštěti do žádného konfliktu, že bude nutno odstoupiti území, jehož obsazení se požaduje do 24 hodin a dohodnouti se o dalším za účasti mezinárodní komise.

Tento názor bude tlumočen presidentu republiky, jenž mezi tím jedná s representanty politických stran.

[Následují zápisy o projednávání dalších bodů programu.]

--------------------------------------

Přítomni:
President republiky dr. Beneš
Předseda vlády a všichni členové vlády s výjimkou dr. Zenkla.

President republiky, zahájil schůzi o 11. hodině dopoledne a sdělil, že po jednání s representanty politických stran o stanovisku k ultimativní notě polské dospělo se k shodnému stanovisku, jaké zaujala vláda ve schůzi bezprostředně před touto schůzí konané, že totiž jest nutno dohodnouti se s Polskem i na této basi.

Při odevzdání noty bude polské vládě doporučeno, aby se mělo za to, že řešení bylo přijato na základě výměny dopisů presidentů obou republik a dřívějších, aby poslední nota polská mohla snad býti vzhledem k své formě vyloučena.

President republiky konstatuje, že stanovisko vlády jest shodné se stanoviskem representantů politických stran a končí schůzi v 11.15 hodin dopoledne.

19 podpisů

Zdroj: Odboj a revoluce č. 5/1969, s. 212-218; Mnichov v dokumentech II, Praha 1958, s. 332-335