Dva týdny po prvním brutálním masakru v Lidicích přišly na řadu Ležáky, nacházející se v okrese Chrudim. Malá osada byla vyhlazena v souvislosti s činností paraskupiny SILVER A a její vysílačky Libuše. Přestože kvůli hrozícímu nebezpečí byla vysílačka již 17. června odvezena z ležáckého mlýna pryč, sérií brutálních výslechů (hlavně mlynáře Jindřicha Švandy) dosáhlo gestapo svého: doznání, že o činnosti vysílačky všichni obyvatelé Ležáků věděli.

Časně odpoledne 24. června 1942 obklíčili osadu příslušníci Schutzpolizei z pardubické roty 20. záložního policejního pluku „Böhmen“, asi padesát českých četníků tvořilo vnější kordon. Všichni obyvatelé Ležáků byli soustředěni v nedalekém lomu, naloženi do autokarů a odvezeni do Pardubic na místní Zámeček. Na tamějším popravišti bylo zastřeleno všech 33 obyvatel starších 15 let, z třinácti ležáckých dětí byly dvě sestry vybrány k poněmčení a zbytek zavražděn pravděpodobně v KT Chelmno.