Veřejné popravy v době nacismu

1. veřejné popravy příslušníků odboje, vězňů a rukojmí. Cílem bylo zastrašit obyvatelstvo okupovaných zemí, někdy šlo i o namátkou vybrané osoby. Pro příklad je možné uvést třeba popravy polských odbojářů v Krakově 26. června 1942:
   
   
   Foto: Wikimedia Commons
   Veřejná poprava sovětských partyzánů 21. ledna 1943:
   
   
   Foto: Wikimedia Commons
   Fotografie z poprav sovětských žen - partyzánek: Zoja Kosmoděmjanskaja, Máša Bruskinová, Marie Kisljakovová, jugoslávská partyzánka Lepa Radičová. Takových veřejných poprav proběhlo na okupovaných územích Polska, Jugoslávie a SSSR nesčetně.
   
   Příležitostně podobné popravy proběhly i v západních zemích. Např. ve francouzském Tulle bylo 9. června 1944 na ulicích oběšeno 99 mužů. V samotném Německu je možné zmínit popravy členů skupiny Edelweißpiraten, kteří byli veřejně oběšeni 10. listopadu 1944 na nádraží v Kolíně nad Rýnem:
   
   
   Foto: spiegel.de
2. veřejné popravy „zrádců“ a „dezertérů“ koncem války. Ti byli většinou věšeni na stromy a pouliční lampy, kde jejich mrtvoly pak zůstávaly pro výstrahu viset s nápisy typu „Zradil jsem německý národ“, „Chtěl jsem vítězství bolševismu“ apod.
   
   
3. veřejné popravy za rabování ve vybombardovaných oblastech. V Hildesheimu bylo v březnu 1945 na náměstí oběšeno několik desítek převážně italských zahraničních dělníků, kteří v troskách města hledali jídlo.

Veřejné popravy v protektorátu a Sudetské župě

Z oficiálních popravišť je možné zmínit Kounicovy koleje v Brně, kde popravám během druhého stanného práva (po atentátu na Heydricha) někdy přihlíželi brněnští Němci.

• V Horním Těrlicku byl 23. ledna 1942 veřejně oběšen polský odbojář F. Trela.
• V Těšíně bylo 20. března 1942 za přítomnosti asi deseti tisíc nahnaných obyvatel oběšeno 24 odbojářů.
• Na Kobyliské střelnici v Praze byli 8. července 1943 zastřeleni čtyři protektorátní četníci (J. Jirásek, J. Bojas, F. Rajmon, F. Famfulík) zapojení do odboje. Popravě muselo pro výstrahu přihlížet 150 příslušníků protektorátního četnictva.
  
• V Lískovci (okres Frýdek-Místek) bylo 3. září 1943 veřejně oběšeno pět mužů poté, co zde byl 1. září 1943 proveden první úspěšný trhavinový útok na projíždějící vlak v protektorátu. Gestapo nebylo schopno odhalit skutečné pachatele, proto bylo pro výstrahu oběšeno pět mužů z okolních obcí (Z. Žáček, J. Ermis, J. Lichnovský, J. Drozd, B. Janáček) zatčených již dříve pro jinou odbojovou činnost.
  
  Pět můžů oběšených v Lískovci
  (foto: T. Brod - J. Doležal, Nastal čas boje, Praha 1965)
  
• V Mostech u Jablunkova bylo 26. října 1943 veřejně oběšeno 10 lidí.
• V Návsí u Jablunkova bylo 14. února 1944 veřejně oběšeno 5 lidí.
• V Poličné byl na lípě u Bečvy 11. května 1944 oběšen odbojář S. Mikolášek. Tělo bylo na stromě ponecháno 24 hodin.
  
• V Oldřichovicích bylo 5. června 1944 veřejně oběšeno 5 lidí.
• V obci Jedlí (okres Šumperk) byli 10. července 1944 veřejně oběšeni tři odbojáři (J. Filip, V. Juránek, M. Pavlík).
• V Horní Suché bylo 18. července 1944 veřejně oběšeno 5 lidí.
• V Petřvaldě bylo 11. září 1944 veřejně oběšeno 5 lidí.
  
• U mostu přes Bečvu v Novém Hrozenkově byli 16. září 1944 veřejně oběšeni V. Koňařík a O. Neumann, kteří se pokusili přejít přejít hranice na Slovensko. Jejich těla byla pro výstrahu na šibenici ponechána po dobu 24 hodin.
• V Zubří (okres Vsetín) byl 5. listopadu 1944 veřejně oběšen V. Procházka, druhý zajatec V. Sedlák se před popravou pokusil utéct a byl zastřelen. Procházkovo tělo zůstalo na stromě viset 48 hodin.
• V Ostravici v osadě Mazák byl 8. listopadu 1944 na stromě veřejně oběšen J. Rogovský, který převáděl prchající přes protektorátní hranici.
• V Růžďce bylo 9. listopadu 1944 na stromech veřejně oběšeno pět mužů, kteří se pokusili přejít hranice na Slovensko (Z. Dvořák, S. Prokeš, V. Indruch, A. Zouhar, J. Král). Těla zůstala na místě viset 48 hodin s nápisy, že šlo o „bandity terorizující pokojné obyvatelstvo“.
• V Dolní Bečvě byli 9. listopadu 1944 před školou veřejně oběšeni čtyři odbojáři (V. Kolanda, J. Jurča, K. Bubla, Š. Králíček). Těla byla na šibenici ponechána 48 hodin.
• V Kunovicích byli 9. listopadu 1944 na stromech veřejně oběšeni čtyři partyzáni a jejich pomocníci (J. Faldyn, F. Kubala, K. Kurečka, K. Šuchta). Těla zůstala na místě viset 48 hodin.
• V Poličné byli 12. listopadu 1944 na lípě u Bečvy veřejně oběšeni partyzáni J. Mazal a M. Ondrašík.
• V Čeladné byli 23. listopadu 1944 na stromě veřejně oběšeni dva pomocníci partyzánů (O. Machander, K. Vinkler), těla zůstala na místě viset 48 hodin s nápisem „Pomáhal jsem banditům“.
• V Dolní Bečvě byl 23. listopadu 1944 na stromě před zraky manželky a dětí veřejně pověšen O. Tošenovský, tělo zůstalo na místě viset 48 hodin s nápisem „Pomáhal jsem banditům“.
• V Prostřední Bečvě byl 23. listopadu 1944 veřejně oběšen O. Šimurda, tělo zůstalo na místě viset 48 hodin s nápisem „Pomáhal jsem banditům“.
• Ve Velkých Karlovicích byl 23. listopadu 1944 na stromě veřejně oběšen D. Kovář, tělo zůstalo na místě viset 48 hodin s nápisem „Pomáhal jsem banditům“.
• V Držkové byl v prosinci 1944 na stromě veřejně oběšen partyzán T. Mimochodka s cedulí „Byl jsem partyzán. Tak skončí každý, kdo jim slouží.“
• V Morávce byli 12. prosince 1944 na stromě veřejně oběšeni J. Kulhánek a S. Potiuk, kteří se pokusili přejít slovenskou hranici.
• V Černé Hoře byl 20. ledna 1945 veřejně oběšen neznámý partyzán.
• Ve Sloupu (okres Blansko) byli 20. ledna 1945 veřejně oběšeni dva neznámí partyzáni.
  
• Při potlačování povstání ve Velkém Meziříčí byl 7. května 1945 na náměstí oběšen předseda Revolučního okresního národního výboru Jindřich Nováček s nápisem „Já jsem připravoval ve službách bolševismu smrt a zkázu ve Velkém Meziříčí“.
• V Mladé Vožici byl brzy ráno 7. května 1945 na lípě před kostelem oběšen člen Národního výboru Václav Vaniš. Tělo na stromě viselo až do večera 8. května 1945.
  

Dva partyzáni oběšení ve Sloupu u Blanska 20. ledna 1945
(autor fotografie: Josef Kučera, obchodník ve Sloupu v Moravském krasu)