Poslední veřejná poprava v českých zemích

Poslední veřejná poprava v českých zemích
martin - 20. 5. 2015 - *.net.upcbroadband.cz

Poslední veřejná poprava u nás byla poprava Pfitznera nebo K. H. Franka?

Poslední veřejnou popravou v českých zemích nebyla ani poprava K. H. Franka ani poprava Josefa Pfitznera. Byla jí zřejmě poprava Herty Kašparové v Třešti 13. září 1946.

Provedení trestu smrti upravoval dekret prezidenta republiky ze dne 19. června 1945 (č. 16/1945 Sb.)  „O potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech“ (tzv. velký retribuční dekret) a následně zákon č. 22/1946 Sb. z 24. ledna 1946, který v § 31 v odstavcích 2 a 3 uváděl:
(2) Trest smrti se vykoná do dvou hodin po vyhlášení rozsudku. Na výslovnou žádost odsouzeného může býti lhůta prodloužena o další hodinu. Konalo-li se řízení v nepřítomnosti obžalovaného, vykoná se trest smrti do 24 hodin po dopadení odsouzeného. Výkon trestu smrti buď však na přiměřenou dobu odložen, žádá-li to veřejný žalobce z důležitého veřejného zájmu.

(3) Uzná-li mimořádný lidový soud na trest smrti proti několika osobám, určí zároveň v rozsudku, v jakém pořadí mají býti odsouzení popraveni. Může také rozhodnouti, že trest smrti se vykoná veřejně. Učiní tak zejména, když surový způsob, jímž byl zločin spáchán, nebo zvrhlá povaha pachatele, počet jeho zločinů nebo jeho postavení mluví pro veřejný výkon trestu. V tomto případě může soud, aby se zajistila veřejnost výkonu trestu, lhůtu dvou hodin (odst. 2) prodloužiti, ne však nad 24 hodiny.

Josef Pfitzner (nar. 24. 3. 1901), za okupace německý náměstek pražského primátora, byl k smrti odsouzen a veřejně popraven 6. září 1945. Poprava proběhla na Soudním náměstí na Pankráci. Kolem šibenice na vyvýšeném pódiu se shromáždily desítky tisíc lidí, uvádí se 30-50 tisíc přihlížejících (viz foto). Celkově nedůstojný průběh popravy za přihlížení rozvášněného davu vedl čs. vládu 14. září 1945 k přijetí usnesení, že další popravy za účasti veřejnosti mají být konány v prostorech, kde bude možné regulovat počet příchozích a zabránit také účasti osobám mladším 18 let. Důvodem byla i obava z nepříznivého ohlasu v zahraničí.

Časopis Květen č. 16/1945
Lidovecký týdeník Obzory z 15. září 1945 průběh Pfitznerovy popravy opatrně kritizoval:


Karl Hermann Frank byl popraven oběšením 22. května 1946 na dvoře Pankrácké věznice. V rozsudku bylo uvedeno: „Soud rozhodl, že trest obžalovanému vyměřený, se vykoná veřejně a to z toho důvodu, poněvadž surový způsob, jímž byly zločiny spáchány, zvrhlá povaha pachatele, počet jeho zločinů i jeho postavení mluví pro veřejný výkon trestu.“ Přístup na nádvoří byl omezen na vstupenky, které přednostně dostali přeživší a pozůstalí po obětech nacismu. Celkem přihlíželo kolem pěti tisíc lidí, v prvních řadách bylo sedm lidických žen. ČTK o průběhu popravy informovala:
Poprava K. H. Franka byla vykonána na velkém nádvoří pankrácké trestnice za přítomnosti asi pěti tisíc lidí. Přítomni byli kromě sedmi lidických žen též zástupci hlavního města Prahy, zástupci ministerstva spravedlnosti a ministerstva vnitra, soudní úředníci a právnické osobnosti. Obžalovaný K. H. Frank obědval před popravou v cele smrti a silně kouřil. Když k němu přišel P. Msgr. Tylínek, odmítl ho zprvu, ale pak dovolil, aby zůstal v jeho cele a rozmlouval s ním o křesťanství a německém mythu.

Úderem 13. hodiny vešel do nádvoří předseda soudu dr. Kozák, doprovázen dr. Oldřichem Navarrou, policejním lékařem a současně lékařem pankrácké trestnice. Za ním vešli Msgr. Tylínek a obhájce obžalovaného dr. K. Resler. Brzy potom vchází odsouzený K. H. Frank bez pout v doprovodu pěti členů vězeňské stráže a je uveden před soudní dvůr. Velitel vězeňské stráže hlásil dr. Kozákovi předvedení K. H. Franka, načež předseda mimořádného lidového soudu dr. Kozák přečetl enunciát rozsudku česky. Frank během českého čtení rozhlížel se po obecenstvu, ale při německém čtení rozsudku německým tlumočníkem stál v pozoru a vyslechl v klidu rozsudek. Na otázku předsedovu, zda rozuměl, co mu bylo čteno, řekl Frank, že ano. Předseda dr. Kozák oznámil potom Frankovi, že jeho žádost o milost byla zamítnuta a tázal se Franka, zda má poslední přání. K. H. Frank odpovídá, že nikoliv.

Předseda soudu dr. Kozák odevzdal pak odsouzeného do rukou vykonavatele rozsudku, načež Frank byl odveden na šibenici, která stála v rohu nádvoří několik kroků opodál. Stalo se to ve 13.28 hod. Ve 13.30 hod. byl K. H. Frank na třetím nádvoří pankrácké trestnice oběšen a policejní lékař dr. Navarra konstatoval ve 13.37 smrt.

Lidová demokracie 23. května 1946

Foto: B. Ečer, Jak jsem je stíhal, Praha 1946 
Herta Kašparová (nar. 21. 6. 1923), jejíž rodiče byli sudetští Němci ze Šumperska, byla za protektorátu pracovnicí německé kriminální policie nejprve v Jihlavě a od září 1942 ve Zlíně. Nejprve měla na starosti kartotéku, poté působila i jako zapisovatelka a tlumočnice u výslechů kriminální policie a následně i gestapa. Dne 7. května 1945 sehrála tragickou roli při masakru v Třešti, kam se v dubnu ze Zlína vrátila. Osobně označila asi 10 mužů, kteří se měli podílet na povstání a ti byli poté zastřeleni.

Odsouzena k trestu smrti a popravena byla 13. září 1946 na louce za Třeští zvané Pod Kaštany. Den předtím, 12. září 1946, byl veřejně popraven na stejném místě také Walter Engelmann, vedoucí NSDAP v Třešti. Popravě Kašparové přihlížely tisíce lidí z Třešti i okolí, včetně dětí.

Průběh těchto veřejných poprav kritizoval místní tisk (citováno z knihy J. Vybíhala „Třešť 1945“, Pelhřimov 2010):
Už jedenkrát jsme se v našem listě vyslovili proti popravám veřejným. A nejen poprava čtvrteční, kdy veřejně byl popraven lidovým soudem v Třešti odsouzený spoluviník Kašparové Engelmann, ale zvláště poprava páteční dala nám za pravdu. Poprava stala se nejen divadlem Třeště, ale celého okolí, odkud přijížděli diváci na nákladních autech. Snad bychom se ani nad tím nemohli pozastavit, protože veřejná poprava dává možnost shlédnouti ji každému.

Ale nad čím se musíme pozastavit nejen my, kteří mravnost považujeme za jeden z nejzákladnějších pilířů našeho státu, nýbrž každý bez rozdílu přesvědčení, kdo má aspoň trochu smyslu pro mravnost, byla neobvyklá účast mládeže. A nebylo platné ani dopolední upozornění rodičům místním rozhlasem, aby svým dětem a školní mládeži účast zakázali. Nepomohly ani zákroky službu konajících členů SNB, kteří museli vynaložit všechny síly, aby aspoň zvládli neukázněné občany dospělé. A rovněž je nám velmi divné, že i vychovatel místní mládeže - učitel - stál a nijak se nepozastavil nad tím, že vedle něho stála školou povinná mládež.

Už samo líčení lidových soudů dokazuje, že nechceme soudit jako nacisté, že se nechceme mstít a že celému světu chceme dokázat, oč jsme lepši než oni. Proto také dávají lidové soudy obžalovanému možnost vyčerpat všechny prostředky obhajoby. Bohužel je pravda i skutečnost, že i v tomto nazírání dělí se náš národ na dvě části. Jednu, která se plně ztotožňuje s naším ministrem zahraničí, který na mírové konferenci pravil, že náš národ nedovede se mstít a nenávidět a druhou část, která naopak se ztotožňuje s předsedou ÚRO posl. Zápotockým, který v Práci napsal, že náš národ potřebuje právě lidi, kteří z duše umí nenávidět. A že lidí tohoto smýšlení je dostatek, ukázala nám veřejná poprava v Třešti. Tam nejlépe jsme viděli, co práce nás čeká, abychom pozvedli mravnost, kterou v převážné části národa ubili nacisté.

Poprava Herty Kašparové 13. září 1946 na dobové pohlednici
Vojtěch Šír - 26. 5. 2015

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.