Most u Remagenu

Most u Remagenu
Ondra - 22. 2. 2012 - *.net.upcbroadband.cz

Dobrý den, měl bych dotaz. Jaká jednotka, případně jaké jednotky německé armády bránily v březnu 1945 most u Remagenu poblíž Bonnu? V jaké byly síle a kdo jim velel?

Železniční Ludendorffův most (Ludendorff Brücke) u Remagenu byl postaven mezi léty 1916-19 s původním plánem snazšího zásobování západní fronty vojskem a materiálem. Navrhl ho architekt Karl Wiener z Mannheimu. Celková délka mostu dosáhla 398 metrů, přičemž ocelová konstrukce ve výšce 14,8 m nad hladinou Rýna byla 325 metrů dlouhá. Hlavní oblouk měl rozpětí 156 metrů a nejvyšší bod mostu nad mostovkou se tyčil do výše 29,25 m. Hmotnost ocelové konstrukce přesáhla 4600 tun. Na stavbu mostu bylo vynaloženo okolo 2,1 miliónů marek. Po mostě vedly dvě kolejové trati, na každé straně pak byla ještě lávka pro pěší.

Na obou koncích ocelové konstrukce byly postaveny strážní (obranné) věže, které byly na strategických mostech v císařském Německu běžné. Věže umožňovaly ubytování stále osádky a byly vybaveny sklady zásob a obrannými střílnami.

Ludendorffův most u Remagenu ve 20. letech. Pohled ze skály Erpeley Ley.
Po první světové válce byl Ludendorffův most využíván jen málo, nejvíce jej využívali místní obyvatelé pro cestu přes řeku mezi Remagenem a Erpelem, protože byl vybudován pro válečné účely, což nekorespondovalo s mírovými přepravními směry. Stále byl ale veden armádou jako strategický most a byl i připraven pro destrukci pomocí 600 kg trhavin.

Po útoku německých vojsk na západ byly trhaviny odvezeny, zpět byly dodány až po spojeneckém vylodění v Normandii. Umístěny na most ale měly být až v případě, že by se nepřítel přiblížil na méně než 8 km, aby nemohlo dojít k nechtěnému výbuchu při bombardování (spojenci bombardovali most v říjnu a prosinci 1944 a v lednu 1945).

Od roku 1943 byla ochranou mostu pověřena 12. Kompanie / III. Bataillon / Landespionier Regiment 12 o síle cca 30-40 mužů, které velel Hauptmann Carl Christian Friesenhahn. Po spojenecké invazi v Normandii byla k ochraně mostu přidělena ještě strážní rota (Brückensicherungs Kompanie), skládající se z vojáků zotavujících se ze zranění, náležející ke Genesenden Kompanie / Grenadier Ersatz und Ausbildungs Bataillon 80. V listopadu 1944 byl velitelem strážní roty, čítající cca 100 mužů, jmenován Hauptmann Willi Oskar Bratge. V prosinci 1944 mu byly přiděleny na jeho četné žádosti o posílení 2 britské a 2 polské kulomety, 3 ruské minomety a 1 italský protitankový kanón, v únoru 1945 se počet vojáků strážní roty snížil na pouhých 41 mužů. Do bojů mohla ještě zasáhnout místní jednotka Volkssturmu, která však nebyla pod jeho velením, stejně tak jako protiletadlové jednotky Luftwaffe, umístěné na západním břehu Rýna v okolí Remagenu (5. Batterie / leichte Flak Abteilung 715) a na východním břehu Rýna (nad severním koncem mostu) na vrcholu skály Erpeley Ley (3. Batterie / leichte Flak Abteilung 971), pod kterou vedl 383 metrů dlouhý železniční tunel navazující na most.

Od 1. března 1945 byla Bratgeho jednotka podřízena nově vytvořenému štábu (Führungsstab) pro obranu sektoru Bonn-Remagen (Generalleutnant Walter Botsch) / 15. Armee (General Gustav von Zangen). Generál Botsch požadoval pro obranu Remagenu zesílený pěší pluk, místo toho mu byl přislíben protiletadlový oddíl, který však na místo nikdy nedorazil.

Dne 6. března 1945 byl generál Botsch jmenován velitelem LIII. Armeekorps a na jeho místo byl jmenován velitel města Bonn (Generalmajor Richard von Bothmer). V té době měl Hauptmann Bratge ve své strážní rotě k dispozici pouze 36 mužů a o změně ve velení nevěděl – spojovací důstojník, kterého z Bonnu do Remagenu poslal generál Bothmer, byl cestou zajat Američany. Navíc byla bez jeho vědomí odeslána protiletadlová jednotka Luftwaffe z vrcholu Erleper Ley do města Koblenz1).

Ten samý den prolomily jednotky americké 9th Armored Division (Major General John W. Leonard) / III. U.S. Corps (Major General John Millikin) / 1st U.S. Army (General Courtney H. Hodges) linii 15. Armee mezi LXXIV. Armeekorps a LXVII. Armeekorps, operující západně od Rýna.

Dne 7. března 1945 v 1:00 ráno obdržel velitel LXVII. Armeekorps (General der Infanterie Otto-Maximilian Hitzfeldt) ze štábu 15. Armee rozkaz převzít odpovědnost za obranu Remagenu. Vzhledem k tomu, že jednotky jeho sboru byly na zmateném ústupu, jmenoval velitelem Remagenu svého adjutanta (Major Hans Scheller). Ten se v doprovodu osmi mužů vydal na cestu do Remagenu, kam dorazil kolem 11:00 sám – zbytek jeho mužů včetně radiostanice padl do rukou postupujících Američanů. Zde zastihl Hauptmana Bratgeho, jak se na severní straně mostu snaží organizovat dopravu ustupujících německých jednotek, které se ze všech stran hrnuly k mostu s cílem dostat se za Rýn. Na poslední chvíli také dorazily trhaviny potřebné k umístění záložní nálože – místo požadovaných 600 kg vojenské trhaviny však dorazilo pouze 300 kg slabší průmyslové trhaviny. Tento nedostatek měl mít fatální následky. 

Přibližně v té době se v okolí Remagenu objevily první jednotky amerického Combat Command B2) (Brigadier General William Hoge) / 9th Armored Division. Američané byli překvapeni, že železniční most stále stojí, nepochybovali však, že jakmile se k němu přiblíží, bude vyhozen do povětří. Kolem 13:00 dorazil na místo generál Hoge a nařídil svým jednotkám obsadit město. Po zahájení bojů o město přesunul Major Scheller velitelské stanoviště z Remagenu do železničního tunelu na východní straně Rýna. Američtí vojáci pomalu vytlačovali nepočetné německé obránce z města, kteří kolem 14:00 vyhodili do vzduchu příjezdovou cestu vedoucí k jižní části mostu. Kolem 15:00 dorazily 4 americké tanky Pershing 1st Platoon / Company A / 14th Armored Battalion (1st Lieutenant John Grimball) a pěchota k ústí mostu, který k jejich údivu stále stál.

Přibližně v 15:15 vyjely americké tanky na západní břeh Rýna a začaly ostřelovat německé pozice na východním břehu, aby umožnily útok pěchoty. V 15:20 vydal Major Scheller rozkaz k odstřelu mostu. Hauptmann Friesenhahn otočil iniciačním klíčem roznětnice – k výbuchu však k ohromení všech nedošlo. Jedna ze střel z amerického tanku totiž náhodně zasáhla pomocné potrubí, kterým vedly dráty k hlavním náložím, a poškodila je. Mezitím se do bezprostřední blízkosti mostu přesunula Company A / 27th Armored Infantry Battalion (2nd Lieutenant Timmermann) spolu se 2nd Platoon / Company B / 9th Armored Engineer Battalion (Lieutnant Mott) a v 15:35 vyrazily do útoku. Ve stejném okamžiku se však ozvala detonace a most zahalil dým. Unteroffizier Faust, příslušník 12. Kompanie / Landespionier Regiment 12, dokázal přeběhnout přes ostřelovaný most k záložní náloži, umístěné nad severním pilířem, pomocí osvětlovací pistole iniciovat zápalnici a vrátit se zpět. Záložní nálož se však ukázala jako slabá – poté, co se rozptýlil dým z výbuchu, Američané i Němci mohli pozorovat, že most je sice poškozen, ale stále stojí.

Březen 1945. Luddendorfův most u Remagenu s viditelným poškozením ocelové konstrukce u severního pilíře, vzniklý výbuchem záložní nálože.
Americká pěchota a ženisté vyrazili na druhou stranu mostu, který nyní postřelovaly kulomety německých obránců, umístěných ve věžích na konci mostu a v železničním tunelu. Později se také přidala 2cm děla protiletadlového oddílu Luftwaffe. Major Scheller se mezitím snažil rádiem spojit s některým vyšším velitelstvím. Když neuspěl, nařídil Hauptmannovi Bratgemu provést protiútok, sám nasedl na kolo a odjel3). Postupně Američané umlčeli odpor v obou věžích na koci mostu a kolem 16:00 obsadili perimetr kolem severního konce mostu. Následně americké jednotky obsadily vrchol Erpeley Ley a němečtí obránci se v tunelu (kde byly mimo jiné také civilisté) ocitli v pasti – oba konce tunelu byly nyní pod palbou. V 17:30 se Hauptmann Bratge spolu se zbytkem svých mužů vzdal.

Březen 1945. Němečtí obránci jsou po kapitulaci odváděni do zajetí. V pozadí viditelný jižní nájezd na Luddendorfův most s typickou věží. Za ním stoupání terénu k vrcholku čedičové skály Erpeley Ley.
17. března 1945 se poškozený most z důvodu přetížení zřítil a nalezlo při tom smrt 28 amerických vojáků. Nicméně to již bylo předmostí zajištěno a přes tok Rýna bylo postaveno několik mostů pontonových. Vytvořením předmostí na druhém břehu Rýna si americká armáda otevřela cestu do nitra Německa. Most přispěl k rychlému přesunu amerických tankových svazů na východní břeh Rýna a tím ke zkrácení války o několik týdnů.

Most nebyl po válce obnoven, v roce 1976 byly z řeky kvůli splavnosti odstraněny také pilíře mostu a dnes most připomínají pouze věže u bývalých nájezdů na most a zazděný tunel pod skálou Erpeley Ley. Ve věži na remagenské (jižní) straně je zřízeno Muzeum míru.

Fotografie Remagenského mostu z nedávné doby.

Poznámky:
 1) Hauptmann Bratge se o tom dozvěděl až následující den ráno, kdy na mostě zastihl protiletadlovou jednotku Luftwaffe, která se přesouvala ze západního břehu Rýna do pozic na Erpeley Ley. Vzhledem k tomu, že jednotka nebyla vybavena tahači a děla museli vojáci tlačit, na vrchol Erlepey Ley se už děla nedostala.

 2) 27th Armored Infantry Battalion, 14th Tank Battalion / 9th Armored Division.

 3) Major Hans Scheller byl následně válečným soudem odsouzen k smrti a 12. března 1945 popraven, stejně jako Leutnant Karl Heinz Peters (velitel baterie protiletadlového dělostřelectva), v nepřítomnosti byl k trestu smrti odsouzen také Hauptmann Bratge. Následujícího dne byli odsouzeni a popraveni také Major Herbert Strobel (Stab / Pionier Regiment (mot) 51) a Major August Kraft (velitel III. Bataillon / Landespionier Regiment 12).

Zdroje:
• An analysis of German mistakes leading to the capture of the Ludendorff bridge at Remagen, Larry Izzo, Combat Studies Institute, 1984.
• Remagen 1945, Steven J. Zaloga, Osprey Publishing, 2006.
• Rhine river crossings, Office of the Engineer 1st U.S. Army, 1945.
• Die Brücke von Remagen, Jörg Erdmann, GRIN Verlag, 2007.
Glynwed - 20. 3. 2012
Dobytí mostu je zpracováno ve slavném americkém válečném filmu Most u Remagenu (1969)
amerického režiséra Johna Guillermina
. Natáčení Mostu u Remagenu se z velké části odehrálo v únoru až srpnu roku 1968 v Československu. 

Hlavní část exteriérových záběrů zachycuje most přes Vltavu v Davli, který je sice určen pouze pro pěší, má dva mostní oblouky a je výrazně menší, ale velmi se podobá Ludendorffovu mostu. Tento most nebyl vybrán filmaři jen pro svou podobu s remagenským mostem, ale i pro své okolí (prudký kopec na jedné straně řeky a město na straně druhé). 
Na obou koncích byly jako kulisy přistavěny strážní věže, položeny imitace kolejí a také do skály vystřílen několik desítek metrů dlouhý začátek tunelu. Po skončení natáčení byl tunel zavezen vytěženou horninou. Zbytky portálu tunelu lze ve stráni najít dodnes. 

Davelský most byl zbudován jako spojení železniční stanice a obce Davle. Nevýhodnou nádraží byla její poloha na opačném břehu řeky než ležela samotná obec. Oba břehy tak spojoval pouze přívoz. Stavba mostu byla zahájena po šestiletém jednání a shromažďování finančních prostředků dne 28. dubna 1904 a dokončena v prvních srpnových dnech následujícího roku. Slavnostní svěcení mostu proběhlo v neděli 3. září 1905. Ocelovou konstrukci vyrobila Českomoravská továrna na stroje v Praze. Cena mostu dosáhla výše 230 035 rakouských korun. 

Druhým mostem, který si ve filmu zahrál, byl železniční Měchenický most. Jeho role ale byla pouze vedlejší a ve filmu jej můžete vidět v úvodu, když jej němečtí obránci vyhodí do povětří před postupujícími Američany.

Další množství záběrů z dobývání města se uskutečnilo ve starém Mostu, který byl určen k demolici kvůli postupující povrchové těžbě uhlí.

Dokončení celého filmu muselo být později přesunuto kvůli změněné politické situaci v naší republice po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy. 

Most v Davli na fotografii od kolegy T. Adama.
Martin Vlach - 30. 3. 2012

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.