Čeští zajatci z řad wehrmachtu?

Čeští zajatci z řad wehrmachtu?
akh - 30. 3. 2007 - *.164.broadband3.iol.cz

Zaujal mně údaj v tabulce počtu zajatců - 69 tisíc Čechů. To je pro mně překvapující číslo. Dá se to nějak vysvětlit?

Čísla uvedená v předchozí odpovědi jsou ze sovětské statistiky počtu repatriovaných zajatců z 22. dubna 1956 otištěné ve statistickém zpracování ztrát Rudé armády „Rossija i SSSR v vojnach XX veka“ z roku 2001 (jde v podstatě o „oficiální“ ruské zpracování této problematiky, první vydání vyšlo v roce 1993 pod názvem „Grif sekretnosti sňat“).

U tabulky národnosti zajatců není uvedeno, jakým způsobem byla zjišťována a jestli vůbec skutečně znamená národnost nebo spíše státní příslušnost. Údaj o 69 977 zajatých údajných „Čechů a Slováků“ mě také zaujal a jeho vysvětlení může být několikeré:

  • jde o zajatce, kteří se z nějakého důvodu v zajetí přihlásili k čs. národnosti
  • jde o zajatce ze smíšených rodin, z Hlučínska, Těšínska, z v roce 1938 odstoupeného území, kteří se přihlásili (nebo „byli přihlášeni“) k německé národnosti a sloužili ve Wehrmachtu (viz např. kniha F. Emmerta „Češi ve Wehrmachtu“, Praha 2005). Čs. velvyslanec v Moskvě Z. Fierlinger hlásil do Londýna 1. února 1944:
Mluvil [jsem] se skupinami zajatců různých národností, a to rakouské, německé, maďarské, alsaské, polské a české. Češi většinou při první příležitosti přecházejí na ruskou stranu a hlásí se hned do československé brigády. Češi jsou dnes na sovětské frontě velmi populární a přeběhlíci jsou sympaticky vítáni. Maďaři a Poláci jsou celkem dost pasivní, mezi Alsasany a Rakušany je protiněmecká nálada ... Celkem je dnes až 20% jinonárodních prvků v jednotlivých německých jednotkách.

  • může jít částečně i o zajatce ze slovenské armády (jejichž většina ale skončila již během války v čs. armádě na východě)
  • může jít také o některé Čechy, kteří se na východ dostali s pracovní organizací Todt, např. Fierlinger oznamoval 23. dubna 1943 z Moskvy do Londýna:
Dnes 23. t.m. [se] dostavilo na vyslanectví 8 mladých českých občanů z okolí Zábřeha a Šumperka, kteří byli v červnu 1942 zařazeni v Berlíně do Todtovy organizace a odesláni na práci do okolí Charkova. Byli ve styku se sovětskými partyzány a dostali se k Sovětům při sovětském nástupu a žádají, aby byli zařazeni do československého vojska... Je to první případ, kdy sovětské úřady dovolily volný pohyb našim přeběhlíkům...

  • jde o zajatce z území bývalé ČSR, občany předválečné ČSR, tedy především o sudetské Němce

Vysvětlení bude zřejmě kombinací všech těchto možností, pravděpodobné bude zejména vysvětlení poslední, tedy, že jde o Němce z ČSR, kteří se v zajetí přihlásili k čs. národnosti (nebo byli sovětskými orgány označeni jako „Češi a Slováci“). Když se podíváte na uvedený počet Rakušanů (156 681), tak by poměrově zhruba odpovídal počtu sudetských Němců.

V poválečných jednáních mezi československou a sovětskou vládou nebyla otázka „českých“ válečných zajatců v SSSR pokud je mi známo nastolena. Často se přitom projednával osud osob odvlečených z osvobozeného území ČSR sovětskými orgány nebo propuštění zajatých Slováků sloužících ve slovenské a maďarské armádě. Pokud by se v sovětských zajateckých táborech nacházely desetitisíce „českých válečných zajatců“, jistě by se otázka jejich propuštění dostala na pořad jednání. Naopak, pokud šlo ve skutečnosti o Němce, pak je vzhledem k probíhajícímu odsunu pochopitelné, že o ně čs. vláda nejevila zájem.

Dále je také možné, že v počtu jsou zahrnuty osoby odvlečené do SSSR z osvobozeného území ČSR, jejichž celkový počet se dnes odhaduje na pět až dvacet tisíc.
Vojtěch Šír - 30. 3. 2007