Když se v časných hodinách 7. května Stalin dozvěděl, že Němci kapitulovali v hlavním stanu amerického generála Eisenhowera, pořádně se naštval, dokument – třebaže spolupodepsaný sovětským generálem – prohlásil za jednostranný, nezávazný akt a odmítl ho uznat. Když se uklidnil, obrátil se na západní Spojence se smířlivější verzí o „předběžném protokolu“, který je nutné doplnit dokonalejším aktem kapitulace.

Důvody uváděl především vojensko-politické: Sovětský svaz nesl hlavní tíhu boje proti fašismu, proto by se kapitulace měla odehrát za přítomnosti vrcholných představitelů SSSR a za účasti některého z nejvyšších nacistických pohlavárů. V opačném případě nemá velení Rudé armády jistotu, že německá vojska na východní frontě splní rozkaz k zastavení boje. Takové obavy byly opodstatněné – velitel skupiny armád „Střed“ a čerstvě jmenovaný vrchní velitel pozemních vojsk, polní maršál Schörner, ještě tentýž den vyhlásil, že kapitulace se týká jen jednotek, které přijdou do styku se západními Spojenci a nařídil pokračovat v boji proti Rudé armádě a českým povstalcům. Některé jednotky skupiny armád „Střed“ pak skutečně odmítaly kapitulovat až do 11. května, kdy jejich velitelé pochopili, že na západ se už neprobijí.

Stalin dále požadoval – v reakci na Churchillův návrh vyhlásit 7. květen Dnem vítězství - aby se s vyhlášením Dne vítězství počkalo až na 9. květen, kdy kapitulace vstoupí v platnost (Němci měli kapitulovat 8. května ve 23:01 letního středoevropského času, tj. jednu minutu po půlnoci moskevského času). Zřejmě počítal s tím, že po ohlášení vítězství přestanou vojáci na západní frontě bojovat a spousty Němců bez odporu uniknou na západ, zatímco na východě povedou ústupové boje. Stalin chtěl, aby jeho vítězství bylo naprosté. Kuriózně však působí argument, jímž „Uncle Joe“ odklad zdůvodnil prezidentu Trumanovi: vyhlášení vítězství před tím, než Němci skutečně složí zbraně, by „zmátlo veřejnost Sovětského svazu.“

Spojenci souhlasili, aby se kapitulační akt opakoval v Berlíně, avšak odkládat Den vítězství – a tím i oslavy – již nebylo možné. Zpráva o kapitulaci se během 7. května rozšířila po celé Evropě, a tak, přestože původně se Velká trojka domluvila na společném prohlášení, de Gaulle a Churchill vyhlásili Den vítězství 8. května odpoledne (Truman dopoledne, washingtonského času), ale Stalin až 9. května ráno. Proto se oslavy spojené s koncem války v Rusku (a v dobách komunismu v celém sovětském bloku) konají 9. května.

Vlastní kapitulace se odehrála v budově ženijní školy v Berlíně-Karlshorstu, kde sídlil štáb 1. běloruského frontu maršála Georgije Žukova. Pro tuto příležitost Stalin Žukova jmenoval zmocněncem vrchního velení Rudé armády. Spolusignatářem mu byl velitel spojeneckých leteckých sil v Evropě, britský letecký maršál Arthur Tedder. Jejich německými protějšky byli šéf vrchního velení německé branné moci, polní maršál Wilhelm Keitel, admirál Hans von Friedeburg, který nahradil admirála Dönitze (ten byl jmenován říšským prezidentem) ve funkci vrchního velitele námořnictva a vrchní velitel Luftwaffe, generál Hans-Jürgen Stumpff. Jako svědkové byli přítomni velitel strategického letectva v Evropě, americký generál Carl Spaatz a velitel francouzské 1. armády, Jean de Lattre de Tassigny.

Kvůli různým komplikacím došlo k podpisu druhé kapitulace se zpožděním – různé historické publikace uvádějí skončení kapitulačního aktu ve 23:33 nebo 23:43h letního středoevropského času (tedy 0:33 nebo 0:43h moskevského času). Došlo tak k určitému paradoxu, protože podle kapitulačního protokolu, který se od textu podepsaného v Remeši v ničem podstatném nelišil, měla německá armáda zastavit boj ve 23:01h (změny textu se týkaly výslovného upozornění, že německé jednotky musí zůstat na svých pozicích a nesmí ničit ani zbraně ani výstroj).

Přesto se většina pozorovatelů shodla na důležitosti berlínské kapitulace, protože předchozí remešská kapitulace (kromě toho, že byla mnohem méně slavnostní), se odehrála na francouzském území, podobně jako příměří z první světové války, podepsané v Compiegne. Němci tehdy měli možnost tvrdit, že jejich armáda zůstala neporažena. Při podpisovém aktu v troskách německého hlavního města nebylo o porážce Německa žádných pochyb.


Zde naleznete anglický a ruský text kapitulace.


Doporučená literatura:
Gilbert, Martin: Den, kdy skončila válka. Praha 1999.
Nálevka, Vladimír: První týdny míru. Praha 1985.

Berlín 8. května 1945

1. My podepsaní, jednajíce jménem německého vrchního velitelství, vzdáváme tímto bezpodmínečně všechny ozbrojené síly na pevnině, na moři i ve vzduchu, které jsou k dnešnímu dni pod německou kontrolou, vrchnímu veliteli spojeneckých expedičních sil a současně vrchnímu velitelství Rudé armády.

2. Německé vrchní velitelství okamžitě vydá rozkazy všem německým vojenským, námořním a leteckým úřadům a všem ozbrojeným silám pod německou kontrolou, aby ukončily vojenské akce ve 23.01 hodiny středoevropského času dne 8. května 1945, aby zůstaly v pozicích, které v tomto okamžiku zaujímaly, a úplně odzbrojily tak, že předají všechnu výzbroj a výstroj místním spojeneckým velitelům nebo důstojníkům určeným představiteli spojeneckých vrchních velitelství. Žádná loď, plavidlo nebo letadlo nesmí být poroucháno ani nesmí být žádným způsobem poškozeno, jejich trup, stroje nebo vybavení, jakož i stroje jakéhokoli druhu, výzbroj, přístroje a veškeré technické prostředky vedení války vůbec.

3. Německé vrchní velitelství okamžitě vydá příslušným velitelům rozkazy a zajistí provedení všech rozkazů dalších, vydaných vrchním velitelem Spojeneckých expedičních sil a vrchním velitelstvím Rudé armády.

4. Tento akt vojenské kapitulace Německa nijak neovlivňuje žádné všeobecné ustanovení kapitulace, které jej nahradí a které bude uloženo spojenými národy nebo jejich jménem a bude se vztahovat na Německo a německé ozbrojené síly jako celek.

5. V případě, že německé vrchí velitelství nebo některé z ozbrojených sil pod jeho kontrolou nebudou jednat v souhlase s tímto aktem kapitulace, podniknou vrchní velitel spojeneckých ozbrojených sil a vrchní velitelství Rudé armády taková trestní nebo jiná opatření, jaká uznají za vhodná.

6. Tento akt je vypracován v anglickém, ruském a německém znění, autentický je pouze anglický a ruský text.

Podepsáno 8. května 1945 v Berlíně.

Jménem německého vrchního velitelství:
Keitel, Friedeburg, Stumpff

V přítomnosti:

Zplnomocněného vrchním velením Rudé armády maršála Sovětského svazu G. Žukova

Zplnomocněného vrchního velitele expedičních sil hlavního maršála letectva Velké Británie Teddera

Při podepsání byli jako svědci přítomni:

Velitel strategických leteckých sil USA generál Spaatz

Hlavní velitel francouzské armády generál de Tassigny

Zdroj: Osvobození, Progres, Moskva 1974, s. 32-34