Prezident Truman v konferenční místnosti v Bílém domě.
(FOTO: U.S. News)
Poté, co na veřejnost pronikly zprávy, že vyjednávání v sídle vrchního velitele spojeneckých expedičních sil, gen. Eisenhowera, byla 7. května završena bezpodmínečnou kapitulací německé armády, rozhodli se po vzájemné konzultaci představitelé západních velmocí již dále nečekat (Stalin naléhal, aby se den vítězství vyhlásil, až Němci skutečně složí zbraně), oznámit tuto radostnou skutečnost oficiálně a nebrzdit již propukající oslavy.

Prezident Harry S. Truman tak učinil 8. května, v 9 hodin ráno washingtonského času, z rozhlasové místnosti v Bílém domě. Text byl vzápětí publikován tiskem (někdy jen samotné prohlášení o kapitulaci, bez úvodních slov). Na rozdíl od Churchilla necítil Truman potřebu v projevu brát nějaké zvláštní ohledy na sovětského spojence, ale ještě důrazněji než Churchill připomněl svým spoluobčanům, že válka proti Japonsku ještě dobojována není.


Toto je závažná a přeci nádherná chvíle. Toliko bych si přál, aby se tohoto dne dožil také Franklin D. Roosevelt. Generál Eisenhower mne právě informoval, že německé síly se vzdaly Spojeným národům. Vlajky svobody vlají nad celou Evropu.

Za toto vítězství vzdejme společně své díky Prozřetelnosti, která nás vedla a podporovala skrze temné dny protivenství.

Naše radost je mírněna a zastřena převažujícím vědomím strašlivé ceny, kterou jsme zaplatili, abychom zbavili svět Hitlera a jeho zlé bandy. Nezapomínejme, mí američtí spoluobčané, bolest a zármutek, které dnes panují v domovech tak mnoha našich sousedů – sousedů, kteří jako oběť pro vykoupení naší svobody zaplatili cenu nejvyšší.

Tento dluh, kterým jsme zavázáni našemu Bohu, našim mrtvým a našim dětem, můžeme splatit pouze prací – neutuchající věrností vůči povinnostem, které leží před námi. Kdybych vám měl dát jediné heslo pro nadcházející měsíce, to heslo by bylo: práce, práce a zase práce.

Musíme pracovat, abychom dokončili válku. Naše vítězství je pouze poloviční. Západ je svoboden, avšak Východ je stále v područí věrolomné tyranie Japonců. Teprve až bezpodmínečně kapituluje poslední japonská divize, teprve tehdy bude náš boj skončen.

Musíme pracovat, abychom ovázali rány trpícího světa – abychom vybudovali trvalý mír a sice mír vzešlý ze spravedlnosti a práva. Takový mír můžeme vybudovat pouze tvrdou, úmornou a pečlivou prací – v dohodě a ve spolupráci s našimi spojenci v míru, jako jsme i činili ve válce.

Práce, která je před námi, je neméně důležitá, neméně naléhavá a neméně obtížná, nežli úkol, který jsme nyní šťastně dokončili.

Vyzývám všechny Američany, aby vytrvali na svých místech, dokud nebude vyhrána poslední bitva. Než ten den nastane, nechť žádný muž neopustí své místo a nepoleví ve svém úsilí.
A nyní vám chci přečíst své oficiální prohlášení k této příležitosti:

Prohlášení:

Armády Spojenců, svými oběťmi a odhodláním a s boží pomocí donutily Německo ke konečné a bezpodmínečné kapitulaci. Západní svět byl osvobozen od zlých sil, které po pět let i déle věznily těla a ničily životy miliónů a miliónů lidí, kteří se zrodili ke svobodě.
Zneuctily jejich svatyně, zničily jejich domovy, zkazily jejich děti a zavraždily jejich milované. Naše osvobozenecké armády vrátily svobodu těmto trpícím lidem, jejichž ducha a vůli utiskovatel nemohl nikdy zotročit.

Mnoho však ještě zbývá vykonat. Vítězství vybojované na Západě musí být nyní vybojováno i na Východě. Celý svět musí být očištěn od zla, tak jako již jedna jeho polovina byla očištěna.
Sjednoceny, mírumilovné národy ukázaly na Západě, že jejich zbraně jsou mnohem silnější než moc diktátorů nebo tyranie militaristických klik, které nás kdysi nazývaly změkčilými a slabými. Schopnost našeho lidu bránit se proti všem nepřátelům se prokáže ve válce v Pacifiku, jako se již byla prokázala v Evropě.

Za tento triumf ducha a zbraní, jehož jsme dosáhli, a pro naději, kterou představuje pro lidi všech zemí, jež s námi pojí láska ke svobodě, sluší se, abychom my, jako národ, poděkovali Všemohoucímu Bohu, který nás posiloval a dal nám vítězství.

Nyní proto já, Harry S. Truman, prezident Spojených států amerických, tímto vyhlašuji neděli, 13. května 1945, jako den modlitby.

Vyzývám všechen lid Spojených států, jakékoliv víry, aby se spojil ku vzdání nadšených díků Bohu za vítězství, kterého jsme dosáhli, a poprosil Pána, aby nás podporoval až do konce našeho zápasu a provázel nás po cestách míru.

Vyzývám rovněž své krajany, aby věnovali tento den modliteb památce těch, kteří položili své životy, aby umožnili naše vítězství.

Na důkaz čehož nyní připojuji pečeť Spojených států.

Dáno ve městě Washington, 8. května léta Páně 1945, a ve 169. roce nezávislosti Spojených států Amerických.

Prezident

Harry S. Truman


Pozn.: Tento text vychází z projevu publikovaného tiskem a v detailech se může lišit od zvukového záznamu projevu, který prezident 8.5.1945 přednesl do rozhlasu.

Zdroj: http://www.trumanlibrary.org/calendar/viewpapers.php?pid=34