Východní fronta

Mě to právě napadlo, když jsme si četl Zimní válku od van Dyka a shodou okolností jsme viděl Boj o Moskvu, kde právě mají Vašugina vyobrazeného jako neschopného dogmatika. A právě mi to hned nějak seplo dohromady, že to byla vlastně identická situace, kterou Vašugin zažil ve Finsku. A krátce na to jsme si zase přečetl hodnocení Solonina o rozpadu RA a jak ani nebojovala a jen utíkala a celkově mi to vytvořilo obrázek, že to je spíše tak, že se velitelé RA zkouší obhájit a hází vše na nepopulární politruky, kteří ale nejspíše celou situaci hodnotili daleko lépe.

Tím samozřejmě nemyslím, že byli lepší velitelé, ale nejspíše si uvědomovali obrovskou převahu RA nad Wehrmachtem, hlavně na jihu. Je ale taky samozřejmě možné, že to bylo zcela jinak a RA normálně přešla do útoku a byla rozdrcena a následně to na politruky hodili jako ty, kdo svojí nekompetencí vše způsobili. Podobně jako později nacističtí generálové prohlašovali, že za vše může výhradně Hitler.

Jenže jsme si říkal, že mi přijde, že je to spíše obětní beránek, kterým se má zatajit pravý stav věcí. Vašugin se zúčastnil bojů proti Finsku a zde byl svědkem toho, jak sovětské jednotky byly "obklíčeny" a někdy i zničeny malými až naprosto mizivými finskými silami. Obvykle to mělo stejný průběh jehož jádrem bylo, že sovětští velitelé propadali panice z toho, že jsou obklíčeni velkými silami Finů a to prakticky vedlo k rozpadu jednotky. Při popisuj Zimní války jsou jeho zprávy o tomto jevu poměrně často citovány.

Při útoku Němců Vyšugin měl tuto zkušenost. Znal reálnou velikost a sílu sovětských jednotek, které Němcům čelili. Jednalo se o nejsilnější sovětské uskupení vojsk a slabé výsledky sovětských velitelů navzdory této síle nemohly Vašuginovi uniknout. Vzhledem k jeho zkušenostem z bojů proti Finsku potom byla pro něj věc poměrně jasná, nemůže za to slabá síla sovětských vojsk, ale nedostatečný bojový elán.

Musím říci, že v tomto měl pravdu, sovětské jednotky se opravdu v bojích tehdy moc nevyznamenaly a spíše se doslova rozpadaly než odolávaly a ustupovaly než bojovaly.

Mám v .pdf OOB pro RA od ledna 1945 do září 1945 - stav vždy k 1. dni v měsíci - tak ti to můžu poslat.

Milanův článek na toto téma neznám (snad se ozve, až bude mít hotovou novou knihu a čas ),

kvh.estranky.cz/fotoalbum/druha-svetova-valk...

www.vhu.sk/data/att/9890.pdf

webcache.googleusercontent.com/search?q=cach...

Rozmělňování sil - tady je odpověď jednoduchá - v tomhle závodu Německo muselo prohrát, podívejte se na počet obyvatel - OSA vs. Spojenci.

Ono to ale zase tak jednoduše nefunguje. Pobaltí bylo poměrně specifické v tom, že mělo silnou národní identitu a navíc i sami Němci na něj pohlíželi jako na neruské území. Vyhlazovací akce zde byly primárně zaměřeny proti Židům a Romům, proti místnímu etniku spíše v rámci "běžným" proti partyzánských (proti odbojových) operací.

Ještě k tomu rozmělňování sil, ono Němcům nic jiného nezbylo. Sice tak síly tříštili, ale stejně tak nutili k tomu i svoje nepřítele. Běžné žehrání Němců na nedostatek sil na východní frontě a jejich odčerpávání jinam je vyváženo jejich vázáním Spojeneckých sil a prostředků, mnohdy výrazně vyšších. Byť ano, z pohledu SSSR je to zase ulehčení jejich frontě.

Pokud by ale na Východě Němci nasadili i tyto síly a prostředky, potom by to naopak zásadně ulehčilo Spojencům, kteří by měli daleko jednodušší práci.

Hanyz

Je otázka, jestli Spojenci strategickou prioritu vyhodnotili správně.

V americké administrativě existovali na toto různé názory a jeden z nich, volně parafrázováno, byl, zda by nebylo lepší podporovat SSSR jen tak, aby mu bylo umožněno neprohrát s Němci. Zbylé zdroje potom soustředit proti Japonsku, urychleně ho porazit a následně se soustředit na Evropu. Což si myslím, že z hlediska čistě amerických zájmů by to asi byla ještě lepší strategie.

Roosevelt byl ale jiného názoru, pro něj byla podpora SSSR nejen materiální, ale hlavně v psychologické rovině, kdy pro svoji koncepci poválečného světa chtěl novodobí "koncert velmocí" a jeho součástí byl i SSSR. Proto u něj chtěl vzbudit dojem co největší důvěry a proto se zaměřil na jeho co největší podporu.

Někdo tu psal o marginalitě LL v prvních dvou letech války...no není to myslím si úplně tak. Viz též odkaz výše.

Myslím si, že západní spojenci a SSSR dospěli po Hitlerově útoku na východ k jediné možné formě spolupráce - vzájemně se podporovat. Pro Anglii bylo životně důležité, že Wehrmacht a Luftwaffe investují maximum zdrojů na Východě, tudíž pro izolaci Velké Británie mají reálně už jen ponorky (těžké lodě se s ohledem na jejich počet nemohly postavit Royal Navy otevřeně), letecká podpora ponorkovým operacím Kriegsmarine byla zanedbatelná, Afriku dobývalo pár německých divizí plus Italové a Luftwaffe se krom několika málo kampaní (Kréta, bombardování Malty) masověji neprezentovala - a mimochodem i v těch pár případech ukázala, jak by to bylo pro Brity obtížné, kdyby se Luftwaffe mohla celá soustředit na Středomoří.

Na druhou stranu ať už to byla bitva o Británii, boje na Balkáně a hlavně pak boje v poušti, to vše postupně rozmělňovalo sílu Německa - ztráty strojů, lidí, surovin. A to vše hrálo pro SSSR při kampani v Rusku, jakmile se protáhla na více, jak pár měsíců.

V tomhle směru je zajímavé, že Spojenci vyhodnotili strategické priority v zásadě správně a SSSR podpořili, byť šlo o stát, jehož režim byl proti všemu, v co Západ věřil a ze všech pohledů byl fakticky blíže nacistickému Německu. Mocnosti Osy, byť si byly podobné z pohledu režimu (Německo, Itálie, Japonsko), tak naopak společnou strategii nedokázaly ustanovit - jsem přesvědčen o tom, že kdyby Japonsko napadlo SSSR v pozdním létě 1941 na východě a vázalo tím velkou část "zimních" posil, tak i přes LL by SSSR německý nápor neustál. To byl kritický moment a druhý kritický moment (který mu časově těsně přecházel), mohl být, kdyby Hitler pragmaticky využil znechucení většiny evropských národů SSSR z komunismu a skutečně povolil vznik nezávislé Ukrajiny, Běloruska atd - namísto statisíců zběhů z Rudé armády by to byly miliony).

Bylo to myslím si i tak velmi těsné a čistě z vojenského pohledu to dopadlo asi nejlépe jak mohlo.

Jednak mi jde o to, jestli je to správně a taky, jestli jednotky od brigády níže jsou brány jako součást vyšších celků, tedy oněch armád, sborů a divizí a nebo byly navíc k nim. Pro příklad, mám údaj, že na konci války měla mít US Army 112 tankových praporů, z nichž 61 bylo samostatných a 51 soustředěno v 16 tankových divizí.